Peter S. Beagle – Poslední jednorožec

Zjistit, že jste poslední svého druhu na zemi, není příjemné pro nikoho, ať už jste člověk, po kterém jdou zombie, nebo člověk, po kterém zombie nejdou. A už vůbec ne pro jednorožku, která vyslechne rozhovor dvou lovců a dozví se, že všichni ostatní z jejího rodu zmizeli. Až do té chvíle si žila poklidně a bezstarostně, toto zjištění jí však otřese natolik, že se rozhodne své bratrance a sestřenice najít. Na své cestě získá dva spolupoutníky – Drškovou Bětku a ne-mága Šmendrika. Šmendrik je typ smolaře, neschopný kouzelník, který pokazí i ta nejjednodušší kouzla (jakási verze Mrakoplaše). Cítí však, že v něm dřímá skrytá síla, která se jednoho dne projeví. Trojice na své pouti získá informaci, že za zmizením jednorožců stojí zlý král Moran a jeho služebník, strašlivý Rudý býk, což je bytost, která je starší než cokoliv na světě, její velikost, zdá se, nemá hranic. („Rudý býk…Ach!…Byl nesmírně silný. Příliš silný. Jeho síla neměla konce ani počátku“ – str. 116.).
Ve střetu s ním také jednorožka podlehne a před zkázou ji zachrání pouze proměna ve člověka. Její nový vzhled pomůže družině vetřít se do hradu krále Morana. Králův syn Lír se postupně zamiluje do jednorožky v lidské podobě. Jak známo, pravá láska je přemocná, bude však něčeho schopna i proti silným nepřátelům? Pomůže zvítězit nad býkem a svrhnout Morana? Osvobodí hrdinové všechny jednorožce, probudí Šmendrik svou magickou moc a dokáže jednorožce vrátit její zvířecí podobu? Budou Lír a jednorožka žít společně až navěky? Pozor, nejsme v Hollywoodu, takže rozhodně nepočítejte s kladnou odpovědí na všechny tyto otázky.

Příběh je celkem jednoduchý. To, co z knihy dělá pravý klenot, je vypravěčský styl a jazyk autora. Nečekejte akcí nabitý děj, žádné stotisícové armády nebo epické popisy bitev. Knihu tvoří postavy a ty dokáže autor perfektně prokreslit. Uvěříte tak zděšení jednorožky, když zjistí, že je poslední, vcítíte se do role neschopného Šmendrika (Šmendrik se křivě usmál. „Nejsem muž“, odvětil. „Jsem mág bez magie a to znamená naprosto nikdo.“ – str. 88), budete zoufat společně s nešťastně zamilovaným Lírem. Stejně tak popisy prostředí jsou natolik věrohodné, že téměř vidíte plíseň na stěnách Moranova hradu.

V knize se také objevují úvahy o smrtelnosti (člověka) a nesmrtelnosti (jednorožky) a různé narážky či odkazy na jiná díla nebo události, například přeměna vody na víno („Jak sama říkáš, je to standardní trik. Vzpomínám si, že jeden čas se dost nosil, ale dneska je dávno z módy“ – str. 179). Tento úryvek ale též naznačuje jistý suchý humor, na který je možné narazit. Jedna z mých nejoblíbenějších pasáží je v úvodu knihy rozhovor jednorožky a motýla, jenž jí prozradí informace. Udělá to ale naprosto svérázným způsobem, jeho výpověď je směs básní, písní i něčeho víc, tady zkrátka musíme ocenit geniální překlad a invenci překladatelů. Nevěřili byste, jak lze do jedné věty nacpat Kryla, Tolkiena, lidovou píseň a (dnes již starou) reklamu na Azurit. („Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína, jde pořád dál, kupředu, pryč od mých vrat. Cestáři náš, dobrou práci máš, děti jdou do školy, tys ještě v posteli, ale co děláš v maminčině koši s prádlem?“ – str. 16) Toto je skutečně skvost.

Nejsem žádný romantik a nepotrpím si na sentimentálnost. Při čtení Posledního jednorožce však i mně bylo několikrát smutno. Tak silně dokáže kniha zapůsobit i po čtyřiceti letech od jejího vydání a zaslouží si být jmenována jedním z klenotů žánru. Z tohoto důvodu byla též v roce 1982 zpracována jako animovaný film, na který se můžete podívat na youtube.