Přichází léto a s ním i výpravy na místa našich tužeb a přání…
 |
Tím prvním místem, které v červnovém čísle navštívíme, je Karibik. S Jackem Sparrowem a Barbossou se setkáme počtvrté, tentokrát bez Elizabeth a Willa. Na vlnách podivna je totiž volným pokračováním série Piráti z Karibiku. Selekce postav, odtržení od předchozího děje a také změna režiséra (na stoličku usedl Rob Marshall, autor Chicaga) dávali naději na zlepšení. Jak ale v recenzi uvádí Jiří Pavlovský, nic není zadarmo. V jeho článku se dozvíme, že ačkoli v nových Pirátech je více Jacka, místo romantické dvojice je najednou prázdné (respektive ho zaujme mořská panna a kněz). Recenze je svižná a vtipná. Přečtete ji jedním dechem a zjistíte, že Piráti jsou Piráti – kdo je od začátku miluje, půjde se na ně podívat, a kdo je nenávidí, bude je nenávidět stále.
Naše putování nás zavede i do Fionavary, světa všech světů. Před námi je sága tolkienovské fantasy Fionavarská tapiserie od Guye Gavriela Kaye. Od autora možná znáte spíše pseudohistorické romány, jeho prvotina je ale inspirovaná spoluprací s Christopherem Tolkienem při sestavování děl jeho otce. Fionavara je světem magie, mysticismu a bojovníků, do něhož je vyslána pětice mladých lidí z moderní doby. Jak přijmou svůj osud, či jak se mu rozhodnou vzdorovat, je jen na nich.
Text nám odhalí tento prasvět a letmo naznačí děj trilogie. Přečteme si hlavní děj ságy, ale i tak zůstane mnoho otázek. Kay s bravurou zvládá dávat prostor všem hlavním postavám, ačkoli se jich na první pohled zdá mnoho. Recenze je příjemná a navodí melancholickou náladu, která provází i Kayova díla.
Následuje rozhovor s autorem, v němž vypráví hlavně o svých knihách a inspiracích. Z jeho slov, stejně jako z jeho děl, číší klid, moudrost a láska k historii. Pro ty, kteří se rozhodli následovat volání mistra Kaye, je zde i článek o pěti pseudohistorických knihách, jež nám přibližují nejen různá období našich dějin, ale i samotné lidi a jejich city. Text oprávněně vyzdvihává Kayova díla, poodhalí hlavní děj a láká čtenáře, kteří spíše než po akci touží po citech a zamyšlení.
Hlavně pro mladší čtenáře je kniha Veroniky Válkové Karel IV. – Příběh českého krále, skrz niž se můžete vydat do 14. století za Karlem IV. Nejde ovšem o dospělého panovníka, ale o mladého chlapce, jenž se čerstvě zamiloval. Na pomoc mu přichází dívka z jednadvacátého století Bára. Propadla se totiž do jeho doby pomocí kouzelného atlasu. Na první pohled dosti otřepané téma, ale z článku a následujícího rozhovoru s autorkou je jasné, že dílo je určeno vrstevníkům hlavních hrdinů. A to zvláště pro nenásilné přiblížení naší historie. Text se mi ovšem zdá trochu moc pozitivní a rozhodně by neuškodilo kromě představení knihy přidat i recenzi s klady a zápory díla. Snad se jí dočkáme v některém z příštích čísel.
Povídková část Pevnosti je tentokrát trochu ochuzená. Narazíme zde jen na jednu povídku od nepříliš známého autora a jeden krátký komiks. Ten je určen všem milovníkům obrázkového textu, zvláště pak příznivcům R. E. Howarda a humoru vůbec. Přichází další příběh trojhlavého hrdiny Godota, v jehož případě platí heslo, že náhoda je blbec stonásobně krát. I když, kdo ví. Jen někoho hledal a našel, zdá se, něco mnohem lepšího.
Komiks je zábavný a příběh vtipný i pro neznalce Conana (i když ti druzí si ho pravděpodobně užijí více díky dvojsmyslu). Celkově oddychové čtení, k němuž se můžete vrátit vícekrát.
Oproti tomu stojí vážná povídka Krásná dcera lovce duchů. Příběhem je život muže vydělávajícího si odstraňováním všetečných duchů otravujících v lidských obydlích. Práce se mu daří jen díky jeho malé dceři Sylvii, která duchy vidí a svým pohledem je zviditelňuje ostatním. Jako pracovní tým jsou sehraní, jinak je to ale s jejich vlastními životy. Poté, co Sylviina matka zemřela, se zdá, že svět není, co býval. Příběh je zprostředkován z pohledu dívky, jež se snaží vyrovnat se smrtí matky a vrstevníky, kteří ji nechápou. Lovení duchů Sylvii vyčerpává, mrzí a není ráda, že v tom s otcem pokračují. Zároveň se však z pohledu dítěte díváme na otce a jeho dospělý svět, který se zhroutil ztrátou milované osoby. Snaží se sice vrátit do starých kolejí, vydělávat peníze a dát své dceři to nejlepší, ale není to možné, dokud se sám se sebou nesmíří.
Tato povídka není jen o lapených duších mezi nebem a zemí, ale i duších lapených ve všední realitě. Je těžké někoho ztratit a každý se s tím vyrovnává po svém. Příběh je napsaný pomalým melancholickým tempem, které umocňuje jeho atmosféru. Je klidný a přemýšlivý, nic pro nadšence akce. Konec je nejasný, dávající každému příležitost vybrat si vlastní cestu.
Nakonec něco o filmech, jež nám červnové číslo nabízí. Hlavním dílem je Kazatel, dočkáme se srovnání jeho komiksového a filmového ztvárnění. Obojí je lehce nad průměrem, zábavné, akční a… a zdá se, že to stačí. Recenze krátce nastíní děj, prostředí a postavy, ale hlavně srovná klady a zápory obou verzí. Jako malý bonus je zde krátký rozhovor s Paulem Bettanym, filmovým Kazatelem.
Novinkou ve filmových článcích je dvojlist věnovaný filmovému festivalu Febiofest. Autoři reportáže vybrali pět snímků, které nejlépe spadají do našeho žánru. Jsou to filmy ze všech koutů světa – od Asie po Mexiko až k Americe. Díla jsou odborně rozpitvána, abychom se dozvěděli, že letošní ročník Febiofestu našinci moc nepřinesl. Pro příští rok bych navrhla udělat přehled podobných filmů ještě před akcí, aby si každý v té záplavě febiového programu mohl vybrat i něco žánrového.
Celkově se mi červnová Pevnost zdá povedená. Nenadchla mě sice něčím zcela výjimečným jako její dubnová sestřička, ale je to stále ten časopis, jež nám pomáhá zdolávat divoké vody fantasy a scifi světa. V tomto čísle spíše fantasy. Jako snad každého mě nadchnou nové věci. Tentokrát jsem měla radost ze zhodnocení Febiofestu a také z polemiky Petry Neomillnerové, která se zabývá novým upírským fenoménem z obou stran barikády. Doufám, že s tímto druhem textu se v Pevnosti nesetkáváme naposledy.
Kamila Procházková (redaktor)
kajaprochy@seznam.cz
