„Sympatický fantaskní příběh plný koček, z nichž některé jsou dokonce korunované!“ Jednoduchá a prostá anotace na přebalu knihy, která o ději ovšem neprozrazuje zhola nic. K tomu přidejte pohádkově laděnou obálku a název inspirovaný jinými odstíny. Voilà, recept jak nalákat a nasadit potenciálnímu čtenáři brouka do hlavy je na světě.
Kouzlo neznámého
Láká-li vás obálka, název a tajemná nic neprozrazující anotace jako plamen můru, a chcete-li si vychutnat poznávání neznámého, možná raději rovnou skočte na poslední dva odstavce. Pokud však patříte mezi ty, na něž minimum informací nepůsobí jako literární afrodiziakum, pak snad následující řádky napoví, co lze od Padesáti odstínů tymiánu očekávat.
Bylo nebylo kdesi ve Středomoří jedno prťavé království, kde roste tymián snad na každém kroku. To království zváno jest Mateřídouškové. A v něm stojí jeden malinkatý zámek, ve kterém žije král s královnou. Těm se jednoho dne narodila dcera, již pojmenovali – vskutku výjimečným a originálním jménem – Mateřídouška Panonská První. A jak už to tak v pohádkách bývá, čeká na princeznu nepříjemné překvapení! V den jejích osmnáctých narozenin ji unese strašlivě strašlivý černokněžník Květomil. Co čert ale nechtěl! Naše milá hrdinka propadne menšímu Stockholmskému syndromu. Netradiční dvojici vše zkomplikuje chrabrý hrdina na bílém koni, jenž královskou dceru vysvobodí. Mateřídouška propadne smutku, Květomil depresi, a království začne halit všeničící temnota. A jen princezna může zachránit svět před zkázou.
S humorem nejdál dojdeš
Pokud se pana Googla zeptáte na Zdenku Pšeničkovou, práskne vám, že má tato mladá spisovatelka na svědomí novelu Ve stínu temných křídel, s níž se umístila na 3. místě v soutěži o Cenu Karla Čapka, a pár humorných, pohádkově laděných příběhů na YouTube. Vyprávění o Mateřídouškovém království se nese na podobné vlně a je svým způsobem parodií na pohádku, jak říká sama autorka v jednom rozhovoru.
Pšeničková nabourává zažitý koncept, když situaci místo chrabrého hrdiny zachraňuje odvážná princezna, která se místo do plavovlasého barona na bílém koni zamiluje do temného černokněžníka. Spisovatelka se tím lehce dotýká otázky „kdo je tedy ten klaďas a kdo záporák“, protože vlastně záleží jen na úhlu pohledu.
Velké kouzlo knihy spočívá ve spojení relativně nesourodých prvků. Pohádkový svět se setkává s tím „současným“, jeho mluvou a vymoženostmi. Stačí si jen „vyslechnout“ rozhovor dvou náctiletých mágyň:
„Jo, je to banda šampónů.“ / „Poslouchají Justina Biebra, fakticky.“ (strana 159)
Případně si stačí představit princeznu poslouchající nějakou současnou pecku z empétrojky zatímco paří Tetris a k tomu ucucává limonádu z pet lahve.
Humornou složku Pšeničková staví především na situační (aportující Kerberos, lidská bytost chovající se jako kočka se vším všudy…) a jazykové komice. Jako příklad může posloužit výňatek z rozhovoru Mateřídoušky se zakletou šnečkou:
„… vy jste princezna, dcera krále, dcera královny –“ / „A vnučka dědečka a vnučka babičky.“(strana 43)
Případně se stačí podívat na samotná jména postav inspirovaná květinami, která si jejich nositelky upravují do světovější podoby, protože třeba taková Pamela zní podstatně víc cool než Pampeliška.
Pohádka pro děti i dospělé?
Fantasy prvky zastupuje magie a různé mytologické bytosti jako bludičky, nymfy, banshee, hlídač podsvětí Kerberos se vskutku hrůzou nahánějícím jménem Azor nebo přerostlá Sfinga trápící se vymyšlením nové neuhodnutelné hádanky. Co se týká propracovanosti systému magie, stanovila autorka jen elementární pravidla. Něco takového jí ovšem není možné vyčítat, jelikož to není hlavní těžiště díla.
Jistou výtku lze vnést dvěma věcem. Jednu z nich představují chvíle, v nichž se čtenář musí vracet o pár řádků zpět, aby zjistil, zda se princezna schopná měnit svou podobu pohybuje v lidské nebo kočičí formě. Druhým nedostatkem je absence záporného hrdiny, jelikož všichni jsou v jádru dobří, a to včetně barona, který svou snahou o dobrý skutek všechno jen zhorší.
Padesát odstínů tymiánu nedisponuje výrazně sofistikovaným systémem magie, příběh má přímočarý a nějakou opravdu zápornou postavu těžko pohledat. Na druhou stranu však oplývá vtipem, sympatickými charaktery a pestrou škálou nadpřirozených tvorů. Vyprávění o princezně Mateřídoušce je především pohádkou, jejíž nedílnou součást představuje humor založený na hře s jazykem a situační komice. Pohádkový nádech umocňuje i samotná obálka a ilustrace Vládi Satrana na začátku a na konci každé kapitoly.
Na první pohled může Padesát odstínů tymiánu kvůli své obálce a ději působit jako literatura určená mladistvým, avšak nic nebrání tomu, aby tuto knihu vzali do ruky i poněkud odrostlejší čtenáři. Na své si přijdou především ti, kteří mají v oblibě pohádky, a ti, jimž dokáže vykouzlit úsměv na rtech jen samotná představa princezny chovající se jako kočka. Stejně tak by měl román Zdenky Pšeničkové potěšit ty, kteří hledají nenáročnou a odpočinkovou četbu, u níž mohou vypnout a nechat se unášet příběhem.
Zdenka Pšeničková: Padesát odstínů tymiánu – příručka zahradnické magie pro středně příčetné
Vydaly: Straky na Vrbě
Obálka a ilustrace: Vláďa „Leaf“ Satran
Grafické zpracování obálky: Jana Maffet Šouflová
Počet stran: 280
Cena: 175 korun
