Hvězda Oskara Fuchse na scéně české akční fantastiky stoupá a z komety se mění ve stálici. Pekelný pastýř je Fuchsovou pátou knihou a po vážněji laděném Leichenbergovi se vrací zase o pomyslný krok zpět, k zábavné akční rubačce. Protože z pekla nám nikdo firmu dělat nebude; a ani ty ovce to nežerou, natožpak jejich pastýř. Připravte se, vrchnímu arciďáblovi bude pořádně horko!
Začneme malým shrnutím literární kariéry Oskara Fuchse: do srdcí čtenářů českého akčního braku se prostřílel Frostem, krátkou, ale živelnou akčňárnou říznutou magií. Tahle kniha byla plná nekorektního humoru, parádních hlášek a samozřejmě akce. Následovalo Hitokiri, kde sehrál hlavní roli liškodlak s katanou, který likvidoval zombie verzi slovenského národního povstání. I do třetice se Fuchs vrátil do stejného světa, ale Leichenberg byl trochu jiný. Byla vidět snaha více propracovat postavy, dát jim hloubku, akce trochu ustoupila do pozadí… Zkrátka jasný produkt autorského zrání a snahy zkusit udělat akční věc „trochu jinak“. Čtvrtá kniha se také vymykala: Černí husaři a probuzený démon byli příběhem určeným mládeži a Fuchs ho vydal pod svým civilním jménem. Trochu škoda, protože téma husarů bojujících s démony se dalo překlopit do šťavnatého akčního braku pro dospělé a určitě by to byla paráda, ale…
Hnát svý stádo dál
A teď je tu Pekelný pastýř. Stylově je to návrat někam do dob Hitokiri, kterému je asi pojetím podobný nejvíc. Jinými slovy: čeká na vás kupa hlášek, ztřeštěných a originálních nápadů, humorných situací, popkulturních narážek a hlavně akce, akce a zase akce; to vše s příchutí černého humoru. A abychom autorovi nekřivdili – oproti Hitokiri je vidět slušný posun vpřed v práci s příběhem i postavami!
Ono už jen ústřední téma samo o sobě stojí za pozornost. Mladík jménem Theodor se stane pastýřem pekelných ovcí. V potyčce náhodně sejme předchozího Pastýře, čímž automaticky povýší na jeho pozici. Tak tedy plášť na sebe, hůl do ruky, psa k noze – a hurá do práce. Pokud se náhodou někde najde cigárko nebo energeťák, nic se tím určitě nezkazí. Ony se totiž pekelné ovce rády pasou – tu si ukousnou ruku nebohého kolemjdoucího, tu zase hlavu, a jen tak pro potěchu ovčího ducha si navrch roztahají vnitřnosti po okolí. Když jim nikdo nešéfuje, je z toho během chvíle pořádný průšvih.
Netrvá dlouho a ulicemi Fuchsova oblíbeného Lanškrouna teče láva a pobíhají pekelná komanda. Ukáže se, že v celém tomhle kšeftu má prsty Růžek – Satanův syn, který se snaží převzít vládu nad peklem. Nasliboval hory doly, chtěl řídit Peklo jako firmu a čerti mu to žrali. Jenže (jak už to bývá) naštval špatnýho chlapa – Pastýř si nenechá nic líbit, a tak nás čeká spousta epických bitev mezi Theem-Pastýřem a jeho spojenci a Růžkem s armádou nohsledů.
Oskar Fuchs zase řádí
Ze všeho nejdřív se podívejme na postavu samotného Pastýře. Autor mu dal do vínku plášť plnící funkci brnění a hůl, tedy mocnou magickou berlu, která má dokonce svoji vlastní dějovou linii, což svědčí o její výjimečnosti. Samozřejmě nemůže chybět pes – kavkazák jménem Nemo, který díky působení pekelných mocností získá postupně vzhled menšího medvěda krmeného pořádnou dávkou steroidů.
A co by byl pastýř bez stáda ovcí, že? O tom, že tyhle potvory jsou masožravé už jsme se zmínili, ale že se rodí z duší mrtvých ještě řeč nebyla. Fuchs se s tímhle nápadem dost vyřádil a některé ovce vám zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Navíc vždy věrně táhnou za Pastýřem, ať už se hne kamkoliv. Stačí chvíli zastavit a než si stihnete skouknout zranění z bitvy, ovce jsou tady (i s chutí se pást).
Pekelný pastýř je vůbec takovým festivalem nápadů a ujeťáren. Nebudeme tady házet spojlery, ale na své cestě do pekla využije Pastýř mnohé dopravní prostředky, v Praze proběhne velká bitva o Karlův most za účasti populární nebeské bytosti související se Stověžatou, do toho bude házet otrávené obličeje a ironické hlášky Theova bývalka, která si však „toho svého“ pořád dost hlídá… a o ovcích i maxipsovi už řeč byla. Věřte, že se v Pekelném pastýři rýpe do kdekoho a humor je tu černý a smrdí sírou pekelnou. Fuchs už několikrát ukázal, že umí pobavit sebe i čtenáře, a ani tentokrát nezklame.
Zároveň je ale cítit, že s každou další vydanou knihou autor získává jistotu a mnohé se naučil. Příběh je sice propletencem bojových scén, ale má hlavu a patu, obsahuje některé (spíše drobné) vedlejší linie, větší množství postav, které se bez problému daří ukočírovat a styl vyprávění je vyzrálý a přehledný a vše dohromady dává ucelený příběh s pointou. Charaktery nejsou ploché, byť psychická rozborka a sborka se nekoná – ve víru akce na to stejně není čas. Dialogy jsou štiplavé, břitké a sedí.
… a prásk ho!
Tok příběhu sleduje lety opotřebovanou šablonu: naštval mě chlápek, na kterýho nemám. Seberu pár kamarádů, zbraně a hurá na něj. Dostanu na tlamu, asi to chce větší kyj, kterým toho zmetka přetáhnu přes palici… Jo, fungovalo to!
V příběhu se potkáte i s magií, trochou mysticismu, tvory nebeskými i pekelnými, živými, neživými i úplně mrtvými. Fuchs opět vytáhl z rukávu nečekané protagonist(k)y, kteří dávají ději šťávu a přinutí vás ptát se sami sebe kam na to ten člověk chodí.
Pokud si to tedy shrneme: i krvavý akční brak jde napsat tak, aby měl svoji kvalitu. Pokud se budeme stále bavit v mantinelech brakovek a splatterů, pak je Pekelný pastýř lepší standard. Vytýkat v podstatě není co, protože čtenář se bude výborně bavit, a když si to pak vezme kolem a kolem, usoudí, že to vůbec „nebylo blbý“. A protože tenhle typ literatury je především o zábavě, a tady byla mise splněna!
Oskar Fuchs: Pekelný pastýř
Vydala: Epocha, 2021
Obálka: Jakub Cenkl
Počet stran: 392
Cena: 299 Kč
