„Snad sis nemyslela, že tahle hlídka byla opravdu poslední?“ zeptal se Anton Goroděckij své dcery na konci předchozí knihy. No, Lukjaněnko své čtenáře neujišťoval nadarmo. Nyní si i národ upíra Vítězslava Hrubína může přečíst nový příběh ze světa Noční a Denní hlídky s názvem… Nová hlídka! Rychle jsem se do knihy pustil s nadějí, že obsah bude nápaditější než název.
 |
Anton sice v předminulé knize dosáhl úrovně nejvyššího bílého mága, ale v rámci umírněného šíření dobra a kontroly Temných musí stále samozřejmě poslouchat šéfa Noční hlídky Gesera. Nejnovější děj však začíná díky jeho vlastní iniciativě. Na moskevském letišti narazí na chlapce Kešu – neiniciovaného Jiného, který je obdařen vzácným darem prorokovat přesnou budoucnost. Ovšem jeho první velké proroctví má potenciální moc znamenat katastrofu pro lidstvo. Pokud jej tedy někdo uslyší… V Moskvě se totiž objevuje pozoruhodně mocná bytost, která se o Kešu zajímá a jejíž moc přesahuje znalosti Jiných. Anton postupně zjišťuje, že tady nejde možná tolik o osud normálních lidí, ale právě o samotnou podstatu magie, s níž pracují Světlí i Temní.
Nemá smysl zapírat, že Sergej Lukjaněnko jako vždy nádherně pracuje se slohem, což využívá jak při konstrukci vlastního příběhu, tak při nadhazování Antonových úvah, jimiž spojuje magický a profánní svět. Zároveň je výjimečná jeho schopnost dát dohromady geekovské reference, vlastní příběh a v neposlední řadě svůj světonázor. V málokterých knihách najdete na jedné straně zmínky o J. K. Rowlingové a Terry Pratchettovi a na druhé straně rýpání do prezidenta Obamy a ruské opozice. Naneštěstí má jeho specifický styl i své tradiční mouchy. V první třetině knihy působí poněkud psychoticky ty části, v nichž postavy vášnivě diskutují nad koncepcemi své vlastní magie. V prostřední části příběhu se autor ponejvíce věnuje podivným sáhodlouhým pasážím, částečně věnovaným přirozenosti člověka, nebo vedlejším informacím, jako například líčení původu upírů, poměrně vytržené z kontextu. Lukjaněnko by snad nemohl dát výrazněji najevo sdělení „Podívejte se – nemám vymyšleno moc příběhu, ale psát umím, tak se mnou mějte trpělivost a sledujte mé myšlenkové pochody.“
O něco větší trpělivost bych však měl, kdyby děj knihy byl zajímavější, v čemž je nejsilnější hlavně první ze tří dobrodružství. V tom druhém cestuje Anton po světě, pečlivě srovnává cizí země s Ruskem, vyslechne nějaká ta sdělení a pak zažije menší dramatické finále. V poslední třetině nechce mít hlavní hrdina s dějem nic moc společného, ovšem nechá se do něj dotlačit a vše naznačuje možnost grandiózního vyvrcholení, k němuž bohužel nedojde, jak už se u některých fantasy knih občas stává. Přes oběť, kterou je Anton připraven podstoupit, je konec poměrně nudný a autor si opět může vymýšlet jakékoli nové aspekty svého světa, jak se mu jen zlíbí…. Krom toho, v Poslední hlídce padne jisté odhalení o Antonově dceři, o němž si nejsem jistý, jestli dává smysl ve světle událostí prvních dvou knih…Ale takové poznámky obvykle vyvolávají zbytečně dlouhé diskuze, takže se jimi nebudu zaobírat.
Po delší přestávce v cyklu Hlídek se ovšem kniha dá označit za určité osvěžení a doufám, že se autorovi podaří příště nabrat mnohem víc tvůrčích sil.
Tento text vyvolává ve věcech Světla pochybnosti. – Noční hlídka Tento text vyvolává ve věcech Tmy pochybnosti. – Denní hlídka Proroctví. Proroctví pro celý čarodějný svět. Podaří se je utajit? Uslyší je Jiní, anebo všichni lidé? Je vůbec ještě zapotřebí světa Hlídek, Světla, Tmy a čarodějů? Přichází prorok, neiniciovaný desetiletý chlapec, Jiný, Světlý. A přichází také Tygr, stvoření z nočních děsů Williama Blakea. Nikdo ho nezná. Ví se jen, že jde po prorokovi, a Inkvizice odmítá pomoci. Bdí ještě někdo jiný nad rovnováhou Světla a Tmy? (anotace)
- Nová hlídka
- Autor: Sergej Lukjaněnko
- Překlad: Iva Dvořáková
- Série: –
- Forma: paperback
- Počet stran: 352
- Cena: 298 Kč
- Vydal: Triton, 2012
Přečtěte si i recenze
Ehmmm
Tak teď jsem mírně zmatený: kniha je osvěžením série anebo spíš natahovaná žvejkačka, jak vyznívá většina recenze?
Odpověď
Ono asi takhle. Jde o příjemný návrat do známého prostředí a čte se každopádně příjemně, ale když člověk s knihou skončí, tak si zpětně uvědomí, že v rámci cyklu a Lukjaněnkovy tvorby obecně to není žádný zázrak.
Díky za doplnění. Každopádně zas mám námět na uvažování, zda udělám vítr v kešeni 🙂
Jedine, že narazíš na Kešu a ten Ti dá odpoveď bez uvažovania, pravda ak si ho za to nepodá nejaký inkvizítor…
Je to moooc pěkný
autor zase vytříbil jeho mfilosofické úvahy … fakt pochoutka. Ono je to opravdu takové milé a příjemné, to víte, holt jse slovan. A autor je taky. Navíc moudrý a hluboce lidský slovan. Dávám na roveň první hlídce.
Jen můj názor
No já jsem to třeba přečetla jedním dechem, hotová jsem byla za den a půl a vůbec jsm neměla čas uvažovat, jestli je to zdlouhavé nebo není :-). Je to typický Lukjaněnko a upřímně řečeno, pokud človeka nebaví filosofické úvahy, tak by se snad do Hlídek ani nepustil. Prostě jsem byla nadšená a myslím, že na případné nedostatky přijdu až tak při druhém nebo třetím čtení :-). Ale jak jsem napsala do předmětu, je to samozřejmě jen můj názor!
Kontroverzní knížka
Musím říct že hlídky čtu od té doby co vyšli a přečetl jsem tu sérii mnohokrát. Tento díl jsem doslova zhtl a přečetl asi za 6 hodin, ale byli tam momenty,kdy jsem se jen chtěl propracovat dál. Opravdu jsem si užil jisté narážky na ostatní knížky – noční hlídka a šerá hlídka (zaznívají asi nejvíc). Velice mě překvapilo, jak mnou otřásli pohledy na něco co jsme brali jako samozřejmost celou sérii, ale ve finále se to ukázalo jako něco absolutně jiného