Ohnivá bouře překlenuje propast mezi dvěma opičími filmy

Mezi dějem Zrození planety opic (2011) a letošního Úsvitu planety opic uplynulo 10 let. Postavy se tak nachází ve značně rozdílných situacích a na lidské straně se ansábl dokonce kompletně vyměnil. Částečný vhled do téhle mezery nabízí „oficiální prequel“ k druhému filmu, Ohnivá bouře od Grega Keyese.

Děj knihy se odehrává v týdnech následujících po událostech Zrození. Opičí tlupa pod vedením Caesara unikla po bitvě na Golden Bridge do lesů, kde se snaží stabilizovat svou situaci, najít potravu a přístřeší a v neposlední řadě se vyhnout stále dotěrným lidem. V San Franciscu zatím propuká děsivá nákaza, která nakonec – jak vidíme na začátku Úsvitu – pokosí téměř celé lidstvo. A tahle nákaza dostane nešťastný název opičí chřipka. Přitom jde o vir, uniklý z laboratoře, kde na opicích dělali pokusy, a ony jsou tak, co se jeho šíření týče, zcela nevinné.

Greg Keyes se kromě vlastní tvorby věnuje knihám ze známých univerz. I u nás známe například jeho tvorbu v rámci Star Wars (Zábor, Přerod) nebo The Elder Scrolls (Pekelné město, Pán duší). S dvaceti vydanými romány na kontě jde o zkušeného spisovatelského harcovníka, který se v poslední době vrhl i na přepisy filmových příběhů (Thor: Temný svět, Interstellar) a na jejich rozšiřování, jako v případě Ohnivé bouře. Opice jsou tak jednoznačně v dobrých rukou, což Keyes dokazuje od první stránky.

Svižný román je přes svůj nevelký rozsah vyprávěn z pohledu několika lidských i opičích postav, díky čemuž pádí kupředu a nestíhá ani na chvíli nudit. Všechno je podřízeno tomu, aby autor prokreslil filmový opičí svět, nehraje se tu zbytečně na nějaké umění. Nechybí jediná postava, kterou byste v takovéhle knize čekali: statečná doktorka, idealistická primatoložka, bývalý žoldák, pronásledovaný vlastní minulostí, neohrožený novinář, tvrdohlavý policejní ředitel… každý, kdo může nevyhnutelný děj posunout kupředu a pomoci vykreslit obraz rozpadající se civilizace. Zajímavější jsou – stejně jako ve filmech – opice, které opatrně zkoumají svou nově nabytou inteligenci a svobodu, učí se spolupracovat, vytváří nové společenské vzorce a klopýtají na cestě k tomu stát se vlastně novým živočišným druhem.

Ze všech aktérů nás zajímají především dva, kteří jsou také hlavními hybateli Úsvitu: bývalý policejní ředitel Dreyfus a opičák Koba. Na Dreyfusově případě sledujeme okolnosti, které vytvářely charakter přeživších lidí. Jde o jednoho z mála, kdo si tváří v tvář globální katastrofě zachovávají chladnou hlavu, a zcela přirozeně se stává vůdcem. Mnohé z jeho rozhodnosti mu zůstává i o 10 let později v Úsvitu, i když je do značné míry zlomen událostmi, které se během nich udály. Kobovy vzpomínky pak ukazují cestu od cvičeného cirkusového opičáka k přemýšlivému válečníkovi, ochotnému položit za svého vůdce a především za ostatní opice život. Kniha také pomáhá pochopit, co ho vedlo k naplnění jeho role v Úsvitu.

Ohnivá bouře je čistě spotřební kniha. Ale je to velmi dobře napsaná spotřební kniha a místy, zvláště v Kobových flashbacích, má i zajímavý přesah. Pokud jste fanoušky nové filmové ságy nebo Planety opic obecně, určitě s ní strávíte příjemné odpoledne. Pro čtenáře „zvenku“ je už ze své podstaty nevhodná, neboť pracuje s předem danými postavami a vypráví příběh v podstatě od půlky, ale to jí rozhodně nelze vyčítat.

70 %