Pashazade – Grimwood John Courtenay

Do knihy sice vstupujeme krátce po vraždě, kterou přichází vyšetřit vetchý, leč mazaný a v cizině narozený alexandrijský policista Felix Abrinsky, ale hlavním hrdinou se ukáže být synovec zavražděné ženy, Ašraf al-Mansúr (také „Raf“ anebo „ZeeZee“). Toho nedbalá matka dala vychovávat na různých místech v zahraničí, takže dosud žil i přes svoje nemalé nadání a nezvyklou zásadovost jako nevýznamný kriminálník. Teta Nafisa, příbuzná, kterou jaktěživ neviděl, však dá pětadvacetiletého Rafa povolat do Al Iskandríje, kde se má oženit s dcerou jistého boháče, Zarou bint-Hamzá. Teta Nafisa podle všeho pošilhává po věnu, jež může činit stovky milionů. Jenže Raf a svéhlavá Zara si nepadnou do oka, zasnoubení je zrušeno a Rafova budoucnost je nejistá.

Právě v tomto okamžiku je Nafisa zavražděna a Raf se stává jejím jediným dědicem, k čemuž patří i povinnost dohlížet na mladou sestřenku Hani. Nafisina vražda však obnažila propletený zmatek podvodů a překrucování zákona, který je ukryt pod pokryteckým nóbl světem vybrané společnosti v Al Iskandríji. Raf se jakožto neškolený „pašazade“, tedy pašův syn, ocitá před nutností rozplést byzantinskou spleť vztahů mezi obyvateli města. Musí najít vraha své tety a očistit svou pověst – Felix a spol. Rafa totiž zpočátku podezřívají z tetiny vraždy –, a to dřív, než si neznámý pachatel došlápne i na něj. A jeho jedinými pomocníky jsou Zara, dívka, kterou odmítl, a Hani, nezletilá hackerka se záhadným robotickým psem.

Středovýchodní SF noir

Když budou naši čtenáři požádáni, aby se rozpomněli na SF zabývající se muslimskou kulturou, těm s lepší pamětí si asi vybaví arabská trilogie George Aleka Effingera o Maridu Audranovi, která vycházela mezi lety 1987 a 1991. V mladších ročnících pak nacházíme Roky rýže a soli (The Years of Rice and Salt) od Kima Stanleyho Robinsona z roku 2002. Kromě toho tu je proslulá povídka Bruce Sterlinga My se na věci díváme jinak (We See Things Differently, in: To nejlepší ze science fiction, Kredit 1993) z roku 1989, avšak je vcelku pozoruhodné, jak pramálo žánrového materiálu se soustředí na onu nemalou část lidstva, jež žije pod vlajkami islámu.

Lze tedy brát za zaručené, že kniha s takovým zaměřením bude vyčnívat ze stáda, přinejmenším na první pohled. Obstojí-li však i při čtení, to vždy záleží na autorově rozhledu a nadání. Mohu spokojeně ohlásit, že Grimwood je výjimečně nadán jak co do vynalézavosti, tak jako prozaik. Tato kniha vykouzluje citově i intelektuálně jedinečný svět oživený podmanivými postavami a spřádá po čertech rafinovanou zápletku.

Ze světa mimo Al Iskandríji toho moc neuvidíme a právě tak v knize nejsou nikde plně zachyceny zákruty a převraty dějin, jež se zřejmě za stovku let na této alternativní časové přímce odehrály v nemuslimských kulturách. A co více, mezi Rafovým světem a tím naším je mnoho shod, a to dokonce včetně jmen firem a názvů organizací; je jich tolik, že si až klademe otázku, jak zásadní asi ony změny v roce 1914 mohly být, když toho tolik zůstalo při starém. Tento omezený záběr však vynahrazují spousty nádherných podrobností plnokrevně vymyšlené Al Iskandríje, která se nám stává postavou samou o sobě. Početné básnivé popisy města – například se podívejte na ten, kterým začíná 41. kapitola – se čtou podobně, jako ve skutečném světě popisy Paříže, Londýna, New Yorku či Říma, a prozkoumávají metropoli a její obyvatelstvo s naturalistickou závažností.
Grimwood město zaplnil barvitými osobami, od Felixe přes Rafa a Zaru až po Hani. Rafova pochybná minulost nám poskytuje vydatné důvody k tomu, aby jeho současné skutky a motivy byly srozumitelné. Raf byl navíc biologicky vylepšen a Grimwood si obratně pohrává s mnoha prvky kyberpunkového kánonu.

Co se týče zápletky, tu uvádějí do pohybu čistě osobní, malicherné pohnutky, nikde žádná globální spiknutí či podrazáčtí géniové zla. Takové noirové pozadí poskytuje mnohem uspokojivější oporu než všichni nabubřelí hrdinové thrillerů a špionážních románů a navíc dodává celému příběhu uvěřitelnější a lidsky přijatelnější základ.

Román má šmrnc a spád, je duchaplný, zabývá se všeobecnými lidskými city zasazenými do exotického spekulativního prostředí a pyšní se napínavou detektivní zápletkou. Pašazade je jako heslo „Sezame, otevři se“, jež nám dovoluje nahlédnout do truhlice s divy.

Recenzi přeložil Richard Podaný
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: dvě pokračování tohoto románu – Efendi (Effendi) a Felahín (Felaheen) – už vyšla v Grimwoodově rodné Velké Británii a brzy by měla vyjít i v USA. České vydání trilogie se chystá. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou v budoucím, reálném českém překladu být řešeny jinak.