Perly z Peorie (Pearls from Peoria) – Farmer P. J.

(V následující recenzi jsou názvy povídek přeložené pouze výběrově, vždy jen tehdy, kdy je pravděpodobné, že lze název přeložit bez bližší znalosti obsahu povídky samotné. – Pozn. šéfred.)

Jaká alchymie proměnila tahle přehlížená díla ve zlato?

Knihu zahajuje oddíl “Mýty a paramýty”. Farmer nejdřív otočí naruby zatuchlé vidění upírů (“Nikdo není dokonalý”) a vlkodlaků (“Vlk, železo, můra”), načež nám v povídce „Matka Země si tě žádá“ předestře budoucnost jako z Proutěného muže. (Jde o klasický horor The Wicker Man, knížku i film ze 70. let 20. stol. – Pozn. překl.) Na konci oddílu ještě nalezneme dílko věnované “Ralfovi Ňaf ňaf,” což je Farmerův psí detektiv, který slavně kráčí ve stopách Sherlocka Holmese a podobných. Hvězdou oddílu “Ztracené zítřky” je bezpochyby “Sedmdesát let Decpopu,” hutné dějiny budoucnosti, v níž je lidstvo téměř zcela sterilní. Tím však nijak nesnižujeme nádhernou space operu “V jakýchsi bájných dálkách”.

“Psychologické příběhy” obsahují až strašidelně mimetický materiál – „Slepí veslaři”, “Lovcův měsíc ” a “The Rise Gotten.” A pochyboval snad někdo, že v tomto svazku si zařádí i dva Farmerovi oblíbení pulpoví hrdinové? V oddílu “Doc Savage” je nejen nonfiction o bronzovém obru, ale také působivé pastiše: “Savage Shadow” a “Doc Savage a sekta Modrého boha”. Ta druhá má podobu filmové úpravy pro film, který nikdy nebude natočen. A hned za doktorem S. přichází “Tarzan a ERB”, přičemž ona písmena, jak jinak, jsou iniciálami Tarzanova tvůrce, Edgara Rice Burroughse. Bohužel tu najdeme jen samou non-fiction, žádnou tarzanovskou beletrii od PJF. (Okrajovou výjimkou jsou “Knížata z Terry”, kde figuruje John Carter z Marsu.) Naštěstí umí Farmer psát eseje stejně neodolatelné jako povídky.

“PJF o SF”. To je přes 100 stran recenzí, kritiky a cestopisů (“Joséové z Ria”). Jádrem tohoto oddílu však bezpochyby je 54 stran s částečným životopisem jednoho z dalších Farmerových hrdinů, Viktoriána Richarda Burtona: “Drsný rytíř královnin”. Jako lyrický kontrapunkt k této závažné sekci sbírky pak přicházejí Farmerovy vynikající “Básně”. A snad nejpůsobivější stránky tohoto skvělého souboru přicházejí v oddílu “PJF o PJF”, kde nám autor odhaluje něco ze svého života.

Nakonec nám editoři předkládají “Doslov”, profily výtvarníků, kteří ozdobili sbírku pěknými černobílými lustracemi, a také několik fotografií PJF a jeho přátel.

Velmi podstatné haraburdí

Snad nejbližší co do rozmachu, váhy a významu je této obrovitánské a láskyplné poctě – na kterou jsme se něco načekali od Rose Press, ale kterou až teď péčí Billa Schafera vydal Subterranean Press – sbírka Harlana Ellisona The Essential Ellison (2001). Hned však musíme uvést, že mezi těmito dvěma knihami je jeden zásadní rozdíl. Ellison, to je samá uznávaná klasika, samé klasické a oceněné kousky. Proto taky to adjektivum v názvu. Tento svazek však na první pohled jako by byl nabit „druhořadými“ pracemi, materiálem, jenž zůstával skryt a nevydáván, někdy i po desítky let. Dá se tomu říkat “reprezentativní” sbírka? Dá se podobná kniha vůbec řadit mezi kompilace typu „to nejlepší z“?

Odpověď zní “bezpochyby!”. Jenže proč? Jaká alchymie proměnila tahle přehlížená díla ve zlato?

Především musíme uvést, že z každé povídky je cítit Farmerova autorská jedinečnost. Dohromady pak sbírka dává pozoruhodně nahlédnout do jeho překvapivého myšlení a nadání, a to víc než kterákoli jiná z jeho knih. Už jen sám objem shromážděných prací jako by čtenáře vrhal do vřelého Farmerova objetí. (Vzhledem k autorovým dobře známým literárním nemravnostem je to možná trochu děsivá představa, ale nechme to tak.) Farmer se vyžívá v psaní, jako by to byla spíš hra; Farmer projevuje nostalgii po milnících západní populární kultury (Oz, pulpy, Hollywood atd.); Farmer mísí svou Středozápadní mravní prosluněnost s psychologickými chmurami (jako by to v našem žánru byl nějaký Sherwood Anderson či Thornton Wilder); Farmer píše živě a jeho próza je nabitá zběsilými metaforami – a všechny tyhle přednosti najdeme i v „nejtriviálnějším“ ze zařazených kousků.

Za druhé: autor tak plodný jako PJF prostě musí mít haldy materiálu, který výběrem neprošel jen o fous – skvělých děl, která byla vytlačena díly ještě skvělejšími. Například: “Sedmdesát let Decpopu” jsem četl poprvé v Galaxy v roce 1972 a od té doby jsem si tu povídku nevyhnal z hlavy. A i když pak nespravedlivě a nepochopitelně upadla do zapomnění, zní dneska zvučněji než kdy dřív. A klenotů zachráněných před nemilosrdným kalupem dějin je tu povícero.

Za třetí, tato sbírka shromáždila materiál ze všech dob Farmerovy kariéry, takže se stala nedocenitelnou učebnicí jeho uměleckého vývoje, o vývoji celého žánru nemluvě. Podivuhodné je, že první povídka, kterou kdy prodal (“O´Brien a Obrenov”) se nikdy nedostala do žádné z jeho sbírek. Tady ji ale máme, se vší vervou a ironií a kousavým humorem, jako novou, jako když vyšla v roce 1946. Prostudujte si ji za pomoci Malzbergovy teorie prvotin, zkoumejte ji jako zárodek všeho, co mělo přijít.

Když se pročtete ke konci tohohle „embarras de richesse“, získáte pocit, že ačkoli jste celý život strávili v Peorii, hned vedle tohohle moudrého, duchaplného a zaníceného autora, přesto se kupodivu stalo, že jeho „nejlepší“ dílo přišlo až teď!

V jedné ze „savagovských“ pastiší, nazvané “Obluda na potom”, zažije Doc rvačku mezi vlastním zadním a předním mozkem. Tenhle věkovitý boj jako by zosobňoval černočerný motor, který pohání všechna Farmerova nejlepší díla.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Richard Podaný
Translation published by kind permission of the author.

Redakce FP nemá informace o tom, že by o knihu projevil zájem některý z českých nakladatelů. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.