Vítejte ve viktoriánské době. Máme elektřinu, plynové osvětlení, železnice, kanalizaci a staví se londýnské metro. I tak muže stále vytáčí představa žen čtoucích romány, ovšem ženy-spisovatelky, to už je věc naprosto nesnesitelná… A přesto se jich našlo dost, které se nepodřídily společenskému nátlaku a rozhodly se psát děsivě dobré povídky.
Edice Zrnka temnoty nakladatelství Golden Dog nabízí od roku 2021 milovníkům hororu kratší texty domácích i zahraničních autorů. Čtvrtým z těch, jejichž jméno v našich luzích a hájích nejspíš doposud nikdo neznal, je americký spisovatel irského původu Kealan Patrick Burke s jeho Kyselými bonbony.
Sourozenci Isarell s Bastienem už spolu pár dobrodružství prožili. Teď se však mají společně vrhnout do dalšího nebezpečí, které vyžaduje bojovníky s velkým srdcem a porcí odvahy. Není však tahle mise jen výsledkem dvorních intrik a nejdou na jistou smrt?
I letmá představa toho, jak by svět mohl vypadat po zničující nukleární válce, je sama o sobě více než mrazivá. Obzvláště v dobách, kdy mezi světovými mocnostmi vládne eufemisticky řečeno jisté tíživé napětí. Zde se dere do popředí úvaha, jestli přežít něco takového je vůbec možné brát jako výhru. Každopádně by platilo, že nejcennějšími přeživšími by se bezesporu stali technicky vzdělaní a zkušení lidé.
Zatímco svět se svět před záplavou mimozemských příšer uchýlil do měst v oblacích postavených na vysokých pilířích a izolovaných před vším zlem (kromě toho vlastního, vnitřního), svět „tam dole“ se nezastavil. A nyní je naděje na záchranu blízko. Jenže znáte to to: poslední krok bývá tím nejobtížnějším.
Co spojuje hrách a tornádo? Je to jméno vědce – Mendel. A právě jeho životu a dílu je věnována antologie Zákon genu přinášející pestrou sbírku povídek v nejrůznějších fantastických subžánrech. Na své si přijdou milovníci alternativní historie, postapa, hororu, humoristické sci-fi i transhumanismu.
Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.
„Děsivý výkřik “Tekeli-li” se poprvé objevil v knize Edgara Allana Poea Vyprávění Gordona Arthura Pyma, kde se jedná o výkřik spojený se záhadnými bíle zbarvenými ptáky a který vydávají domorodci antarktické země Tsalal, kdykoli se setkají s bílými předměty. V závěru této povídky se objevuje tajemná bílá postava. H. P. Lovecraft pak tento výkřik použil v románu V horách šílenství, kde jej vyslovuje Shoggoth. Nakonec byl výkřik použit v knize Návrat Hastura od Augusta Derletha, v níž tento výkřik vykřikuje Velký starý Hastur. V žádném bodě vývoje výkřiku nebyl odhalen jeho konkrétní význam.“ Zdroj: tajné spisy Wikipedia
Pohled na svět skrze začouzené sklíčko může být do jisté míry děsivým protipólem růžovým brýlím. Prozření přítomnosti temnoty v okolním světě a hlavně v lidských nitrech se již nedá nikdy zažehnat. Již navždy zůstane součástí pozorovatelova nazírání na život i osobního vidění reality.
Co patří k Vánocům? Stromeček, dárky, bramborový salát? Betlémek na okně? Kapr ve vaně? Vánočka a kakao k snídani? Koledy, Mrazík a cukroví? Velký úklid, mytí oken v mrazu? Lití olova? Věštění z ledu? A co ještě? No přece hořící krb, deka a knížka. A to i když je trošku krvavá…