Dokončení sbírky povídek “Nightmares and Dreamscapes” mistra hororů Stephena Kinga.
Po (jen) třech měsících čekání se český čtenář dočkal dokončení povídkové sbírky „Nightmares and Dreamscapes“, jejíž první díl pod českým názvem „Dolanův Cadillac“ vydalo nakl. BETA na počátku května 2004. Jde o třetí autorovu povídkovou sbírku, která v originále vyšla už v roce 1993 (připomínám vcelku). Toto typicky české „trhání“ knih na více dílů a více zisků už zamotalo hlavu nejednomu čtenáři. Vzpomínám si, že mi po vydání „Dolanova Cadillacu“ napsal jeden Kingův fanoušek, jestli bych mu neřekl, co je to v originále za sbírku, protože nikde na jeho stránkách neexistuje žádná kniha se slovy Cadillac, či Dolan.
V druhém díle na nás čeká deset povídek plus poznámky a jedna extra povídka „Žebrák a diamant“. Tématicky jsou to jak horory, tak ne-horory, ale například i povídka psaná jako filmový scénář ve formě dialogu. Zatímco v první části patřila titulní povídka „Dolanův Cadillac“ k tomu nejlepšímu z celého výboru, o titulní povídce „Pátá čtvrtina“ to tedy absolutně říct nemůžu. Jedná se o příběh vyřizování účtů mezi čtveřicí lupičů bankovního vozu, mezi něž se připlete přítel jedné z obětí. Už od prvních slov ve mně povídka vzbudila pocit, že půjde asi o jakousi variantu slavné a vynikající Kingovy povídky „Římsa“, tedy o nezvyklém způsobu vyřizování účtů v podsvětí. Ale příběh skončil naprosto tuctovým závěrem, který čtenáře napadne už od prvního odstavce a v duchu si říká, že tak to neskončí, protože tak to končí vždy, stačí si přečíst nějaké veledílo z deníku Blesk. Stejné zklamání mne čekalo i u povídky „Dům v Javorové ulici“, který měl všechny předpoklady stát se super příběhem (kombinace děti a horor, v tom je King nepřekonatelný), ale zase stejný výsledek. Co si čtenář myslí už od začátku, to se nakonec opravdu uskuteční, a nic jiného bombastického se nestane.
A teď se podívejme, které povídky mne naopak překvapily, nebo spíše splnily předpoklady, které od díla velkého mistra Stephena Kinga jako jeho fanoušek očekávám.
Mezi nejzdařilejší patří dvě povídky, „Můj hezký koník“ a „Poslední Umneyho případ“. První příběh nelze ani považovat za klasický horor. Vyprávění dědečka jeho vnukovi o životě, který sám o sobě je krutý, když mu slouží potvora jménem čas. Čas, který si s námi pohrává dle své škodolibé radosti. Nemusí být nikde v dohlednu žádná příšera, stačí pouze váš život. V tomto ohledu tu přichází např. u Kinga klasický zrůdný nepřítel – rakovina. V příběhu „Poslední Umneyho případ“ autor vzdává hold americkému otci „drsné detektivní školy“ R. Chandlerovi, z něhož přebral postavu Phila Marlowa . Jen tentokrát si ho nikdo nenajal, musí řešit svůj vlastní případ. Svět se mu hroutí před očima, a za vším stojí jedna osoba, která je mu více než blízká. Víc, než si ve své fantazii dovede představit.
Když musím srovnat obě české části této sbírky, pro mne to jasně vyznívá, že první polovina se Kingovi povedla lépe než druhá. Co mi v povídkách chybělo, bylo napětí, něco, co by vás nutilo s hrůzou otáčet stránku za stránkou a v duchu křičet :“To snad nemůžeš myslet vážně!“ Před nedávnem jsem si pročetl několik jeho prvních povídek ze sbírky Noční směna, a je to jako nebe a dudy. V těchto příbězích se autor s ničím nemazlí, za všechno se musí platit a štěstí, tak štěstí v těchto povídkách nehledejte.
King stále dokazuje , že je mistr spisovatel. Jeho povídkám po stylistické stránce nelze nic vyčítat. Jen možná nápady už nejsou to pravé. Jako by už nechtěl kopírovat sám sebe a snažil se najít něco jiného. V hodnocení jsem tedy ještě o bod kritičtější, i když musím přiznat, že objektivně je to nesmysl. Jedná se přece jen o jednu knihu, a jen nakl. BETA z toho udělala dvě.