Páni parchanti 1 – Lži Lockeho Lamory – Lynch Scott

Dlouho očekávaný start edice Moderní díla fantasy nakladatelství Laser-books je tady. Nutno říct, že jde o start poměrně odvážný, neboť Lži Lockeho Lamory jsou debutem Scotta Lynche. Volba to však nebyla rozhodně náhodná, protože kniha získala hned několik nominací na nejrůznější prestižní zahraniční ceny (World Fantasy Award, Cena Williama L. Crawforda, …). Každopádně je dobře, že se česká nakladatelství nesnaží jen dohánět dluhy z dob komunismu, ale i držet krok s moderními trendy.

Locke je už na první pohled sympatický hrdina. Je totiž garistou, tedy šéfem gangu vykutálených podvodníků uprostřed města plného zlodějů, lupičů a neřádů všech možných druhů. Je sice přehnaně sebevědomý a trochu arogantní, ale má své zásady. Mezi ně patří nikdy, ale vůbec nikdy neopouštět své přátele – Jeana Tannena, bijce k pohledání, ztřeštěně odvážného klučinu přezdívaného Brouk a rozverné a nerozlučné bratry-dvojčata Sanzovy. S nimi se po dlouhotrvající přípravě konečně dostává k realizaci opravdu velkého podfuku na jednoho z nejbohatších šlechticů Camorru, dona Salazara.

Zpočátku jde všechno dobře, oběť zbaští návnadu i s navijákem a Lockeho gangu, Pánům Parchantům, nezbývá než hloupého šlechtice co nejvíce „podojit“. Jenže se do toho zaplete tajemný Šedý král, který vraždí s podivuhodnou lehkostí nejmocnější garisty šéfa podzemí, Capy Barsaviho, ze zcela neznámého důvodu. Navíc se shodou několika náhod podaří šéfovi vévodových špehů dopátrat se identity nechvalně proslulého zloděje, Trna z Camorru, který okrádá bohaté a chudým dává. Není to nikdo jiný než sám Locke, i když ten rozhodně nikomu své poctivě nakradené peníze nedává. To je jedna z jeho zásad. Chudák Locke bude muset využít všechen svůj um i schopnosti svých společníků, aby nakonec ze všeho v pořádku vyvázl.

Příběh se s každou další stránkou víc a víc zamotává, ale autorovi se až do konce daří nad ním udržet otěže, takže netrpí ani logika děje, ani tempo vyprávění. Sice se v závěru rozhodne dlouho a poctivě budovanou, ale bohužel krapet přebujelou zápletku vyřešit možná až příliš rychle a příliš násilně, stylem gordického uzlu alá Alexandr Veliký. Alespoň je však celý příběh v podstatě uzavřen a nic nenutí čtenáře kupovat další díl.

Přes celkově dobrodružné ladění příběhu na čtenáře příliš akce nečeká. Pár honiček a nějaký ten souboj na ostří nože, zato intrik a podvodů si v knize užijete víc než Vietnamců na tržnici. Protože přesně tohle jsou zbraně Lockeho Lamory. Ne svaly, ne zbraně, ani kouzla nebo magické předměty, ale prostý lidský důvtip a herecké schopnosti mu stačí k tomu, aby zachránil několik tisíc životů a pomstil své kamarády.

Přesně tak. Autor se s hrdiny vůbec nemazlí, pořádnou nakládačku dostávají denně a v půlce knihy jich hned několik pošle pod drn. A od té doby je příběh čím dál tím víc temnější. Lynch si skvěle poradil i s dialogy a vložil správnou dávku argotu a vulgarity do řeči zlodějů. Rozhovory vám mohou občas lehce připomenout Pulp fiction, ale brilantnost Quentina Tarantina postrádají. Zatím.
Až na několik málo úletů (šlechtična nadávající jako dlaždič a Lockeho učitel, bývalý voják a zloděj, který v jedné větě použije slova jémine a zmrdi), které ale mohou připadnout i na vrub autora, je překlad velice kvalitní. Velmi dobrá je i celá redakční práce, které uniklo jenom pár malých překlepů, jež požitek z knihy vůbec nenarušují. Ovšem velká pochvala pro nakladatelství především za skvělou obálku Benjamina Carrého, která je poměrně decentní a perfektně ladí s atmosférou příběhu.

Je celkem evidentní, že co se týká příběhu, tak Scott Lynch rozhodně neotřásl zažitými stereotypy, o to více je ale nápaditý jeho svět. Pravda, zatím nám dovolil nahlédnout jen na jeho malý kousek, renesančními Benátkami inspirované město Camorr, ale jeho atmosféra vás i tak dokáže plně pohltit. Magie je zde sice poskrovnu, o to víc je ale mocnější a hrozivější, zvlášť pokud je monopol na její provozování v držení takových lidí, jako jsou Nájemágové. Zato nejrůznějšími alchymickými vylepšeními, které se do renesanční doby hodí rozhodně více, se celé město jenom hemží – od Utlumených zvířat, přes krbovce a alchymická světla až po gigantické stavby z nezničitelného staroskla. Ale vůbec nejzajímavější je způsob, jakým celé město funguje, zejména jeho podsvětí, s kterým si autor opravdu vyhrál. A flashbackové mezihry mezi kapitolami z Lockeho učňovských let jsou nenásilným a zábavným způsobem, jak čtenáře seznámit s fungováním camorrské zločinecké sítě.

Troufám si tvrdit, že kniha je na debut opravdu povedeným počinem a i když se jí nevyhnuly drobné chybky, dá se předpokládat, že vznikly vlivem autorovy nezkušenosti a v dalších knihách Scotta Lynche jich bude ubývat. A i pokud by k tomu nedošlo, tak pořád není proč truchlit, protože Lži Lockeho Lamory jsou velmi zábavným počtením a dobrým odrazovým můstkem pro edici Moderní fantasy. Pokud si i další knihy udrží stejnou laťku kvality, bude česká fantastická scéna zase o něco bohatší.