Pevnost Drakonis 1+2 – Stackpole Michael Austin

Třebaže od událostí popisovaných v Masce válečníka a od prvních bojů s Chytrinou uběhlo pětadvacet let, jsou pro obyvatele svobodného světa stále až nepříjemně čerstvé. Stažení Chytrininy armády bylo pouze dočasné a království, která nebyla smetena první invazí nelidských vojsk ze severních plání, opět stojí na prahu války. Tarrant Hawkins upadl v nemilost coby zbabělec a zrádce a většina starých hrdinů nyní bojuje pod Chytrininými zástavami, takže je potřeba se poohlédnout po nových recích, kteří by vzali osud svého světa na svá bedra.

A tak se čtenáři představuje kulaťoučký, pro běžný život nepoužitelný, avšak nevídanými magickými schopnostmi obdařený kouzelnický adept Kerrigan Reese, okřídlenými Gyrkymy vychovaná princezna-bojovnice Alexie, která ovládá vojska se stejnou jistotou a lehkostí jako svůj meč, a konečně zlodějíček Will, jehož jediným viditelným přínosem se zatím zdá být jeho genetický kód. Will je totiž posledním potomkem Noringtonů – rodu, který má podle věštby zapříčinit Chytrinin pád. Výčet by nebyl kompletní, kdybychom vedle tří hlavních pilířů nezmínili alespoň starého známého vorquelfa Rezoluta a jeho společníka, „tajemného“ Havrana. Figurky jsou tedy rozestavěny, hra o osud lidstva může začít…

Nespornou předností Pevnosti Drakonis je vypravěčský um jejího autora. Příběh je svižný a Stackpoleův styl je z těch, co dokáží udržet pozornost většiny čtenářů.  Za přednosti sporné pak lze označit zajímavý, ale nesčetněkrát obehraný příběh a až příliš často osvědčenou směs postav a charakterů. Jinými slovy: Kniha příliš netrpí neduhem zvaným originalita. S většinou zajímavých aspektů světa, o jehož ovládnutí Chytrina usiluje, se mohl čtenář seznámit již v Masce válečníka. Těch několik drobtů, které Stackpole čtenáři překládá v Pevnosti Drakonis, je na bezmála devítisetstránkovou knihu přece jen poněkud hubenou sklizní.

Největší nedostatek pak vidím v ubohé charakterizaci a emocionální plytkosti postav, nepříliš zdařile vynahrazené přehnanou stylizací do role, již jim Stackpole přisoudil. Zlodějíček Will se tak mění v kleptomana, nepraktický smolař Kerrigan Reese se pravděpodobně ani po měsících strávených cestováním nedokáže posadit, aniž by přitom skončil v mraveništi, a dokonalá Alex dokáže udělat prakticky vše – snad kromě chyby.

Buďme však upřímní: Číst Stackpoleovy knihy kvůli propracované psychologii postav je prakticky totéž, jako žádat kachnu na pomerančích v zakouřené nádražní restauraci. Sám jsem příznivcem zaneřáděných putyk – obvykle se vyznačují slušným pivem a nenapodobitelnou atmosférou – ale labužnickou večeři v nich nehledám. Pevnost Drakonis je zkrátka hrdinská fantasy jako vyšitá a v tomto subžánru by na hlubokých myšlenkách a důvěryhodné psychologii trval jen někdo, kdo k němu zabloudil omylem. (Úmyslně jsem se vyhnul označení military fantasy, který bývá se Stackpoleovými knihami spojován. Příliš silně ve mně evokuje Heinleinovu Hvězdnou pěchotu nebo Fabianovy Mariňáky – při plném vědomí, že oboje jsou sci-fi. Stackpole sice popisuje válečná tažení a na armádu klade zásadní důraz, ovšem na řadového vojáka zvysoka kašle. Čtenář celou dobu sleduje pouze osudy skupiny hlavních hrdinů, které se od zbytku válečných vojů podstatně liší. Podle mě zkrátka hrdinská fantasy jako vyšitá.)

V recenzi na Masku válečníka jsem se zmínil, že mi příběh Tarranta Hawkinse nejvíc ze všeho připomněl scénář nějaké RPG hry. Po dočtení první části Pevnosti Drakonis jsem si už začínal libovat, že Stackpole překročil svůj stín a z Pána jeskyně dozrál do velikosti autora výborného příběhu. Chyba lávky! Po prvním svazku, kde se osudy hlavních hrdinů občas protnou, jen aby každý pokračoval vlastní cestou, a v němž se čtenář seznamuje s novými postavami a změněným uspořádáním světa, totiž přichází díl druhý. A tak je naše skupina dobrodruhů vysílána do jedné zdánlivě nesplnitelné mise za druhou. Na každém z těchto úkolů pak závisí osud celého světa a neúspěch by znamenal neodvratné vítězství hrůzné Chytrininy armády. Příběh se tak ve své druhé polovině opět mění v okružní jízdu po trati Úkol – Odměna – Odpočinek.

Je zjevné, že se v Pevnosti Drakonis Stackpole pokusil pozvednout a rozvinout svůj původní námět. Vytvořením tří hlavních a množství vedlejších postav dal příběhu rozměr a nadhled, jehož by s osamělým vypravěčem nikdy nedosáhl. Je však těžké posoudit, do jaké míry ve svém záměru uspěl: Pevnost Drakonis je pouze první částí rozsáhlé trilogie a nelze ji brát za samostatný celek. Pokud by totiž na samý závěr schované bombastické „odhalení“– mimochodem s dětskou prostořekostí vyzrazené Martinem Šustem v autorském medailonku – mělo být vnímáno jako vyvrcholení celé knihy, a ne jako pouhý můstek  k dalšímu dílu, pak Stackpole jako autor přinejmenším v tomto směru beznadějně selhal.

Závěrečné hodnocení považuji za přiměřené. Pevnost Drakonis je pro mě NADPRŮMĚRNOU  hrdinskou fantasy, třebaže ztratila něco z naivního kouzla a neotřelosti Masky válečníka. Stackpole je profesionál, jehož hlavní prodejní artikl představují čtivost a spád děje. Pokud vás nenudí krvavé řeže a rozsáhlé popisy bitev, pravděpodobně u téhle knihy usínat nebudete. Zda bude možné totéž prohlásit o celé sérii, ukáže až čas.