Světová klasika science fiction o robotech, která svými třemi zákony robotiky neovlivnila jen sci-fi autory, ale i opravdovou robotiku. Román z nejslavnějšího cyklu vesmírných detektivek.
Isaac Asimov, multinárodnostní člověk – ruský žid a nakonec Američan – patřil k nejvýraznějším osobnostem světové science fiction. Proslavil se jednak cyklem Foudantion (Nadace), jenž získal titul nejlepšího scifi cyklu všech dob, a jednak cyklem o robotech s třemi zákony robotiky, které po třiceti letech doplnil i o čtvrtý, globální zákon.
“Ocelové jeskyně” jsou první románem z cyklu, který jinak začíná povídkovou sbírkou “Já, robot”. Základním rysem jeho tvorby je logika a pravděpodobný psychosociální vývoj lidské společnosti . “Ocelové jeskyně” se odehrávají v daleké budoucnosti Země, kdy naše planeta je díky technickému rozvoji a sociálním možnostem zcela přelidněná. Lidstvo už nežije v klasických městech, ale v gigantických městských sídlech o mnoha desítkách miliónů obyvatel. Asimov zcela výstižně předestřel pravděpodobný vývoj společnosti, která se i přes stálé kumulování velkého množství lidí na jednom místě stává odosobněnější. Celé to završuje nápadem celkového zastřešení těchto měst a to pak přináší zcela nový jev, celospolečenskou agorafóbii. Lidé se prostě bojí pobývat v otevřeném prostoru mimo města. Do celého toho poklidného šílenství zasáhne vojenská agrese Vesmířanů, potomků pozemských kolonizátorů jiných planet. I když se Vesmířané lidí štítí, nechovají se agresivně a pod záminkou pokroku přinášejí do života pozemšťanů nový prvek – roboty s lidskými vlastnostmi.
Samotný příběh je vlastně vyšetřování vraždy Vesmířana ve svém “vesmírném městě”, kterou mohl spáchat pouze někdo z pozemšťanů. Případu se ujímá detektiv Eliáš Baley a robot Daneel, který mimo jiné plní tajný výzkum Vesmířanů. Ten je založený na robotí xenofobii pozemšťanů a ke konci se dozvíme, jak toho chtějí Vesmířané využít. Zavražděný profesor patřil k významným osobnostem Jiných světů a byl také kapacitou v robotice. Velkým problémem ve vyšetřování je fakt, že ve Vesmírném městě se tehdy pohyboval pouze jediný pozemšťan, a ten prokazatelně nemohl mít u sebe vražednou zbraň. Vesmířané prohlédli všechny zbraně ve svém městě, a ani jedna nebyla použita na vraždu. Hlavními podezřelými jsou lidé patřící k tzv. středověkářům, vyznávačům návratu k přírodě, půdě. Z celkového hlediska tu jde především o konflikt dvou světonázorů – demokratické anarchie naivních pozemšťanů a despotického materialismu Vesmířanů. Jak řekl sám velmistr žánru SF, Isaac Asimov: “Chtěl jsem napsat příběh, který by byl klasickou detektivkou, ale zároveň i pravou science fiction”.
Poprvé tato kniha u nás vyšla česky v roce 1970 a pak až v roce 1993. Na další části cyklu o robotech si naši čtenáři museli počkat více než 20 let.
