Úvodem je nutno poznamenat, že oba příběhy jsou proklatě dobré. Jsou ze stejného světa, časově navazují, zdánlivě se liší, ale mají mnoho společného. Krvavé pohraničí již zdrbal v Ikarii 1/2001 Vlado Ríša, pravda, celkem trefně, ale unikla mu jedna skutečnost. Je společná pro oba příběhy. Jaká – to se dozvíte v této recenzi.

Milostné písně nade vše.

Jedná se o další ze série příhod Wilfa Brima, nezničitelného navigátora, hrdiny bez bázně a hany.

Určitě ten svět znáte. Svět po druhé energetické válce, svět z povídky Dóm, svět Projektu Berserkr, svět Oggerda Orlosupa, svět Pěnkavky Goweryho, svět čaroděje Hala Harga a mnoha dalších hrdinů. A svět, ve kterém se příběh Ostří ozvěny odehrává, je tentýž. A myslím, že nejsem jediný, kdo ho obdivuje. Nápaditost a originalita tohoto světa (který bych přirovnal snad jen k atmosféře tradiční hry Fallout) je jedinečnou zárukou dobrého počtení.

Genialita lidstva odhalena!

Vzkříšení matky pokračuje.

Autoři se vracejí na Ansalon, aby završili cyklus příběhu, započatý Draky podzimního soumraku, Draky zimní noci a Draky jarního úsvitu. Vracejí se, aby k nim přidali také léto, a s ním konec…a začátek.

Kolikrát bylo již zpracováno dílo s upírskou tematikou? Nesčetněkrát, jenže tentokrát nejsou upíři sami, ještě tu je nekromant, který byl vytvořen jedním z nejhorších upírů a NEKROSKOP, první v dějinách lidstva! A kdo je to ten NEKROSKOP? HMMMM prostě přítel mrtvých 😉

Již jste si mohli přečíst jednu recenzi na Shannarovu Elfí královnu, bude názor autorů stejný či naopak? Nahlédněte a přesvěčte se sami!

Působivé zakončení celého Videssoského cyklu. Osud ztracené římské legie vedené vojenským tribunem Marcusem Aemiliem Scaurem.