Bájné bytosti, které od nepaměti existují pouze v lidské fantazii. Yetti, lochneska, jednorožci… Jenže co když jsou přece jen opravdové? Co když v mongolské poušti Gobi lidé narazí na tvora, který nemá existovat?

Bolest, umírání a smrt jsou témata, která jsou naprosto neodmyslitelně spjata jak s životem samotným, tak i s hororovým žánrem jako takovým. I když třeba neplní primární úlohu v hrůzostrašných příbězích, přesto se v průběhu děje hojně objevují a většinou jimi i většina příběhů zcela logicky končí. A nejinak tomu bude i v povídkové sbírce Kronika smrti.

Budoucnost, která je za rohem. Zločiny, jejichž pachatele je téměř nemožné odhalit. Lži, manipulace a zkreslování. To vše se děje, a my si to možná ani neuvědomujeme. Překračujeme hranici budoucnosti a rozbíháme se přitom s úsměvem idiotů hlavou proti zdi. A členové Syndikátu si mnou ruce.

Je to už mnoho tisíc let, co ze zničené Země odstartovalo několik vesmírných arch, na jejichž palubách se nacházelo to nejcennější z celé civilizace – lidský genom. Kdo ví, co se s nimi stalo? Našly vysněné nové ráje, nebo se ztratily v hlubinách vesmíru?

Když si nalistujete konec knihy, najdete tam nejen medailonky autorského týmu, ale především jejich vyznání lásky k počítačovým hrám. Zuzana Strachotová totiž není jen autorkou dystopických románů Devět dní a Devět noci a asimovské sci-fi Vypůjčený čas, ale také dlouholetou a vášnivou hráčkou počítačových a online her. A její muž Tomáš Košek je nejen dlouholetým hráčem těch samých her, ale především herní vývojář, který pracuje pro Bohemia Interactive. Kdo jiný by tedy také měl přinést originální a dokonale fungující české LitRPG než právě tento tvůrčí tým? A kde jinde by měl první díl jejich trilogie vyjít, než u nakladatelství Fantom Print, který u nás vydává světové hvězdy LitRPG jako jsou Mahaněnko, Atamanov či Osadčuk?

Schopnost sdělit příběh jazykem poezie je jednou z nejtěžších a současně nejnádhernějších možností literárního projevu, která může být člověku do vínku talentu vůbec dána. Ne každý sílu poezie dokáže plně docenit, ovšem nejde zde o každého, jde právě o ty, kteří tuto schopnost bezpodmínečně si poezii vychutnat mají. A co teprve pokud se jedná o poezii hororově temnou.

„Ty vole, viděl si toho skauta?“ “Cože? Jakýho skauta? Hrabe ti? Kde by se tady, v tajný laboratoři, vzal sakra skaut?“ „No tak čum, támhle u toho compu, ten přerostlej blbeček ve skautským s knírkem jak… Ty vole, viděls to? Von právě vodešel zdí!“

Kdo zná tvorbu Marka Skřipského, ten už podle názvu knihy tuší, co od jeho nové knihy (ačkoli vyšla v nakladatelství Laser a ne u Strak na vrbě jak bylo doposud zvykem) může očekávat. Pro ty ostatní se teď podíváme na zoubek čtyřem povídkám, které Děsy první republiky obsahují.

Vesmír je místo plné problémů. Do zástupu autorů, kteří se nás o tom snaží přesvědčit, se přidává i Jakub Hoza. Na začátku číhá na jednotku bojových klonů v podstatě rutinní mise – prohlédnout zapadlou díru kdesi na okraji vesmíru a zjistit, proč se posádka nehlásí Jenže tam, kde pro mnohé většinou problémy končí, tam pro Jana Jansena teprve začínají…

Lidé si mysleli, že dobýt divokou planetu Luzná, na které se vás pokusí sežrat nebo otrávit cokoliv, co zde žije, s dostatečnou palebnou silou zvládnou. No, zdá se, že to nebude tak úplně pravda. Ale Češi se na svém vybraném ostrově drží zuby nehty a navíc mají nečekaného hrdinu – Kazimíra Nezbedu. Což ale proti celé nepřátelské planetě nejspíš nebude stačit.