Odyssea na Marsu – Weinbaum Stanley G.

Americký sipsovatel SF Stanley G. Weinbaum patřil ve své době k nejvýraznějším autorům v tomto žánru. Do světových análů science fiction se zapsal právě svými povídkami z cyklu Odyssea na Marsu. Jeho výjimečnost vycházela z faktu, že jako jeden z prvních nechápal lidstvo a Zemi vůbec za středobod a jediné místo inteligence ve vesmíru. To byly typické znaky americké science fiction na přelomu 20.-30. let minulého století.

Mimozemské rasy byly buď zcela bez rozumu, nebo měli nějakou inteligenci, ale určenou pouze k destrukci. Jen člověk mohl rozsévat po širém vesmíru rozum a demokracii. Ale nedělejme si zase o jeho povídkách velké iluze. Jeho styl a hlavně náměty nesou prvky sci-fi ostatních z této éry. Technologie jsou často naivní a  nereálné, děj až moc připomíná space opery.

Měl několik povídkových sérií, které vydával především v magazínech Wonder Stories a Astounding. Ty nejznámější jsou uvedeny i tomto českém výboru – Tweerl series, Professor van Manderpootz series, Ham Hammond series atd. Kompletní soubor jeho povídek vyšel až v roce 1975 pod titulem „A Martian Odyssey and Other Stories“. Napsal i pár románů (např. The New Adam), které ale nikdy nedosáhly takové kvality a popularity jako jeho povídky. Ale musíme si uvědomit, že osud mu nedal mnoho času na jeho zdokonalování. Narodil se v roce 1902 a už v roce 1935 po těžké nemoci umírá. Trochu nám to připomíná osud neméně známého tvůrce Conana Roberta Howarda.
Redakce AFSF nám v roce 1992 připravila osm povídek z různých Weinbaumových sérií. Povídky „ Odyssea na Marsu“ a „Údolí snů“ patří do jeho nejslavnějšího cyklu „Tweerl series“. Jsou to příběhy pozemské expedice Area, která má za úkol zmapovat život na Marsu. Právě zde se setkáváme s pravými obyvateli této rudé planety – ťuíly. Tyto pštrosu podobná stvoření vypadají na první pohled hloupě, ale po nějakém společně stráveném čase u nich náš hrdina Jarvis přece jen našel inteligenci. A není to jediný živočich na Marsu. V té době se  vesmírný výzkum prováděl pouze ze Země dalekohledy, což dávalo dost prostoru fantasii autorům science fiction. Objevují se tu bestie, které manipulují s vašim podvědomím, pohyblivé trávníky atd. Prostě fantastické bytosti. Ale důležitá je Weinbaumova představa, že inteligentní život nemusí být založen jen u organismů na bázi  uhlíku, ale například křemene. Z cyklu o profesorovi Manderpootzovi si můžeme přečíst povídky „Světy, kde platí kdyby“ a „Ideál“. Tento profesor New York University je vyobrazen jako komická postavička geniálního vědce, samolibě vychvalujícího svoji neuvěřitelnou inteligenci, ale jinak dobrák od kosti. V kontrastu k němu tu je Dixon Wells , roztržitý mladík žijící ve stínu svého slavného a bohatého otce, který je nadšeným pokusným králíkem profesorových vynálezů. Tyto příběhy se odehrávají na Zemi a jedná se zde o možnosti cestování v paralelních světech a zhmotňování lidských představ.
Na planetě Venuši se odehrávají dobrodružství Hama Hammonda “Cizopasná planete“, “Lótofagové“), typického yankeeského frajírka a dobrodruha, který na této divoké planetě udělá cokoliv, co mu přinese zisk. Jeho společníkem a milostným partnerem je Patricie Burlingamová, dcera slavného  vědce a první člověk narozený na Venuši. Aby jejich protiklady byly úplné, je to Angličanka. Weinbaum se i na Venuši neomezoval ve své fantasii, a proto se zde setkáváme s podivuhodnými přátelskými stromy, těstouši atd. Velmi podobně je napsaný příběh “Šílený Měsíc“, který se odehrává na jupiterově měsíci Io. Do kategorie space opery patří hlavně ale „Rudá Peri“, příběh vesmírného piráta. Splňuje opravdu všechny podmínky – drsný, ale přitom humánní pirát, dokonalé stroje, romantická láska mezi obětí a zločincem, technické postupy mimo reálnou fantasii (na Plutu si vyklepat raketovou trysku)  a nešťastný konec s optimistickou vyhlídkou.

Možná se dnes čtenář zasměje i v příhodách, které pomalu před sto lety byly naopak plné napětí a dobrodružství. S tím se nedá nic dělat, svět a sci-fi už je hodně daleko. Co se týče redakce, v knize se nachází několik nesmyslů : „ …že o něho začne jevit mít zájem…“ nebo „Keene a kulhal za ní…“ Ale to jsou podle mne celkem drobnosti, které na knize neubírají na čtivosti. Jsem rád, že sbírka vůbec vyšla a za těch deset let od vydání jsem ji několikrát s chutí přečetl. Klasika je klasika.