Orci – První krev – Nicholls Stan

Příběh by se mohl na prvý pohled jevit nudným či “béčkovým”, pokud by si autor nezvolil netradiční kladné hrdiny: skupinu orků, nesoucí název Rosomáci, která v bitvě s lidmi získá vzácný artefakt. Jejich úkolem je přinést jej své vládkyni Jennestě (napůl najáda, napůl člověk). Jenže cesta samozřejmě nebude jednoduchá. Artefakt je jim uzmut skupinou loupeživých koboldů a velitel Rosomáků Stryke se zloděje rozhodne sledovat, a to i přes rozkaz Jennesty okamžitě se vrátit do jejího sídla. Kolem těchto okamžiků se točí celý příběh, na jehož konci přichází nečekané vyvrcholení, které vám samozřejmě nebudu prozrazovat. Rosomáci se dostanou nespočetněkrát do smrtelného nebezpečí a utkají se téměř se všemi starými národy (takto jsou v knize nazváni tvorové patřící do fantasy světů, tedy elfové, trollové, orci, najády atd.) a lidmi.
Vyjma vyprávění o osudu samotných hrdinů autor šikovně vsunul do příběhu i popis umírající krajiny, jejíž zánik je zde přisuzován právě lidem přicházejícím z jihu. Lidé jsou ostatně i ti, jež způsobí Rosomákům nemalé problémy. Skupinka orků proputuje celou Maras-Dantii, než dosáhne cíle, o němž na začátku poutě neměla ani tušení.

Ucelený příběh je rozdělen do třech knih nesoucích názvy Strážci blesku, Legie hromu a Válečníci bouře. I když je plný zvratů a napínavých akčních bojů, občas se stává, že autor píše poněkud rozvláčně, a je mnohdy těžké se přes takové pasáže dostat. Ovšem pokud je překonáte, opět se vám dostane akce a napětí. Tímto se tyto části navzájem kompenzují.

A postavy? Ty jsou tak dokonale nedokonalé, že za ně má autor můj obdiv. Mimoto ve svých hrdinech obsáhl Nicholls mnoho aspektů, jež k dobrému dílu bezpochyby patří. Tak například romantiku vsunul autor do příběhu v podobě Strykových snů a s erotikou se vypořádal v postavě Jennesty. Ale přece jen drobná výtka: některé scény mohl autor doopravdy vypustit. Ani humor, vyjádřený především v roztržkách Rosomáků (zvláště seržantů Haskeera a Jupa), v knížkách nechybí. Nicholls se vyhnul zdlouhavým popisům, jež by unavovaly, i přes to však dokonale popisuje všechna místa a čtenář nabývá dojmu, že se na nich sám nachází. Dialogy nejsou zbytečně roztahané, ani moc strojené, zkrátka tam jsou a nevadí.

Když porovnáme trilogii Orci: První krev s dalšími Nichollsovými díly, je znát, že autor malinko vyspěl a že v této trilogii už měl příběh dobře rozmyšlený. Ačkoli Stan začínal pouze jako pomocný konzultant a později se z něj stal spoluzakladatel jedné z prvních specializovaných filmových společností, jsou v jeho díle vidět zkušenosti s podobným žánrem. Vždyť ač se jedná o jeho nejrozsáhlejší dílo, vyhnul se většině začátečnických chyb, které často podobné knihy provázejí. Podařilo se mu vytvořit dobré postavy a mistrně je zařadit do příběhu. Nichollsovi Orci mi přijdou jako skládačka, kterou se autor snažil dobře složit, nicméně se mu pár dílků pomíchalo. Přesto ji rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy a chtějí si přečíst vydařený a rozsáhlý příběh.

Nakonec se ještě sluší zmínit povedené obálky od J. P. Krásného, které dobře navozují atmosféru děje a navíc je v nich nastíněná nejsilnější stránka knih – souboje.