Dalo by se říct, že srpnová Pevnost je legendární. Proč? No přece Harry, ne? Avšak nejen on, ale třeba i zásoba povídek na letní deštivé dny.
 |
Začnu chlapcem, jenž přežil. Protože je mu věnována obálka, ale i proto, že jeho magie jakoby prostoupila celou Pevnost, každého z redaktorů. Což je příjemné a nostalgické. Zvláště pro potterofily, jako jsem já. Článek o filmovém Harrym si zaslouženě uzurpuje hned čtyři stránky, jež nás provedou celou jeho historií na plátně, a to od prvních krůčků ještě v knižní podobě. Dozvíme se zajímavosti o obsazení a režisérech, ale i spoustu drobností a faktů, která nás nadchnou a utvrdí v tom, že nikdy nezapomeneme. Text je opravdu příjemný a čtivý. Co víc napsat? Harryho každý zná a (snad) miluje, takže ho článek potěší. A také ho hned napadne myšlenka: „Kdy bude – bude-li vůbec – ten HP Speciál?“
Samozřejmě v srpnovém čísle nechybí ani recenze na nejnovější filmovou část, druhé Relikvie smrti. Také ta mě nezklamala, potvrdila moje vlastní pocity z filmu a tak trochu i připomněla věci, které jsem si v náloži akce nestihla všimnout. Text shrnuje fakta dobrá i špatná a zvláště rámeček věnovaný kapitole o devatenáct let později je výstižný. No, nemůžeme tu bitvu o záchranu světa brát stále tak vážně, že?
Avšak i pro ty, které svět Rowlingové neuspokojí, je tu další, rozhodně povedené téma. Jsou jím díla spisovatele Michaela Marshalla Smitha, který využívá zcela jiné magie, a to budoucnost, v níž se jeho postavy vrhají do nebezpečí a stihnou při tom i trochu filozofovat. Text nám představí autora a každé z jeho stěžejních děl. Jsou si na první pohled hodně podobná – hrdinové tak trochu smolaři se zbraní v ruce a chovatelé koček. Ostatně, autorův klidný a originální styl si můžete prověřit v povídce Muž, který kreslil kočky v černobílé sekci Pevnosti.
Povídka vypráví příběh malého městečka, kde vše běží v zaběhnutých kolejích a každý si hledí svého, až do chvíle, než se zde objeví zvláštní tichý muž Tom. Je to malíř, ale ne obyčejný. Ukáže místním lidem, že věcí nemusí být takové, za jaké je považujeme …
Povídka se ze začátku zdá trochu průhledná, jako byste hned zjistili, jak skončí. A vlastně ano, jenže ani to vám nezabrání ji dočíst. Je to příběh jen několika osob, ale je v něm něco víc.
Aktuální číslo Pevnosti se může pochlubit další perličkou, a tou je mnohými čtenáři vyprošené hororové okno. V jeho rámci se podíváme na trilogii Zhoubný kmen autorů Guillerma Del Tora a Chucka Hogana. Jde o upíry, ale v jejich bestiální stokerovské podobě, včetně velkého a krvelačného Pána, jenž hned v prvním díle spořádá cestující amerického letadla.
Text shrnuje základní děj trilogie, každou knihu probere zvlášť a poukáže na její klady i zápory. Del Toro nás dokáže nadchnout ve filmu, tak uvidíme, jak si ověřte, jak mu to jde na papíře.
Jak jsem již psala, povídek se dočkáme požehnaně. Kromě té od Smitha si užijeme ještě tři další, a ne jen tak ledajaké.
První z nich je Divoká skládka od Martiny Šrámkové. Děj nás seznamuje s párem, jehož manželství se rozpadá. Snaží se ho zachránit výletem po české krajině, zabloudí ale na podivnou hororovou skládku, jež se rozhodne je za každou cenu nevydat živé.
Povídka vás hned na začátku chytne a po celou dobu nepustí. Je napínavá a vypointovaná, ale hlavní předností je „blízkost“, s jakou vypovídá hlavní hrdina svůj příběh. Mluví, a hlavně myslí nespisovně, někdy dost agresivně, a tím nám připomíná nás samotné ve chvílích, kdy máme někoho plné zuby a jakákoli maličkost nás na něm vytáčí.
Další přichází se salvou hlíny a bitevní vřavy Jiří Walker Procházka se svojí čapkovskou Válkou s goky. Jako obvykle nás čeká velká bitva s povedeným zakončením, které si každý užije. Do děje se dostanete tak rychle, že ani nevíte jak, a jednotlivá fakta a paralely se na vás hrnou sice po lopatě, ale přirozeně. Dílo zvláště potěší ty, kteří již měli čest s Válkou s mloky, protože povídka je plná úsměvných odkazů a nechybí ani všetečný pan Povondra.
Poslední dílo patří poměrně novému autorovi Jakubovi Maříkovi, který si však se svojí „stříbrnou AI 2051“ povídkou Rudá pole Elysejská místo mezi známějšími autory zaslouží. Krátký příběh zachycuje část života člověka a programu. Nebo spíše cestu programu za novým životem. Je to sice jen pár set řádků v počítači, jež se dají převádět jedním kliknutím, ale i tak je v nich vlastně život. Sci-fi filozofické úvahy o lidství mi vždy přišly zajímavé, a tato krátká povídka není výjimkou.
Z filmové sekce je rozhodně nepřehlédnutelná recenze na Sucker Punch, na nějž jsme narazili už v minulém čísle. Index očekávání se změnil na kritické hodnocení, z kterého i tak vychází poměrně dobře. Jak se dalo očekávat: téměř bez děje a pořádných dialogů, ale s náloží pěkných děvčat, zbraní a boje, doplněný výborným soundtrackem.
Celkově hodnotím srpnovou Pevnost jako nadprůměrnou. Ovšemže díky Harrymu, kterého zbožňuji a články s ním jsem četla více jak dvakrát, ale nejen kvůli němu. Pevnostní stálice neztrácí na kvalitě a zábavě a mile mě překvapila i nálož povídek, z níž každá byla originální a zábavná. Nadšená jsem i z malých drobností jakou je například reportáž o kamenném obchodě Comics Point, více rozhovorů s autory a specialitek jako hororové a seriálové okno. Jen tak dál!
Kamila Procházková (redaktor)
kajaprochy@seznam.cz
