Oceán prachu – Sterling Bruce

Ovšem Newhouse se tím netrápí. Jeho problémem není nedostatek vědění, ale nedostatek drogy. Drogy, která pochází právě z velryb lovených na Nulakvě a na níž bylo právě uvaleno embargo. Je tedy třeba se vydat přímo ke zdroji. Pokud možno s vlastní aparaturou a drogu si připravit.
Newhouse a jeho společník Calothrick berou velrybářskou výpravu jako příležitost, kterak se dostat ke zdroji své oblíbené drogy, a ani v nejmenším nejsou připraveni na to, co je na Nulakvě čeká. Není to pouze drsné a nehostinné, i když svým způsobem čarokrásné, prostředí a náročnost výpravy. To, čemu bude třeba čelit, je fakt, že každý člověk má v sobě nějaké prázdné místo, které musí nějakým způsobem zaplnit. Newhouse, jak sám přiznává na první stránce knihy, tak činil pomocí drog. Jenže drogou nemusí být pouze narkotika, závislost má mnoho forem a jejich odhalování u členů uzavřené komunity velrybářské lodi může být velmi nebezpečnou záležitostí.
Pro kapitána Desperanda je jeho posedlostí touha po vědění. Po poznání všech tajemství Nulakvy, hlavně těch, na které většina domorodců uvalila nejpřísnější tabu. O tom, co se děje v prašných hlubinách, se prostě nemluví. Ovšem droga je droga, a tak se blíží okamžik, kdy bude třeba za ono poznání nést následky.
Lodní hlídka Dalusa je přeměněná žena, bytost, která může létat, ale pro niž je pouhý lidský dotek bolestivý a lidská krev, která jí fascinuje a láká, je smrtící. I ona bude muset zaplatit, když se zamiluje do Newhouse a jejich láska se stane další drogou…
Mezi nimi je John Newhouse v roli pozorovatele a kronikáře osudové výpravy, která nejen jeho život navždy změní.

Oceán prachu je první román Bruce Sterlinga, kterého českým čtenářům netřeba představovat (klíčové slovo: kyberpunk). I přes svůj malý rozsah je to román velmi kvalitní a fascinující. Pravda, neudivuje tak agresivním způsobem psaní jako Schizmatrix, a s kyberpunkem vůbec má společné jen jméno autora, pozornost věnovanou kultuře společnosti (nejen Nulakvy, ale i kouzelný, přestože vybájený exkurz do pozemských Benátek v imaginaci hlavního hrdiny) a motiv drog. Ale přesto je to román, který dokazuje, že Sterling je geniální spisovatel, nikoliv pouze kyberpunkový.
Podkladem pro jeho příběh mu tentokráte byly knihy devatenáctého století s tematikou velrybářských výprav a vůbec jazyk této doby. Jazyk sice obohacený o futuristické prvky a zabývající se cizími planetami, ale přesto jazyk jasně vyplývající z určité literární tradice. Snad nejvíce je to znát na stavbě popisů a pozornosti, která je věnována velrybářským úkonům nebo jiným setkáním s podivuhodnou faunou Nulakvy.
Jakoby dobrodružný (a od jisté chvíle i milostný) příběh byl jen zástěrkou pro fascinovanou evidenci podivuhodností Nulakvy a tvorů, kteří jí obývají. Ta jsou popisována barevně a nápaditě, což se o většině lidských postav říci nedá. Svůj díl pozornosti na sebe strhává vlastně jen ústřední trio Dalusa – kapitán Desperandum – Newhouse. Ostatní jsou jen splývající masa, přes pečlivost, s níž jsou všichni zmíněni, nejsou pro samotnou knihu důležitější než podivuhodné létající ryby, agresivní sasanky anebo prašní žraloci, s nimiž musejí svádět tuhé boje o ulovené velryby.
Fascinace je koneckonců také druhem závislosti a v předmluvě k výtečné sbírce Vidím to jinak, se můžeme dočíst o Sterlingově zaujetí pro informace, pro jejich sdílení a šíření. Sklon k psaní „encyklopedických“ povídek mu prý byl vlastní a Oceán prachu je přeci jen jedním z jeho prvních děl. Je přitom třeba brát v potaz, že hromadění informací není nudné, není známkou spisovatelského neumětelství. Právě naopak, pokud je dobře podáno, je důkazem umu. A navíc souzní s již zmíněnou literaturou devatenáctého století, která měla k encyklopedičnosti taktéž velmi blízko.
Možná pro tuto fascinaci a z ní vyplývající pochopení pro různé druhy závislostí je druhým nejvýraznějším rysem knihy pozornost věnovaná právě jí.
Dalusa i kapitán, a v mnohém i sám Newhouse, jsou svou závislostí přímo ovládáni a jejich činy mají na ně samotné čím dál drtivější dopady, aby nakonec skončily Desperandovou výpravou do hlubin Oceánu za poodhalením roušky tajemství, které planetu obklopuje a kterou román vrcholí.

Oceán prachu je nepochybně kvalitním dílem, které si zaslouží pozornost nejen fanoušků kyberpunku, toužících poznat, jaká díla psal jeden z jejich idolů v mladých letech. Styl je sice poněkud nezvyklý, ale plně souzní s tématem a obsahem knihy. Žánr od doby vydání sice pokročil (takže možná budou trochu nenaplněna očekávání některých čtenářů, které by mohla vzbudit velice zajímavá předmluva H. Ellisona), stejně jako povědomí českých čtenářů o kvalitní scifi, přesto se Sterling nemusí obávat, že by jeho prvotina zapadla.

Autor je externím redaktorem internetového magazínu Splat.