Noční rasa – Clive Barker

Dílo Clive Barkera vydává hned několik nakladatelství. Jeho sběratelé tak vlastní neúhlednou řádku knih, přesto jim to zas tak moc nevadí, Barkera totiž není nikdy dost. Posledním kouskem do sbírky je znovu vydaná, která v prvním vydání vyšla jako Cabal – Noční rasa. Je příjemné, že se o titul postaralo precizní nakladatelství Laser-books, které do titulu jako bonus přidalo doslov Douglase E. Wintera.

Noční rasa - Clive Barker

Duševně nemocný Boone to v životě nemá lehké. Trápí ho sny plné bolesti a mlhavé vzpomínky na krvavé scény, u nichž si není jist, zda se jich dopustil. Jeho průvodcem životem je doktor Decker, který se mu snaží pomoci. Když však přijde doktor s fotografiemi zohyzděných mrtvol, zdá se, že je vše ztraceno. Boone si rozpomene, že se těchto činů doopravdy dopustil a záhy se stává psancem. Na útěku se dozvídá, že existuje místo, které je oproštěno ode vší bolesti – bájný Midian. Když však toto místo při útěku objeví, zjistí, že místní hřbitov je útočištěm Noční rasy – hřbitovních příšer…

Román je založen právě na střetu těchto monster s okolním světem. Je příhodné, že největším netvorem se jeví sám člověk – vyšinutí psychiatr Decker. Vůbec ale dílo vyznívá ve prospěch hřbitovních příšer, které se snaží žít na odlehlém místě v klidu a pokoji. Jsou to ony, kdo jsou napadeni ozbrojenými složkami venkovního světa.

Zároveň je ale kniha temným milostným příběhem lásky mezi Boonem a jeho přítelkyní Lori, která jde až za hrob. Je to Lori, kdo věří Boonemu, že se přes své potíže dokáže pozvednout. Její láska ke zkrachovalci je potřebou i ctností, které v dnešním světě nejsou moc k vidění. Takže, jak je vidno, Barker to s člověkem nemyslí zas tak špatně. A o tom snad i tento román je – o rozporech lidské i nestvůrné identity.

Noční rasa je krátkým románem, který ještě zkracuje členění do krátkých kapitol. Knihu tak přečtete na jedno, dvě večerní posezení. I když je v rámci většinové hororové tvorby v žánru fantastiky silně nad průměrem, napsal Barker lepší romány. Ten, kdo četl třeba kraťoučkého Zloděje duší nebo předlouhou Imajiku, může být ve svých požadavcích mírně zklamán. Přistupujte tedy vy, „barkerovci“, ke knize s odstupem a myšlenkou, že ne vždy musí být vaše modla absolutně dokonalá.

Boone s jistotou poznal, že na Zemi už pro něj není místa, že ho nečeká žádné štěstí. Vydal by se napospas peklu a dovolil by Smrti, aby ho tam odnesla. Ale sama Smrt jako by od něj dávala ruce pryč. A není divu, pokud je opravdu netvorem, který zničil a rozvrátil životy tolika lidí. Ostatně Decker mu ukázal i důkazy – ďábelské fotografie, na nichž byly jednou provždy umlčeny jeho oběti, bezvládně zhroucené v posledním obludném okamžiku mučení. Booneovým posledním útočištěm se stává Midian – úděsné, bájné místo, které otevírá svou nestvůrnou náruč polomrtvým, příslušníkům Noční rasy… Noc má konečně svého hrdinu a úchvatná jízda myslí Clivea Barkera, mistra temné fantastické prózy, může započít… (anotace)

  • Noční rasa
  • Autor: Clive Barker
  • Překlad: Milan Žáček
  • Série: –
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 272
  • Cena: 229 Kč (v našem e-shopu již za 195 Kč)
  • Vydal: Laser-books, 2012

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.

Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentářů

  1. Snad poslední Barkerova čistě horrorová kniha i když tady už začínají prosakovat jeho étericky snové představy. Kniha je to mírně nadprůměrná. S pozdější tvorbou nesrovnatelné a i v začátcích měl lepší knihy.

  2. jen tak mimochodem snad jediná průměrná kniha, ktrou Barker napsal, je Pane B. zmizte, jinak je všecho nadprůměr. Takže je Barker téměř sázka na jistotu, ale každý to asi vnímá jinak.

  3. Pane B zmizte byla hodně divná kniha. Přitom objektivně vzato, nápad je to dobrý, odvyprávěné je to vcelku normálně…jen ta čtivost a zábavnost vázne. Doteď nevím co si o tom mám vlastně myslet, ale souhlasím, že je to určitě nejhorší co kdy z Barkerova pera vzešlo.

Zveřejnit odpověď