Fúze stylů, detektivka s tajemnem propletená historií. Historie, jež neměla být nikdy vyjevena. Tajemství, které se nikdo neměl dozvědět. To je koření, kterým si získala popularitu kniha Šifra mistra Leonarda. A také karty, na které vsadil Arsen Revazov ve své prvotině.
Arsen Revazov se narodil v Moskvě roku 1966, vystudoval Třetí moskevskou lékařskou fakultu a stal se tak doktorem medicíny a psychologie. V roce 1989 emigroval do Izraele, ale po několika letech se zklamaně vrátil zpět do Ruska. Tam začal pracovat v reklamních společnostech, kde zúročil své znalosti psychologie, a o několik let později založil vlastní PR agenturu.
Na začátku děje je nám představena hlavní postava celého příběhu, kterou je majitel ne zrovna úspěšné PR agentury Josef. Ten musí řešit existenční i citové problémy. Jako blesk z čistého nebe na něj zapůsobí zpráva, že byl jeden z jeho přátel – Chemik – zavražděn ve vlastním bytě. A co hůř – jeho hlava se do té doby nenašla. Aby podivností nebylo málo, dostane zakázku za peníze, které nelze odmítnout. Ale zakázka je to nejen lukrativní, ale i podivná. Zadavatel chce do médií vypustit slova Dair-al-Bahrí, Osamocení, ketamin a číslo 222461215. Josef je podezřívavý, a tak se pokouší vypátrat význam slov. Až dojde ke spojení se smrtí Chemika; do toho umírá Chemikova žena.
Společně s kamarády Antonem a Matějem zakládají spolek Osamocení 12, který jim má pomoci rozřešit vraždu Chemika a vypátrat její aktéry. Během prohledávání všech dostupných zdrojů tak získávají informace o Hatšepsut a Koptech. Kvůli Koptům se Josef vydává do Izraele, aby si promluvil s hlavou jejich jeruzalémské obce. Během svého vyšetřování neopomene navštívit ještě Řím, východní Rusko a Japonsko. V Rusku se mu naskytne možnost podívat se zblízka do věznice, křesťanského kláštera nebo vojenské základny. A to vše kvůli nějaké tajné organizaci, jejíž členové si říkají Hátové.
Děj plyne velmi rychle, autor dává čtenáři nahlédnout do moderní ruské společnosti a nechává prostor pro zasmání poznámkami pod čarou, které doplňují text o vtipy, na něž si hrdinové vzpomenou. Vykreslení většiny postav se autorovi podařilo když už ne dokonale, tak skvěle. Kniha je protkána vírou, ať již v Boha, nebo v paralelní vesmír. Ostatně věřící v paralelní vesmír vykonají hodně, stejně jako je vykonáno pro jejich víru. Ať již v dobrém, nebo špatném smyslu.
Přese všechny klady by mělo být autorovi pár věcí vytknuto. Příběh není plynulý, některé části děje jsou popsány velmi stručně, kdežto jiné zaberou mnoho stránek, často zbytečně. To se projevilo například v závěru knihy, kdy by čtenář očekával zrychlení, zestručnění a strhující děj a místo něj se dočká velmi rozvleklých kapitol, které kompenzuje až ta poslední v samém závěru. Také veliká a nelegální mezinárodní organizace Hátů je těžko uvěřitelná. Ačkoliv se jedná o světovou hrozbu, není proti ní vedena žádná válka ani masivní spolupráce všech ohrožených. Poslední výtka by měla směřovat k důvěryhodnosti samotných hlavních hrdinů. Pokud se s nimi domlouvají nejvyšší křesťanští duchovní, musí mít v ruce obrovské peníze, moc, slávu nebo kombinaci všeho zmíněného. Avšak tak se neděje.
Podle kompozice příběhu i podle vydavatelů se nabízí srovnávat knihu s díly Daniela Browna. Revazov sice přináší hluboký pohled do ruské společnosti, ale tím jeho převahy nad Brownem končí. D. Brown dokáže vykreslit postavy důvěryhodně, udržet čtenáře stále dostatečně napnutého a hlavně se snaží o uvěřitelnost. A úspěšně. Při čtení jeho knih čtenář nenalezne fakt, kvůli kterému by nemohl nevěřit. Kdežto debut Arsen Revazova prostor pro tyto úvahy a pochyby zanechává.
Ač je kniha zajímavá a příjemná na čtení, rozsahem a občasnou rozvleklostí se nehodí jako vlakové čtivo (pokud tedy necestujete mezistátními linkami). Pokud knize odpustíte občasnou nereálnost, místy těžkou uvěřitelnost postav a nevyváženost děje, jistě se budete bavit. Na to, že je to prvotina, je to totiž román stále dostatečně kvalitní.
65%
Musím přiznat, že nastavení hodnotícího žebříčku na FP nechápu. Opravdové vlakovky tu dostávají 80% a Revazov, který je o několik tříd lepší (a pokud jde o shánění reálií, také mnohem pracnější) 65%. Ne, Revazov se jako vlakové čtivo opravdu nehodí hlavně proto, že vlakovým čtivem není.
Vraj je tato kniha v Rusku velkym hitom. Tiez mam pocit, ze 65 je trocha malo – ale to zistim, az ked to precitam. 65% je pre mna – nekupit ale pozicat a precitat. Verim, ze sa pri tejto knihe zabavim
d. brown se snaží o uvěřitelnost? a úspěšně? já tomu michalovi b. asi vážně uvěřím, že jsem mimozemšťan :-Dalraune: co když je to tak, že vlakovky ocenit místní recenzenti dokáží, ale cokoliv mimo tuto kategorii nikoliv? 😉 rýpu, rýpu, ale tahle interpretace se nabízí na stříbrném podnose…
Mně jde hlavně o tu relaci, pokud dostane Heteša 80%, Kudělka 70% (a zasvěcenci vědí, že s Kudělkou jsem v přátelských vztazích, takže tu fakt nejde o boj s konkurencí 🙂 a Revazov 65%, tak je něco šejdrem. Nepíšu to, abych kopala do redakce, ale abych pozornila na to, že pokud mám mít percentuální hodnocení smysl, musí mít nějakou koncepci a buď si to musí hlídat recenzenti sami, nebo šéfredaktorka. Mmch, Regisi, už jsi toho Revazova četl?
Tak za to hodnoceni se divim. Prave kvuli porovnani s jinymi knihami, ktere dostali více jak 65% a byly rozhodne o rad lepsi…Z teto knihy na prvni pohled kouka, ze si autor delal srandu sam ze sebe, z aktualni spolecnosti v Rusku a z klasicke paranoii ala velké spiknutí. To že je mnohdy težko uvěřitelný je podle mě cíl, ne chyba… Píše to stylem – je to můj příběh, tak si do něj budu projektovat, co se mi líbí 🙂
Tak – kolko percent vlastne dat tejto knihe? Oplati sa citat, alebo nie? Mimochodom – v Pevnosti dostala kniha 80% – aspon sa mi zda
alraune: dočítám gibsona, revazov je na stole, zatím jsem ho podstrčil ženě. ta byla celkem spokojená, všechna ta srovnání prohlásila za scestná a jen “konec” ji nějak nenadchl. takže u mě může zaskórovat líp, že je zmlsanější.
V Pevnosti jsem jí dala 80% a byla to “Kniha měsíce”. Doporučuji ke čtení těm, kdo nechtějí klasické scífko, ale spíš společenský román. Je tam spousta popkulturních odkazů, ironie, ale i ruských reálií. Ad konec…. jde to trochu do ztracena, ale imho je to záměr.
Knihu mohu vřele doporučit…
Alraune: V hodnocení jsem byl přísný, možná až moc. Kniha se nehodí jako vlakové čtivo. Ale také se nehodí jako knížka ke krbu. Navíc jsem hodnotil i v kontextu, v jakém kniha přišla na trh. A to, že byla Šifra mistra Leonarda realističtější, mi prostě nikdo nevyvrátí.Co se konce týče, tak to možná byl záměr, ale je otázka, nakolik je to účelné.
…nechtěl jsem už psát, ale musel jsem…
Když jsem dočetl tuhle recenzi, nejdřív jsem si překontroloval datum (poslední dny je to tu lepší) – prvního dubna nebylo, tak jsem mohl v klidu začít pěnit… První akce byla, “kdo že to napsal?” a ejhle, našel jsem Váš blog-zápisník a něm hned na počátku pojednání o psaní – “15 důvodů, proč se vaše články nedají číst”… Nechci zde vypisovat, kolika bodům Vašeho manuálu pro psavce tato recenze odpovídá, to si musíte srovnat v hlavě sám. Ale jisté je, že vám schází nadhled a trocha fantazie, což autorovi Vámi recenzované knihy rozhodně nescházelo, takže z Vaší strany došlo minimálně k nepochopení… Nemůžete taky hned ve všem věřit vydavatelům – ono se je jednodužší pro nesečtělé (a pro finanční návratnost vložených investic i vhodnější) přirovnat nového neznámého autora k někomu známějšímu v oboru, nejlépe pak k nějaké spisovatelské “hvězdě”… Argo (a tuším že i ruský vydavatel) se pravda tak trošku netrefil s výběrem, to srovnání s Brownem HODNĚ kulhá, protože tahle knížka je totální žánrovej mix – občas mám pocit, že čtu něčí blog, pak zase nahlížím do filmového scenáře…je tam toho hrozně moc, ale vy jste to zřejmě nepostřehl, nepochopil jste, jak si to psaní autor asi užíval. Tohle se nedá naučit, to musí být ve Vás, na to poučky nepomáhají… Moje hodnocení zní 85% (neveřejmě a pro sebe, páč jsem v Rusku nějaký čas žil a jejich věčně rejpající mentalita mě není cizí, dávám 90% ;-)P.S: Brown je vážně jen řemeslník, nic víc – nebýt reklamy a pak ještě negativní reklamy, díky které je ještě populárnější, tak by zřejmě na jeho knížky padal prach… Jeho story jsou nuda, postavy ploché a děj jen stěží uvěřitelný – pokud Vás tak oslovily a je to pro Vás taková špička, prosím, u mě tedy ne – to pak chápu, i Vaše trochu unfér hodnocení…A ještě jeden dovětek – já ji (Osamocení 12, aby nedošlo k omylu) četl nejen ve vlaku, ale i v šalině a problém jsem vážně neměl…Vy ano? 😛
Evelovi
Tady nejde o to, jestli jsi byl, nebo nebyl přísný, ale přispíváš do nějakého média a to má nějak nastavený žebříček. Jestliže dostanou Upíří polibky 50%, je tohle o 15% lepší? Mmch, v jakém kontextu přišla na trh? Srovnávají ho s Murakamim, to, když odhlédneme od rozdlílnosti národností autorů, odpovídá.
Knihu jsem pochopil jako něco, co mělo bavit. A já jsem se opravdu občas bavil. Pokud je to jinak, tak se hluboce omlouvám všem, které jsem tím znechutil/poškodil/cokoliv jiného.Srovnání s D.Brownem je založené na tom, že se celkově jedná o detektivku s prvky mystifikace. Mimochodem jsem neřekl, že Brown je dokonalý nebo výborný (ačkoliv Digital Fortress je vynikající), tím spíše ne Šifra mistra Leonarda. Ano, pod tím obalem detektivky a mys-fi se skrývá rozmanitý žánrový mix, nicméně dle mého to k sobě nepasovalo a tím jsou způsobeny nedostatky v plynulosti.Znovu říkám: Jsem si vědom, že jsem byl v hodnocení až moc přísný (krutý), ale rozhodně vím, že kniha nebyla na 90%. Ani na 80%. Asi jsem měl napsat 70%…
@Alraune
Naše procentuální hodnocení se má držet toho, které máte v Pevnosti. V hodnocení, kde je mezi průměrem a těžkým nadprůměrem rozdíl 20%. Navíc já jsem byl napomínán, že dávám vysoká hodnocení. Proto je tam takové hodnocení, jaké je.
No, relace 80% Heteša, 65% Revazov je opravdu dost povážlivá :)) Ne, že bych chtěla kolegu Hetešu nějak snižovat, ale přiměřenější by to bylo opačně.Mmch, Osamocení 12 přece není detektivka 🙂 Navíc, když je celá kapitola napsaná jako parafráze na Jméno Růže, těžko to může být plynulé. A rozhodně “nevíš”… prostě máš názor, že to bylo na 65%, na ten máš právo, ale že bys věděl, kolik procent si to zasloužilo… to je, milej zlatej, nevíme nikdo. Objektivních měřítek k posuzování literatury je obecně velmi málo.
A jsem opet u cisel 😉 ja to rikam porad, aby se ty hvezdicky, procenta zrusily. Proc davat autorovi recenze do ruky berlicku, jen at pise recenze tak, aby bylo jasne patrne, co si o te knize mysli…No a pokud si neni jisty, at radeji tu recenzi nepise
Varianta 1: Procentní hodnocení sjednotit, ne aby si každý recenzent házel procenta, jak se mu zlíbí. Nebo to dopadne jako v Ikarii, kde v jednom čísle měl Dick nula hvězdiček a Perry Rhodan tři a půl.Varianta 2: Procentní hodnocení zrušit.Každopádně je nutné s tím něco udělat, čím dál více profesionálů totiž začíná být vytočeno…
Procentuální hodnocení
S hodnocením v procentech vždycky byl a vždy bude problém – už jenom v tom, že nikdy nic nebude dostávat ta nejnižší hodnocení – ta největší sračka, co jsem četl dostala 30% (Football Faust), Diamantová cesta možná ještě víc.Já bych ho osobně navrhoval zrušit. Dobrým příkladem je v tomto spřátelená Fantasya.cz, kde udávají hodnocení pouze slovní.Myslím si, že problé procentuálního hodnocení je v jeho naprosté absolutnosti, navěky věků, bez inflace. A to je problém – když mají dostávat 100% pouze knihy, které se objeví jednou za pár let, pak je tu problém – jak ty knihy vlastně poznat? Vždyť knihy, které zásadně změní žánr nemáte naprosto šanci poznat v době jejich vydání!
souhlasím se zrušením číselných hodnocení. když jsem býval recenzentem na FP, byl požadavek hodnotit číselně, ale nechával jsem ho na šéfovi 😉 nedělám to rád. snad krom legie, kde to vytváří průmět vkusů čtenářů a nějaký orientační smysl to dává. ale jedno jediné hodnocení od jednoho člověka spíše ne.
Ty hádky o hodnocení
jsou dost nesmyslné dokonce i když se bojuje za tu “správnou” stranu. Regis má pravdu, jakékoli číslo má smysl jen jako relativní ve srovnání jinými, ať už v korpusu díla jednoho recenzenta (v Pevnosti zřejmě hodnoty různých recenzentů do určité míry sjednocuje redakce, na FP ne), nebo v průměru spočítaném z dostatečně velké masy, aby byla statisticky významná. No tak Alraune (a jiní přítomní) myslí, že Revazov v jistém smyslu stojí nad Hetešou, zatímco p. Zoubek naopak (“Digital Fortress je vynikající” mluví za vše). A co má být?S odpuštěním Interkom na konci 80. let míval takovou rubriku: 5 lidí hodnotilo 5 novinek na stupnici 1-5 (graficky tuším byly výsledky vyvedeny v tabulce pomocí bodů jako na hrací kostce) plus jednou shrnující větou; interkom.vecnost.cz/1988/19880155.htm Jistěže to nebyl nijak původní nápad, některé časopisy to provozují i nyní (ač většinou už bez toho slovního hodnocení), ale taková přímá konfrontace by mi přišla zajímavá i pro současnou SF – akorát kde vzít ty hodnotitele, že jo.
díky za zájem
Děkuju všem komentujícím za zájem a smysl pro humor. Pracoval jsem na překladu skoro dva roky, takže každá zmínka někoho, kdo si myslí, že to nebylo zbytečné, mě moc těší.Jinak těm, kdo ještě nečetli, přeju pěkné počteníOndřej Mrázekpřekladatel