Další totalitní systém vybudovaný na troskách původního světa, jenže nepravděpodobný, trpící chybami v logice děje a hlavě nepochopením toho, na jakých principech totalita funguje. To vše zabalené do rychle odsýpajícího příběhu s pár nápady, morálním dilema a samozřejmě milostnou romancí – prostě instantní čtení pro teenagery. Právě tohle nám nabízí román Oškliví od amerického autora čtení pro mládež Scotta Westerfelda.
 |
Zatímco Tally se nemůže dočkat šestnáctých narozenin a s tím související úpravy zevnějšku, její přítelkyně Shay se povinnému vylepšení chce za každou cenu vyhnout. Nechce být „krásnou“ podle měřítek společnosti, nechce se povinně bavit a hlavně nechce přijít o přátele mezi vzbouřenci proti systému, kteří unikli za hranice dokonalého Města.
Expozice příběhu není špatná, také dílčí nápady (například magnetické „prkno“) zaujmou, jenže… Logika děje tu dostává těžce na frak hned z několika stran. Každá společnost potřebuje někoho, kdo vytváří hmotné i duševní statky nutné pro její fungování. A tady je těch „statků“ potřeba moc, zářivé město se vším myslitelným komfortem zkrátka nevybudujete jen poskakováním na mejdanech. Tak kde se k čertu vezmou, když „krásní“ mají jediné právo a povinnost zároveň: bavit se? Čtenáře staršího dvaceti let nemůže tahle otázka nenapadnout.
Na druhou stranu: svět, ve kterém mají všichni unifikovaná nejen práva, ale i veškeré podmínky k jejich dosažení – to je hororové vidění světa par excellence, nemáte ten pocit? Co na tom, že ze sociologického pohledu něco takového zkrátka nemůže přetrvat víc než jednu generaci. Že standardizovaná krása přestává být krásou a stává se průměrem, takže lidé začnou hledat (a časem najdou), jak se vymknout a jít nad její hranice, a tak dál a tak dál.
Budiž. Z toho všeho by se dala i přes výše zmíněný logický nonsens uvařit poměrně originální antiutopie. Westerfeld z něj však vytěžil pouze standardní čtivo pro náctileté. Akce střídá akci, nemohou chybět vztahové problémy i potíže se sliby a jejich dodržováním, s přátelstvím a zradou. A aby nechyběl patřičně silný nepřítel, vstupuje do hry vládní policie – takzvaní speciální krásní, vybavení fyzickými vlastnostmi supermanů. S takovým protivníkem si ani Kouř (sídliště rebelů proti systému) poradit nedokáže – takže je zaděláno na zápletku dalšího (dalších?) dílu.
Co říci závěrem? O totalitě psali Orwell i Huxley. Jenže jejich světy byly možná fantastické, ale v rámci daných premis představitelné, což se o východiscích Westerfeldova světa bohužel říci nedá. Pro současného dospělého a na díle klasiků žánru poučeného čtenáře je potěšitelné jediné, i když jde spíš o pop-kulturní odkaz: z ochrany přírody tu dělá modlu ta „špatná“, tedy totalitní strana. V Kouři se – ke zděšení hlavní hrdiny – jeho sympatičtí obyvatelé kácejí stromy a jí se maso, ne sója.
Pro věkovou skupinu hlavních hrdinek, tedy pro šestnáctileté, doporučuji. Děj plyne rychle, akce střídá akci, i jazyk je poměrně dobře přizpůsobený jejich věku. K Orwellovi se dopracují (možná) časem. Starší čtenáře však Westerfeldův svět pravděpodobně příliš nezaujme. Samozřejmě pokud si nepotřebuje zkrátit dlouhou cestu vlakem či v čekárně u lékaře.
Martina Šrámková (redaktor)
msramkova@centrum.cz
Je to trilogie
plus jeden spin-off, sidequel nebo jak to označit; předpokládám, že podrobnosti bude mít Surveyor, až přijde polemizovat 🙂
Heh
No, tak to jsem rád, že chránit přírodu je špatné. Nejlepší je nechat ji voltržně zlikvidovat.
Záhada
Mně osobně by pouze zajímalo, proč takové kraviny vůbec rencenzujete. Negativní reklama je taky reklama. Takové splašky by měly zapadnout, příště by podobné ubohosti do ČR nakladatel netahal.
Záhada?
Naopak, podobná díla recenzována být musí. Jednak to ušetří peníze, druhak je pro recenzenta obvykle sranda psát recenzi na naprostý brak, který lze kritizovat po libosti.
Kromě toho mi základní prvky knihy přijdou zajímavé – ač jde o teenagerovskou záležitost, tak je to v naprostém protikladu ke všem dnes módním trendům. Rovnost příležitostí – ve všech směrech. Právo na krásu, ideál věčného mládí (pracující otroci nejspíš v knize nejsou). Ochrana životního prostředí jako další aspekt totality. Bohužel z toho šlo vytěžit daleko víc.
To Pidluke:
Co se týká “volnotržní” likvidace přírody, doporučuji nechat se vyšetřit, případně alespoň navštívit krajiny na západ od naší borůvkové republiky. Zatímco reálný socialismus zcela potírající volný trh vyrobil škody za dnešních cca. 100 miliard, nepozoruji, že by třeba v kapitalistickém víceméně tržním Rakousku či Německu byla měsíční krajina, otrávené vodní plochy a mrtvá torza stromů. Kde asi soudruzi udělali chybu, že?
To Acidburn
Nech se vyšetřit sám. Profesor Klaus ordinuje ve středu.
Knížka jako jednohubka, recenze taky
Paní recenzentko, prosím o upřesnění – v předposledním odstavci: “ke zděšení hlavníHO hrdiny nebo hlavní hrdinKy?” A věta “akce střídá akci” by taky nemusela sloužit jako refrén. Jinak recenzentům nezávidím, co všechno občas musí načíst.
Acidburn: Jakožto v Německu (bývalém západním, tedy od pádu Hitlera tržním) žijící mohu celkem zodpovědně říct, že torza stromů tu jsou taky – ožraná jednou muškou svinuškou, která se přemnožila do fáze holožeru a nelze to vykácet ani ošetřit, protože je to Naturschutzgebiet. Otrávené vodní plochy jsem tu zatím nenašla, faktem je, že místní nesbírají houby, protože věří, že je v nich stále spad z Černobylu (tím lépe pro mě, zbyde na mě víc hřibů). Měsíční krajina tu v okolí také není, protože topí atomovkama, proti kterým zároveň mohutně protestují. Zajímalo by mě, až se jim podaří vylobbovat jejich uzavření, kde budou tu elektřinu brát. Asi z našich elektráren, když už k nám vozí odpad, aby si tu svoji krajinku nezaneřádili. Takže ze svého pohledu máte pravdu, a pro přesnější popis situace je třeba uvést, že volnotržní chování likviduje přírodu také, jenomže ne v dohledu viníků – co je nám do toho, kolik rtuti zabije kolik Číňanů, hlavně když my máme úsporné žárovky.
Ekologie
To Pidluke: no jo, když se neshoduje osobní přesvědčení s realitou, je třeba upravit realitu. Co se týká Klause, ten – pokud vím – žádnou ordinaci neprovozuje. Jen pro vaši informaci, ač pravičák, již delší dobu se věnuji právu životního prostředí. Takže byste mohl odvrhnout své politické přesvědčení a přiznat si, že socialismus – co se ochrany životního prostředí týče – totálně selhal. Volný trh sice také není dokonalý, leč na tak rozsáhlou devastaci životního prostředí přesto nestačí.
To Passa: shodneme se ve všem, vyjma úplného závěru. Pokud jsou Číňané – a ti ve volné tržní ekonomice zatím nežijí – ochotní zlikvidovat si část území, aby mohli vyrábět dejme tomu žárovky tím nelevnějším způsobem, je to jejich věc, pokud jejich přístup k životnímu prostředí nepřesáhne hranice Číny, samozřejmě. Čili volný trh sám o sobě přírodu nelikviduje, to jen některé země jsou ochotny si ho poškodit více a některé méně. Právě naopak, volný trh dokáže zajistit finance i na ochranu životního prostředí – ne nadarmo mají nejvyspělejší státy také nejvyšší výdaje na ochranu – mohou si to dovolit.
Že vás to baví krmit
Passa: Hlavní hrdinKy, je to dosti zřejmé z kontextu (potažmo se za to mohu zaručit svými znalostmi).
Od jsem Westerfelda jsem (roze)četl jeden román pro dospělé a je to dobrý autor; prý na psaní pro mládež přešel proto, že tam má větší komerční úspěch a venkoncem, překvapivě, i tvůrčí svobodu.
Ohledně původní otázky návnady předpokládám, že autor má za nejlepší zlatou střední cestu, tedy trvale udržitelné využívání na způsob adenauerovské Soziale Marktwirtschaft 😉
Ekologie ještě
V zásadě opět souhlas, pouze upřesním, jak to vidím já – nejvyspělejší státy mají největší výdaje na ochranu VLASTNÍHO životního prostředí; že zároveň v rámci globalizace (vyrábíme tam, kde je nejlevnější) ničí cizí, to už je nezajímá. Číňana samo o sobě nenapadne lít rtuť do řeky, on si tu výrobu u něj někdo (z EU) musí objednat. Kdyby stát EU skutečně chtěl jednat ekologicky, zaplatí (zadotuje výrobci) vyšší náklady na výrobu v ekologicky hlídaném provozu na území Evropy, ale to by se už nechoval tržně:)
Krom toho, nevěřím moc na “cizí” a “vlastní” životní prostředí. Řeky běžně tečou přes hranice, radioaktivní dým z uhelných elektráren (nemám tam chybu, v uhlí je nezanedbatelné procento zářičů, které proletí komínem) si taky vane, kam chce, a když si koupíte v obchodě filet z pangasia, pravděpodobně se bude jednat o pangasia vypěstovaného na rybí farmě v deltě Mekongu, a to už je do Číny, co by pesticid dotekl.
Samozřejmě souhlasím plně s původním argumentem, tedy že centrálně plánované hospodářství má za následek takovou devastaci přírodních zdrojů, že ještě za sto tisíc let bude na téhle planetě patrné, kde fungoval “tábor míru”.
No oni hlavně Číňani v Bruselu silně lobovali za to, aby u sebe ty úsporky mohli vyrábět a normální žárovky EU zrušila. Obyčejný Číňan, který musí třeba rozebírat počítače, aby uživil svého syna, si moc vybírat nemůže, ale jeho nadřízení už ano, a tamní pohlaváři určitě nejsou tak blbí, aby nevěděli, jaká svinstva páchají, ale je jim to fuk, hlavně pokud tečou dolárky, eura a jiné. Takže já bych to zase EU úplně za vinu nedávala, i když mi taky nejde spousta věcí na rozum.
A taky si moc neumím představit, jak třeba Číňany donutit, aby si začali životní prostředí chránit, pokud sami nebudou chtít – viz ta příšerná přehrada, proti které protestoval celý vyspělý svět. Každý s tím holt musí začít u sebe.
EU je naopak třeba dávat tolik viny, kolik se do ní vejde, protože to je jediná investice, kterou si ten zbytečný moloch zaslouží.
A tím bych to vtipně a trefně uzavřel. Jak už napsal Jan Vaněk jr., že se vám to chce krmit (chtěl jsem něco podobného poznamenat už včera, ale nějak se mi nechtělo hledat příslušné políčko, do kterého bych opět vypsal své iniciály).
Přestože mi taky chyběly v knize odpovědi ohledně fungování toho světa a proč se lidé nebouří, tak si myslím, že je to jedna z lepších knih pro náctileté, co tu vyšla, a ten příběh je v rámci daných kulis dobře postavený.
No možná v rámci toho, co se objeví na FP. Ale jak už jsem řekla kdysi, neobjevují se tady všechny knihy pro náctileté. Takže já tohle po přečttení počítám mezi naprostý tupý brak. Snad i to stmívání bylo lepší. A to byla hrůza.