Odpor je zbytečný

Ovládáme stále počítače, anebo už dávno kontrolují ony nás? To je otázka, na kterou hledají odpověď mnozí filmoví i literární tvůrci. Vznikají tak díla, kde bezduché stroje likvidují lidskou rasu, a ta jim to vrací. Jenže co když je skutečnost mnohem jednodušší? Můžeme se klidně zeptat, kolikrát musel autor scénáře k filmu Transformers restartovat svůj počítat nebo přesvědčovat textový editor, aby konečně dělal řádky stejně široké.

Popravdě řečeno, lidstvo svádí boj s elektronikou každý den a v mnoha případech to nejsou slavné happyendy, které čekají na konci defragmentace disku či instalace nového ovladače. Nechali jsme elektroniku, aby kolonizovala každý kousek našeho soukromého i pracovního života, nechali ji, ať vládne. Vyrábíme počítače tak chytré, až jsou ve výsledku úplně hloupé. A přesně z této oblasti lidské společnosti si dělá legraci kniha Odpor je zbytečný.

Knihu vydal Spolek přátel krásného slova a autoři v ní položili základ nového žánru zvaného re-pre. Jak doslova filosofický traktát říká v úvodu, re-pre je zkratka anglického real prediction a v podstatě to znamená, že se text stane skutečností ještě dříve, než povídka vyjde tiskem. Tu a tam v knize autoři dokonce uvádějí citace z reálných zpráv, které jejich povídku potvrzují.

Mohli bychom polemizovat s žánrem re-pre, protože v mnohém připomíná spíš sci-fi něž něco nového, které autoři jen jinak pojmenovali. (Nabízí se citace z Cimmrmanů: „The ping pong with the words.“). Důležité ale je, že se povídky dají číst a jsou zábavné.

Odpor je zbytečný nabízí maximální oddych a pobavení. Zuzana Hloušková sice napsala postapokalyptické dílo, ostatní se však zaměřili na humor a satiru. Každý z autorů dokázal poměrně slušně vystihnout podstatu problému a tu převést do literární formy s dostatečnou nadsázkou. Autoři dotahují případy často ad absurdum, takže se trochu ztrácí původní, mnohdy až banální problém, který byl inspirací pro příběhy. Přesto ale každá povídka neztrácí grády až dokonce.

Čtenáři se tak budou maximálně bavit a užívat si. Kniha není nic jiného, než dětská hra s různými motivy, kterým autoři dávají nový, barevný tvar. Na textech je vidět, že byly psány s lehkostí i zkušeností s daným problémem. Jan Hloušek například popsal problémy s univerzitním informačním systémem tak dokonale, že každý, kdo byť jen na semestr okusil slasti vysokoškolské docházky, musí okamžitě poznat své trápení.

Lukáš Vaníček si doslova rýpnul do problematiky callcenter, ve které spojil manažerskou zabedněnost s maximálně inteligentním a poslušným počítačem. Jaroslav Svoboda se naopak pustil na půdu sci-fi nejdál, kdy v několika na sobě navazujících povídkách vyřešil problém s mezigalaktickým záchodem a následně vznikem lidské civilizace.

Patero autorů spojilo svá díla dohromady. Jejich povídky vycházejí z jednoho světa, hrdinové přechází z děje do děje, jen jejich důležitost se mění. Mnohdy na sebe i povídky navazují, třeba Hlouškův Týden v tiché firmě a Vaníčkův Callcentrák. Tím autoři vytvořili vlastní, trojrozměrný svět, do kterého čtenář velice snadno spadne, protože mu bude víc než blízký.

Zároveň je kniha nacpaná různými šťouchanci a rýpanci do všeho, co autory jen napadlo: server Neviditelná koza nebo nakousnutá houba jako znak operačního systému jsou jen vrcholky ledovce různých skrytých narážek a čtení mezi řádky. Už samotná obálka je rájem pro ty, kteří se v hledání skrytých vtipů vyžívají. Na druhou stranu je nutno přiznat, že autoři skrývali s takovým nadšením, že jen část vtipů zůstane odhalena, protože je jich tam opravdu spousta.

Kniha je prťavá, vejde se do zadní kapsy riflí a za její cenu to je vynikající společník na cesty. Patro autorů napsalo humornou, svěží a čtivou sérii příběhů, které vytváří barvitou koláž zážitků jak jejich, tak všech čtenářů. Při čtení hrozí výbuchy smíchu i smutné pokyvování hlavou, že právě takhle to je.

Tato průkopnická knížka přináší mozaiku humoristicky laděných příběhů, které se odehrávají „velmi brzo ve velmi blízkém světě” a jistě osloví svou upřímností a pravdivostí každého čtenáře. Jednotlivé povídky spojují desítky drobných netušených nitek a společně vytváří plastický obraz budoucnosti, která může nastat ještě dříve, než čtenář knihu odloží. Žánrově povídky spadají do re-pre, což znamená real-prediction neboli reálná předpověď. Charakteristika tohoto nového subžánru science-fiction zní takto: „Příběh se stává reálným už ve chvíli, kdy po dopsání textu ještě nestihl zaschnout inkoust na autorově brku.” Pětičlenný autorský kolektiv se nechal inspirovat především svými zážitky z vysokoškolského prostředí a Platotelovým konceptem reálného neskutečna. (anotace)

• Odpor je zbytečný
• Autoři: Jan Hloušek, Zuzana Hloušková, Lukáš Vaníček, Jaroslav Svoboda, Vojtěch Erbrt
• Překlad: –
• Série: –
• Forma: paperback
• Počet stran: 212
• Cena: 129 Kč
• Vydal: Spolek přátel krásného slova, 2013