Samá voda, samá voda aneb Ještě více vody… Voda. To je nejfrekventovanější slovo v posledním románu Vilmy Kadlečkové. Tentokrát ovšem nejde o další příběhy z “argenitového světa”, ale o neobvyklý fantasy příběh.
Jde o Vodu s velkým “V”. Vodu, která jen vypadá jako voda a má vlastní vědomí. Dokonce nejen vlastní vědomí, ale i množství osobností, které jsou spjaty do “proudů” s vlastním “nadvědomím” a původně existovala i “superosobnost”, která zahrnovala všechno vědomí Vody.
To ovšem není vše. Existují i “rusalové” – míšenci mezi vodou a lidmi a “sargassini” – Voda v lidské podobě. Voda má jen jednu touhu, stvořit mesiáše, který bude dokonalým spojením člověka a Vody. To se ovšem lidem příliš nelíbí a zplozence Vody zabíjejí kde mohou.
Román začíná bitvou, při které je zničena ona “superosobnost” – homogenní vědomí vší Vody. Dále se setkáváme s podivnou trojicí: Žena, její syn a čarodějnice. V knize sledujeme syna (Braena, plným jménem Braengwyna) od dětství do dospělosti, od dítěte po mocného mága.
Kniha ovšem není běžná fantasy o růstu čaroděje a jeho bojích. Jde spíše o psychologickou studii. Matka má pochybnosti, zda její dítě je synem svého otce nebo zplozencem Vody. Čarodějnice má vlastní cíle a syn je polapen mezi pološílenou matkou a ledovou čarodějnicí jdoucí bezohledně za svými cíli.
Brzy pozná, že čarodějnici věřit nemůže a matka se tolik děsí Vody, že nevěří ani synovi.
Román je o klamu, bezcitnosti, sobeckosti, strachu z neznáma a člověku bez přátel, který pomalu chápe, o co se vlastně jedná.
Kdo je vlastně kladná postava? Matka, která pro syna dělá “jen to nejlepší” a přitom žije v “chrámu postaveném ze lží”? Čarodějnice, která “pomáhá” matce ochránit syna před strašlivou Vodou? Syn, který vyrůstá sám mezi lidmi a stává se silnou osobností? Lidé, kteří se nechtějí stát otroky Vody? Voda, která jen touží po spasiteli a sjednotiteli?
To nechť posoudí čtenář sám pod laskavým vedením paní Kadlečkové-Klímové.
Obálka je inspirována obsahem, ale hodila by se spíše na akční knihu než psychologický román. Prvotní cíl – zaujetí čtenáře – však bezesporu splňuje.
Kniha rozhodně není lehká ke čtení a stejně těžké je i udělat si názor na její kvalitu.
Ač se román tváří na povrchu jako akční příběh o boji s nepochopitelným nepřítelem, milovník bojovek bude zklamán a nelze mu tento román doporučit. Jednoznačně ho ovšem lze doporučit vyznavačům propracované psychologie postav a příběhů s mnoha rovinami, které se jen pomalu dostávají na povrch. Jinak řečeno, komu se líbili “Stavitelé věží”, sáhne i po tomto románu.
Při nejlepší vůli nevím, jak tento román ohodnotit a pro jednou se bude vážený čtenář muset obejít bez hvězdiček.
Jen pro úplnost
Román není nový, ale rok starý a recenze myslím taky.
Tak tuhle knihu jsem pro své nakladatelství odmítl, vzdor tomu, že jsem o jméno VK předtím dost stál. Myslím, že Piterovo srovnání se Staviteli věží může být zavádějící. Zatímco ty považuji za velmi dobrý fantasy román, PVK je u mne slátanina. Respektive si v ní autorka řeší své problémy ve vztahu k mateřství, ale proč by tohle mělo zajímat normálního čtenáře. VK vždy psala o tom, co ji zajímalo, ale boje galaktických impériií bohužel už dávno zmizely z jejího zorného pole. Myslím, že je chyba, že tahle kniha vyšla. Pokazilo to dobré jméno dříve uznávané autorky…
Ježíši, Michale, nemůžeš žvanit jen o vlastních knihách? Přesně naopak – Pán všech krůpějí je nejlepší dílo VK, ve kterém se vymanila z umělé preciozity argenitového cyklu a napsala něco opravdového a živého.
Souhlasím s Michalem, je to děsněj shit o ničem, proboha, jaký děj to má ?
Junior má samozřejmě pravdu. Pokud toužíte po histerické a pološílené hrdince, která má neutuchající trauma ze znásilnění a celý věrtel komplexů, pak je pro Vás Pán všech krůpějí to pravé…
Pokud toužíte po hysterických (historických ne) pološílených komentářích, které mají neutuchající trauma z literatury, kterou nechápou, a celý věrtel pocitů nadřazenosti, pak ty od Michala Bronce jsou pro vás ty pravé.
Víš, Juniore, co na Tobě opravdu obdivuji je Tvá schopnost zvrátit každou diskusi o literatuře v osobní útoky a své pocity nařazenosti přisuzovat druhým… :-))
… A vůbec se divím, že se Junior na ty strašné stránky jménem Fantasy planet, které pomlouvá kudy chodí, stále dívá. Hádejte, co tady asi není v pořádku. Ostatně, jak lépe se zviditelnit, než ubohým pomlouváním na místě, kde to vidí kupa lidí a nerozbije mu za to rovnou hubu.
Co kdybychom se přidrželi faktů ? Juniorem, v čem je , podle tebe, tahle knížka tak přínosná ?
Ja vas nechapem osobne spori si rieste v sukromi a ne cez komentare.Co ma spolocne s touto knihou to,ze niekto ohovara FANTASY PLANET?Len to mi vysvetlite.
To ma byt jenom vysvetleni Vankovych trapnych vypadu.
no nevim, komentare bronce a marzina me pripadaji trochu divne. Odsuzovat knizku a rikat ze je to shit, nebo ze si tim autorka zkazila reputaci jen na zaklade vlastniho ego-pohledu je dost divne. Mozna ze se vyse uvedenym libi jen knizky s velkolepym dejem, nebo galaktickymi krizniky, ale ostatni takovy nazor mit nemusi. Ja treba, a jeste par lidi z konfery fantasy ji povazujem za velmi dobrou, takze nevim, jestli se ustrelil autor recenze, nebo bronec.
p. s. V recenzi je par nepresnosti, jako napr. ze supervoda nebyla znicena, ale jen se rozdelila na “proudy” coz jsou tzv. sargassini a jednim z nich je i ta carodejka.
no nevim, komentare bronce a marzina me pripadaji trochu divne. Odsuzovat knizku a rikat ze je to shit, nebo ze si tim autorka zkazila reputaci jen na zaklade vlastniho ego-pohledu je dost divne. Mozna ze se vyse uvedenym libi jen knizky s velkolepym dejem, nebo galaktickymi krizniky, ale ostatni takovy nazor mit nemusi. Ja treba, a jeste par lidi z konfery fantasy ji povazujem za velmi dobrou, takze nevim, jestli se ustrelil autor recenze, nebo bronec.
p. s. V recenzi je par nepresnosti, jako napr. ze supervoda nebyla znicena, ale jen se rozdelila na “proudy” coz jsou tzv. sargassini a jednim z nich je i ta carodejka.
aj sorry
no to se trochu nepovedlo…
Osobní názor
Recenze je opravdu stejne stara jako kniha a byla psana pro Ramax (Fantasy planet ji uverejnuje s mym souhlasem). Psychologicke romany nejsou memu srdci drahe, proto je radeji nehvezdickuji. K tomuto konkretne je muj vztah spise kladny – silne mne zaujal. Ad “supervoda”: Mozna jsem to nepochopil spravne, ale celou dobu jde prave o opetovne sjednoceni znicene “supervody”, ktera se rozdelila do “proudu”. Samozrejme dejove, kniha je vlastne o necem uplne jinem a dej neni tak podstatny.
Lokimu
Myslím, že sis měl mou reakci trochu lépe přečíst. Snad z ní dostatečně vysvítalo, že se jedná o osobní názor… Kromě toho i názor nakladatele, který tohle dílo prostě nepovažoval za dobré k vydání. Ostatně, až donedávna mělo od čtenářů i tady nálepku “Podprůměr”. Uvědomuji si, že u děl podobného typu se vždycky najde malá a halasná komunita, která považuje nějaké kontroverzní dílo za geniální, u nás ovšem není dost velký trh, aby měla nějaký význam… Ale jak už jsem psal, Pán všech krůpějí PODLE MĚ vůbec nestál za vydání…
Re: Lokimu
Dobre, mas pravdu, kdyz jsem si to ted precet pozorne, vsimnul jsem si tam na dvou mistech slovicka “myslim”. A uznavam, ze na nasem trhu asi neni zas tak moc lidi, kteri maji takoveto knihy radi, ale lepsi par kontroverznich knih, nez hromada sedi (teda alespon podle me).
Jo, samozrejmne halasim, stejne jako ty 🙂
Loki
Lokimu
Tak to jsem rád, že jsme se nakonec dohodli… 🙂
Nálepky
Michale, to je dost omezené, co píšeš a ukazuje to, že ty jsi sem první vtáhl komplexy zamindrákovaného čtenáře “jen té pravé sci-fi”. PVK je výborný. Ale jinak samozřejmě – matky nejsou normální a v literatuře nemají co dělat:)
Nálepky
Michale, to je dost omezené, co píšeš a ukazuje to, že ty jsi sem první vtáhl komplexy zamindrákovaného čtenáře “jen té pravé sci-fi”. PVK je výborný. Ale jinak samozřejmě – matky nejsou normální a v literatuře nemají co dělat:)
Markovi Páralovi
Reakce po pěti letech? :-)Knihu tehdy přečetla většina mých zkušebnmích čtenářů a považovala ji za špatnou. Někteří dokonce ani nechtěli věřit, že ji opravdu napsala Vilma Kadlečková.Sám jsem to neviděl jinak….
ještě Markovi
Rozhodně jsem i z dnešního pohledu moc rád, že jsem se tehdy nenechal dotlačit k vydání…
a ještě
Své reakce ovšem považuji za neprofesionální v tom smyslu, že dnes se snažím kritice zvláště českých knih, které vydávají kolegové, vyhýbat, protože můžu být vždycky obviněn z podjatosti…
Markovi Páralovi
Neuvedl jsi sem svůj mejl a po devíti letech na Tebe nemám vůbec žádný kontakt, takže Ti tímto zde oznamuji, že v Základně 9 vyšla Tvá povídka “Sonáta horizontálního medvěda”. Máš u mě autorský výtisk, ale nevím, kam ho poslat…