Petr Stančík: Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana

Komisař Leopold Durman je znalec. Všech kuchyní, hospod a lokálů a zapomenutých i zmizelých hampejzů staropražských, co jich jen kumštýř blahé paměti dokáže ze zákulisí národní historie a vlastní představivosti vydolovat. Petr Stančík je kumštýř na slovo vzatý. A činí tak v románu, který by se rád skryl za nálepku detektivní, ale nedokáže a vlastně ani nechce zatajit svou pravou podstatu. Totiž, že se ve skutečnosti jedná o průvodce po všech neřestech a slastech ducha i těla, o nichž jste si doteď mohli nechat leda zdát.

Mlýn na mumie

Končí se rok páně 1865 a k jeho poslednímu dni zasedá v hostinci U Roztrženého hada v Celetné ulici chasa, známá jako Kočičkáři (vnímavému čtenáři musí být od této chvíle zcela jasné, čím si Stančík předplatil přízeň Borise Hokra), neboli stolní společnost Ctitelů Stříbrné kočičky – kanovník Oul, policejní komisař Durman, lékárník Kostkan, baron Slannina, setník Hruš a parní velkouzenář Loskot.

Tajný rada Čtvrtpán zůstal doma, aby si přikládal na hřbet křenové placky, neboť si kýchnutím při koupeli vyhodil ploténku. Sedí tam a rokují, kušní, hodují, pijí a koří se umění, pokroku a všem průvodním znakům obrození ducha národa Českého pod Němcovou knutou, jak vlastenecký cit káže. A netuší, že tajemný mordýř již brzy započne své ďábelské dílo a stane se první sériovým vrahem na našem území.

To, co jste právě přečetli, není pro příběh prakticky ničím podstatné. Ale na tom nezáleží, protože je to zároveň krásné.

Na tento úzus si zvykněte rovnou. Něco jako vážnost, serióznost nebo zadušenými prdy zavánějící, ale v současnosti podivně populární reflexe minulosti se nové knize Petra Stančíka čili Odilla Strdického ze Strdic vyhýbá kroky mílovými. Namísto toho je vám ke zhltnutí předloženo dioráma devatenáctého století tak živé, že k uvěření nevybízí, ale je mu uvěřeno samozřejmě, i se všemi vynálezy a zázraky a nesmysly Verneova vysněného století gentlemanů.

A nemůže to být nikde jinde, než právě ve staré Praze, v Praze neasanované, v Praze ghett a tajemných zákoutí, v Praze bordelů a nevěstek, láryní a harapanen s tradicí přesahující pět století, v Praze čerstvého morku, husích ryb a uzeného bůčku konfitovaného v sádle s meruňkami a skořicí, v Praze malvazu v porculánových džbáncích a rozmáhajících se praktik orálního ukájení klientů. V Praze, nad níž musí každému člověku s trochou češství v těle, ukápnout nostalgická slza.

Právě zde komisař policejního útvaru, jemuž sice formálně velí dosazený Němec, ale jako všude jinde instituci ve skutečnosti – to dá přece rozum – řídí povolaný Čech, přihlíží a snaží se rozplétat uzel provázaných vražd. Ale činí to nepřímo, mimoděk, cestou poživačné grotesky, jejíž pointy jsou ostré jako bodáky na pruských přilbicích.

A že je požívati skutečně co.

Od zmíněných helmbrechtnic po veškeré pochoutky, které oko nespatřilo a už asi nespatří. Kdo by neochutnal uzenou pandu, jen se přiznejte. A koho by nezaujala představa trojlístku cikánských sester, ať se přizná rovněž. Do tohoto koncertu chutí, vůní a sexu jsou jako afrodiziakální kapky přidávány reálie skutečné, jako třeba Neruda zaskakující za maminku v trafice či šermující cvičenec Tyrš.

Bez další ekvilibristiky – tento rok patrně nevyjde lepší kniha, než tato. A jestli vám doposavad přijde divné, jak to že o ní píšeme zde, na webu věnovanému a zasvěcenému fantastice – toto dílo obsahuje metempsychický bordel, kde si můžete prostřednictvím média zasouložit s Kleopatrou, rukavičky z kůže chmatáků, které svádí ke zločinu, živé mrtvé, magii i tajemství.

Lepší definici žánru „fantastický nášup poctivě pečený“, než jakou poskytuje Mlýn na mumie, letos nenajdete, i kdyby Sapkowského návrat ke Geraltovi byl nakrásně úplná bomba.

Román, který vznikal všeho všudy tři roky, je vybroušený k dokonalosti a je něčím, co by neměl žádný bibliofil na této straně od Kavkazu pominout, protože tato kniha se bude citovat a bude zmiňována a odkazována v nejen intelektuálských kuloárech ještě dlouhá léta a beze zbytku si to zaslouží.

Kvůli stylu a jazyku, který podpírají stovky hodin mravenčí práce a dětsky obratné hravosti a který díky své zvukomalebnosti přímo vybízí ke čtení nahlas, kvůli oživení pražského románu v rozměru, kterého Urban není schopný, Eco ho nedokáže pochopit a Hašek by mu zatleskal, kvůli poslednímu českému králi, hrajícímu po nocích na trumpetu.

A hlavně kvůli tomu, že Stančíkův text je prostě krásný. A proto na tom, co jste právě přečetli, nezáleží.

Takže zatímco já si půjdu schrastit Péráka a trochu zaručeně pravých templářských prstenů, vy se už utíkejte potěšit touto rozmarnou, ale veskrze vyzrálou pohádkou o rakousko-pruské vojně, lahůdkách z dobytčího trhu, Braniborech v Češkách…

No vidíte to, už zase začínám.

Petr Stančík Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana

Nakladatel Druhé město

Obálka Anežka Ciglerová

Rok vydání 2014

Počet stran 400

Cena 349 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

20 komentářů

  1. Že bych to
    přehlíd? Nikde jsem to neviděl. Ale recenze je lákavá.

  2. mě by teda zajímalo třeba kdo knihu vydal, kolik stojí a taky kolik má stran. Ale jak vidno tyhle věci redaktory Fantasy Planet nezajímají. Ale třeba je kniha (stejně jako několik dalších knih v poslední době zde recenzovaných) zadarmo…

  3. Strucovsky
    Ale to je záležitost tří kliknutí na googlu. 😀

  4. Karin
    vskutku je. Stejně jako je záležitostí tří kliknutí na googlu nalezení jiné recenze 😀

  5. Martinu Stručovskému
    Na obhajobu FP musím říct, že je to holt podle pečlivosti a zvyku toho kterého autora. Já taky tyhle údaje pokládám za důležité a za součást služby čtenáři stejně jako zhodnocení knihy, takže u svých textů je udávám. Na druhou stranu jak vidno, ne každý takový údaj potřebuje. Možná je ale fakt škoda, když zbytečně naháníme čtenáře třeba Sardenu 😉

  6. Strucovsky
    Jistě, o tom se nepřu. Ale málokterá je lepší než tahle Kuželova…

  7. Ceny, údaje
    Martin: osobně nepatřím k těm, kteří se po těchto údajích pídí – rozhodně ne u recenzí. Takže to nechávám skutečně na aktivitě přispěvatelů. Navíc na FP je databáze vyšlých knih, kde tyto údaje jsou dostupné, takže to beru jako svého dublování a odvádění od podstaty recenze. Pokud se ovšem ozve více hlasů, že jsou tyto údaje vyžadovány, přizpůsobím se.
    Tobě osobně v tomto však musím přiznat bod, protože Mlýn na mumie se u nás do databáze nedostal, takže údaje ještě dodatečně nahazuji.
    Dík za upozornění a někdy mi přibliž, co je pointa tvé odpovědi na komentář od uživatele Karin (“vskutku je. Stejně jako je záležitostí tří kliknutí na googlu nalezení jiné recenze :D”).

  8. Boris
    jak si to budete dělat je vaše věc. Na tu databázi jsem zapomněl, to přiznávám. Ale schválně – kolik lidí pak půjde a knížku si v ní najde…. 😉

  9. Třeba já, pokud mě ta knížka podle recenze zaujme. A pokud ne, tak ty údaje vědět nepotřebuju.

  10. Stručovský
    Stručovský, zde se jedná o umění, a peníze ani rozsah tudíž nejsou směrodatný, ty lůzo žebrácká.

  11. Dareiran
    Příště to chce chodit na internet střízlivý, abyste zase nepoužil slova “lůza žebrácká” 😉

  12. Pro Dareirana
    Přesně takovéhle komentáře tu nevidíme rádi. Pokud jsi s Martinem kamarád, jistě se jedná o nevinné laškování. To ale nepoznám, takže to na mě působí jako laciná urážka. Bylo by fajn bavit se spíš o knize, ne?

  13. Hokr: To je přímá obhajoba proti Stručovského odsudku, který se díla netýkal ani co by se za nehet vešlo. Zvažoval bych koupi Červené knihy méně, kdybych věděl, kolik má stran a kolik stojí? Ani náhodou. Proč to zvažovat u Stančíka? Jen kvůli demagogickému přístupu jedince, který je líný dohledat si informace jinde, třeba rovnou na kosmasu, kde se dá publikace objednat? Ale proboha.

    Stručovský: Kdyby ses namísto odhadů cizí podroušenosti raději staral, aby tvá vlastní díla byla adorována podobně…

  14. Boris: neznám nikoho s tímhle nickem.
    Dareiran: obávám se, že nevím, o jakých mých dílech to mluvíte. Nicméně se nebudu bavit s někým, kdo není schopen podepsat se pod vlastním občanským jménem a schovává se za jakýsi nick. Mimochodem, já nejsem líný, hledat informace. Jen mi přišla trochu škoda, že nejsou uvedena u knihy. To je celé. Hezký den, přeji.

  15. zbytečná voda na mlýn trollů a kulaginů
    Přijde mi to jako trochu zbytečné vichření; asi je pěkné, když se u kladné recenze dozví čtenář co nejvíc o vydání, protože ho to má koneckonců motivovat ke koupi a lidi jsou dneska líní. Asi se ale nic zásadního nestane, když informace naopak uvedeny nejsou.
    Tady byly doplněny, redakce FP se tudíž zachovala vstřícně a pružně a všichni mohou být šťastní! .)

  16. Omlouvám se jistě hodnotné diskusi, ale
    tohle zřejmě vyšlo už loni. Nicméně, asi objednám.

  17. Vydání
    Racek: v knize je tuším vročení 2013, ale ven se kniha opravdu dostala až v únoru 2014. U nás v databázi to nemáme, protože i když má kniha víc fantastických motivů než sebrané spisy Juraje Červenáka, není to nikde v oficiálních materiálech, takže žánrové weby a kanály ji lehce míjí. Bohužel.

  18. odpad
    Tototo bola tak NESKUTOCNE priserna kniha po vsetkych strankach, ze tromfla este aj Kokotletove diela a to uz som fakt myslel, ze hento nic neprekona. Toho som ani nedocital a tuto som zase preskakoval aj cele kapitoly od nervov.

    Trosku si zosumarizujme, co v knihe najdete:
    -absolutne vrcholne nesympatickeho slizkeho hrdinu, ktory nema ZIADNE vlastnosti, schopnosti, znalosti, proste nic.
    -pripad, ktory riesi celu knihu a aj tak ho nevyriesi napriek tomu, ze mu s nim pomahaju vsemozne prirodzene a nadprirodzene bytosti
    -dej bez stipky logiky s kopou deus ex machina a slepych odbociek
    -cca 30 kapitol, ktore zakazdym tvori zo 40% opis jedal, zo 40% opis sexualnych praktik a z 10% (dokonale z prstu vycucany ohlupujuci) dej
    -autorov narcisticky slovny, avsak prazdny onanizmus
    -kopec nudy a vaty
    -sceny a hlasky, ktore zjavne mali byt vtipne a zapamatatelne, ale nie su

    A co v knihe nenajdete?
    -dej
    -logiku
    -psychologiu postav (ani v stopovych mnozstvach)
    -pointu… alebo aspon naznak myslienky.

    Cesi si z nejakeho dovodu strasne cenia a vychvaluju domace diela, ktore su zle. Nachadzaju v nich nejake potesenie z upadkovosti, prazdnota tych diel ich naplna. Staci sa pozriet na citanost spominaneho Kokotletu ci navstevnost a popularitu Troskovych filmov.
    Netusim preco sa taky mily narod takto okato hrdi nedostatkom vkusu. Kazdopadne, pokial co len vahate nad kupou tejto knihy, radsej ju stiahnite z netu, precitajte si par odstavcov, dajte mi za pravdu a vymazte to.
    Toto by u nas vyjst nemohlo a s grantom ministerstva uz toboz ne. CHvalabohu.

    A mimochodom, ani v najmensom sa nepovazujem za intelektuala.

  19. 2karol: konečne triezvy názor. a to s kľudným srdcom dodávam, že ja sa za inteleguána považujem.

Zveřejnit odpověď