Noc v osamělém říjnu – Zelazny Roger

Píše se rok 1888 a královna Viktorie vládne Británii už přes padesát let. Za tu dobu se svět změnil rychleji, než kdy předtím. Parní stroj, telegraf a zezadu nabíjené zbraně umožnily, aby Británie ovládla větší část zeměkoule. Zdálo by se, že ve Věku Rozumu už nemají nadpřirozené síly žádnou moc a slouží nanejvýš k pobavení čtenářů laciných knih, psaných pisálky typu Brama Stokera. Ale v poslední době se děje něco podezřelého přímo v srdci impéria, v Londýně… Někdo brutálně zabíjí prostitutky a tak je policie v pohotovosti. V temných uličkách kolem doků se teď potuluje nějak moc lidí a začíná tam být víc živo než v poledne v Soho.

Živo není jen centru města, ale i na jeho okraji. Do nudné vesničky se v poslední přistěhovalo až podezřele mnoho lidí. Patří mezi ně například muž jménem Jack (je dobrý v zacházení s nožem), stará žena vzhledem podobná čarodějnici, fanatický vikář, starý muž druidského vyznání a hrabě, který většinu dne kdesi prospí. Proč asi? Jako by to nestačilo, v okolí se usídlí i Dobrý doktor a jeho sluha,  jmenující se pravděpodobně Igor. Ti zde prý hledají klid pro své pokusy, v nichž hraje hlavní roli elektřina. Spolu s těmi podivnými individui se do vesnice přistěhovali i jejich zvířecí pomocníci. Jeden každý z nich je alespoň stejně inteligentní jako jeho pán.  A každý z nich má svou úlohu v jakési Hře, jenž vyvrcholí v předvečer svátku všech svatých. Rozhodně se zdá, že mají na poslední chvíli spoustu práce, protože shánějí mnoho bizarních ingrediencí. Okolní hřbitovy jsou bez milosti pleněny a vypadají hůř, než po nájezdu opravdu hladových ghůlů. Navíc se v okolí začínají množit vraždy a též úmrtnost mezi účastníky Hry rychle stoupá.  Jaký div, že se okolo začíná potulovat sám Velký detektiv i se svým smolařským pomocníkem. Nebylo by dobré ho podceňovat, protože ví víc, než se zdá.

Musím Vám rovnou říci, že tato kniha je dosti netypická. Jejich hlavními hrdiny jsou totiž zvířata, oni pomocníci svých rázovitých pánů.  Abych byl ještě konkrétnější, hlavním vypravěčem je pes Čmuchal, jehož pánem je Jack. Jeho hlavní povinností je hlídat strašidla, jež má jeho pán uvězněná doma, ale ve svém volném čase se vydává pátrat na vlastní pěst. Hledá informace, nebo je vyměňuje s ostatními zvířecími pomocníky. Při tom je zapotřebí velké opatrnosti a diplomacie. Právě tyto rozhovory posouvají děj dopředu, ale čtenář je dlouho držen v nevědomosti, oč zde opravdu jde. Autor mu podsouvá informace pěkně kousek po kousku a často něco jen tak nakousne a nedopoví až do konce. Některé věci a osoby nejsou tím, čím se na první pohled mohu zdát. Rozuzlení přichází až v  samotném závěru a pointa stojí za to. 

Asi jste sami pochopili, že autor se silně inspiroval starými romány a filmovými horory. Více než inspiroval, on si vypůjčil postavy a reálie. Nechci ho však označovat za nějakého vykradače. Pravda, použil něco, co on sám nevytvořil, ale použil to s citem a troufám si říci, s láskou. Myslím si, že se při psaní bavil stejně dobře, jako já při čtení. Kniha je napsána velmi lehce a čtivě, s nadhledem a humorem. Ne že bych se při čtení popadal smíchy za břicho, spíše jsem se často usmíval. Je to takové pohlazení po duši pro milovníka starých knih. I proto autorovi odpustím občasné logické chybičky, jenž jsem objevil.  Je také pravda, že kvalita tvorby Rogera Zelazneho trpěla velkými výkyvy, ale tohle patří k tomu nejlepšímu, co jsem od něj četl. K dobré atmosféře přispívají  karikatury Gahana Wilsona, sloužící jako ilustrace uvnitř románu a hezká obálka. Vůbec, kniha je opravdu vkusně vypravena. Výhrady bych měl k překladu a práci redakce. Není to opravdová katastrofa, ale mohly by být lepší. Jsou to takové vady na kráse, většinou úplně zbytečné. Nevím například, proč jsou jména některých zvířecích pomocníků přeložena a jiná ne. Malou záhadou je pro mě skutečnost, že nikde není uvedeno ani jméno toho, kdo to přeložil. Čeho se obávají šílené víly v Banshies? I přes výhrady mě tahle kniha opravdu pobavila a skvěle jsem si početl. Nápad svést dohromady hrdiny dobrodružných knih z 19. století je natolik dobrý, že ho od té doby použilo už několik tvůrců. Připomenu například komiks Liga výjimečných gentlemanů i stejnojmenný film, který se právě natáčí  v Praze.