Ochránkyně duší – Bujold Lois McMaster

Hlavní hrdinkou je tentokrát Royina vdova Ista. V prvním dílu vystupovala jako bláznivá žena, kterou sužovalo trpké prokletí. Jelikož je ale již zdravá duševně i tělesně a zbláznit by se tentokrát mohla z přehnané péče svých dvorních dam, vypraví se po pár peripetiích na svatou výpravu. Jejím cílem je jen anonymně bloumat po zemích své dcery, navštěvovat svatá místa a užívat si volnosti. K tomu jí má dopomoci kurýrka Liss, Bastardův zasvěcenec dy Cabot a bratři Foix a Ferda (znáte z prvního dílu).

S několika dalšími vojáky tedy vyráží na toulky po kraji. Co ale čert ani Bastard nechtěl, vcelku brzy vyvěrá na povrch, že na světě se nyní potuluje nezvykle velké množství démonů. Ať již ve zvířatech, tak i v lidech. Ista se záhy stává zajatkyní Jokonů a po pár dnech již osvobozená postává v hradu Porifors. A tady začíná ta pravá zápletka, která se bude motat jako klubko neposedných hadů prakticky až do úplného konce. Ista totiž opět získává druhý zrak a jako nechtěná Bastardova vyvolená bude muset vyřešit tajemné vztahy mezi hradním pánem, paní a dalšími zúčastněnými. Kdo je živý, kdo je mrtvý? Co s tím vším mají společní Jokonové? Proč se vyrojilo tolik démonů? A především, co po Istě proklínaný bůh vyžaduje?

Tyto otázky se budou povalovat i ve vaší hlavě a s velmi příjemným pocitem, který již znají čtenáři prvního dílu, budete postupovat vpřed a váš respekt před Istou bude neustále růst. Jako hrdinka je zcela nezvyklá a doslova vypiplaná do nejmenšího detailu. Její lidskost a přirozenost bude držet pevně na uzdě celý příběh. Děj se odehrává prakticky jen na jednom hradu, ale tolik situací a kritických momentů zcela dostačuje k napínavému příběhu. Postavy nejsou černobílé, každá má svá temná tajemství, jenž nechce vypustit do světa. Ovšem jak to v reálném světě chodí, časem se většinou vše vyjeví a je potom jen na každém z nás, případně hrdinů, jak se k tomu postaví. Napadlo mě i přirovnaní ke Jménu růže, i když tehle titul je temnější a méně romantický.

Ista vystupuje jako vyzrálá žena, která prošla takovým utrpením, že se již ani nedokáže smát. V hmotném světě se nemá čeho bát. Především díky svým zkušenostem a nadhledu může radit dle svého svědomí a snažit se každého poslat na správnou cestu. Neví, jestli z ní nesejde, ale alespoň si může říct, že udělala, co mohla. Někomu může trošku vadit, že je takhle dokonalá, s přehledem o životě, ale myslím si, že v její situaci to odpovídá a málokdo by po přechodu z několikaletého stavu šílenství nebyl skepický a bral vše s nadhledem.

Nečekejte žádné obrovské bitvy a souboje s vyhřezlými vnitřnostmi. Samozřejmě, že krutosti se dočkáte, přeci jenom to s meči jinak ani nejde, ale jestli si chcete přečíst heroic fantasy, kupte si raději Conana. Ochránkyně duší působí velmi zvláštně a už u prvního dílu jsem nevěděl, jak to vyjádřit. Napadají mě slova jako příjemné, lidsky napsané, emotivní, detailní, humorné, často sarkastické, ale to hlavní zůstává především lidské. Některým knihám nedočkavě otáčíte strany, protože musíte vědět, jak dopadl ten a ten souboj, kdo přežil, komu useknou hlavu… jednoduše ta aktivní, akční netrpělivost. Zde sice také takhle otáčíte stránky, ale z důvodů zcela jiných. Prozaičtějších. Chcete se dozvědět, jak to s každým hrdinou dopadne: přežije, zemře a když zemře, půjde do nebe? A co Ista, zamiluje se někdy? Dokáže se usmát? Podobné otázky vám budou vrtat hlavou stále. A samozřejmě ještě jedna zásadní. Jak to dopadne s démony? 🙂

Pokud toužíte po velmi příjemně napsané fantasy, která vás chytí, nepustí, přitáhne a ničím odpudivým nebo krutým neodradí, máte jasnou volbu. A sedět s Ochránkyní duší někde večer u krbu při sklence vína, to je to nejlepší místo ke čtení právě této literatury… Možná není natolik příběhově silná jako první díl, ale i tak vás uspokojí na dlouhou dobu, to mi věřte.