Do města Malaz, které dalo jméno říši, byť již dávno není jejím centrem, přijel neznámý hodnostář. Od jihu se valí vlny Bouřných jezdců, přinášející led a smrt. V krčmách se scházejí veteráni se záhadným plánem a mágové ve svých domech se připravují na velký střet. Protože tato noc bude patřit Stínu a někdo se pokusí usednout na jeho trůn. Této noci se v Malazu střetnou plány, magie a hlavně čepele nožů, aby změnily historii.
 |
Malazská kniha padlých Stevena Eriksona je jednou z nejlepších, ale též nejobsáhlejších fantasy ság vůbec. Každá kniha této série nabízí strhující děj a fascinující exkurzi do svého krutého světa, kde nic není zapomenuto, kde vše má své následky a vše souvisí se vším. A i když mají tyto knihy nezřídka i tisíc stran, přesto nelze vypovědět všechny zákruty, všechny podrobnosti nutné k pochopení.
Není se co divit, protože jak sám Erikson připomíná v předmluvě k Noci nožů, není svět Malazu dílem jednoho hlasu, ale plodného dialogu s Ianem C. Esslemontem. Knihy tohoto autora (na české vydání čeká ještě The Return of Crimson Guard) tedy skutečně nejsou žádnou fan fiction, které se většinou soustřeďují na duševní pochody oblíbených postav, jednodušší, na ději založené příběhy a obecně spíše na detaily již známého světa, aniž by však do svého oblíbeného fikčního světa nějak zásadně zasahovaly.
Noc nožů se sice také soustředí na známé prostředí a známé události, ale činí tak způsobem, z něhož je jasně znát, nakolik je autor se světem Malazu spojený. Není zde žádným hostem, nadšeným z hračky svěřené mu někým druhým, ale pánem, jedním ze stvořitelů. Žádný detail, kterému se ve svém díle věnuje, není pro potěšení fanoušků, ale pro zpevnění a doplnění světa Malazu. Jeho příběh je vypovězen s bravurou a pozadí nemá nejmenší chybičku. I zde, stejně jako v románech jeho zkušenějšího přítele, na sebe věci logicky navazují, i když to čtenář třeba na první pohled nepostřehne. A i zde je mnohé ještě nevypovězeno – a nikoliv proto, že autor neví, ale prostě proto, že některé záhady je ještě třeba nechat nezodpovězené a jiné jednoduše s vyprávěným příběhem nijak nesouvisí.
Esslemont není Erikson, takže jeho kniha je trochu jiná, ale díky výše zmíněnému se v ní budou všichni čestní Malažani cítit jako doma. Od obálky S. Stonea přes strukturu knihy (slovníček postav, chodeb, mapy, několikadílný prolog…) až po způsob vyprávění. I zde se mísí výborné akční scény s humorem (byť nenarazíme na barokně zdobnou mluvu některých Eriksonových oblíbenců a spíše se dočkáme hrubšího škádlení mezi malažskými vojáky či ironií skrytou za chováním a promluvou pozorovatelů děje jako je třeba Pomezičník, kteří znají trochu víc než většina zúčastněných hráčů). I tentokrát je vše prodchnuté magií a tajemstvími, nic není jednoduché a za vším se skrývá hloubka historie a činů odvážných i zbabělých a stejně jako vždy, i zde nakonec dojde na krvavou práci nožů a hrubou fyzickou, ale především mentální sílu.
Poznáme stará místa i bytosti, ovšem z poněkud jiného úhlu pohledu, takže kupříkladu Jaghutové se představí nejen jako vládci ledu a pronásledovaní nepřátelé T´lan Imass, ale i jako velcí lháři. Hlavní rozdíl však spočívá v tom, že Noc nožů se odehrává před dějem Měsíčních zahrad, za jedné jediné noci, kdy se císař Kellanved a Tanečník vrátili do města, kde začala jejich cesta nejen za vybudováním říše. Boj mezi starou gardou jejich společníků je již takřka u konce, ale přesto stále ještě plodí krvavé ovoce. Není čímsi zdánlivě pohřbeným v minulosti, co čas od času vrazí hrdinům nůž do zad, ale krutou realitou. Dozvíme se nejen pravdu o osudu Dassema Ultora, ale i o kultu uctívajícím císaře a o roli velemága Tayschrenna.
Soustředění se na události jediné noci (s několika málo pohledy do minulosti Kalena, jednoho z hrdinů a bývalého člena meče, tělesných strážců Dassema Ultora) dodalo románu hutnost a zběsilý spád. Akce střídá akci a zákruty plánů všech zúčastněných se ani na okamžik nevyrovnají. Autor si zaslouží pochvalu, že román nepotřebuje žádnou zdlouhavou expozici a přitom se čtenáři dostane všeho potřebného (dokonce i tomu, kdo není s prostředím Malazu blíže seznámen) pro pochopení souvislostí a motivace postav. Každý kousek informace je na svém místě ve správný čas. Noc navíc dává knize jednoznačně temné zabarvení, prozářené na konci prvními paprsky dne, v jehož světle vypadají předchozí události jako noční můra… Což nic nemění na zásadnosti toho, co bylo učiněno. Říše – a ne pouze jedna – má nové vládce.
A jako bonus k jednotě času máme i jednotu místa. Noc nožů je skutečně příběhem z Malazské říše, nikoliv s jejími hrdiny. Esslemont dokonale vystihl atmosféru města Malaz. Kdysi centrum říše, nyní pouze ospalý přístav na periferii všeho dění. Přesto však plný povídaček o dalekých taženích, o politice a i mnohem temnějších věcech. Protože v Malazu je celá řada tajemství, ale především Dům mrtvých, skrze který lze získat takřka božskou moc. Duch říše v okamžiku těsně před velkou změnou je jasně cítit z každé stránky. Dlouhá stagnace a ospalost bude brutálně ukončena a Říše nabere nový směr. Zatím se ale jedná pouze o jednu z možností. Druhý malažský hlas tedy zní a vypráví poněkud jinak, ale v dokonalé harmonii s prvním. Koncentrovaný styl knihy vhodně doplňuje rozmáchlou epickou fresku, kterou Malazská kniha padlých je, a ještě zvyšuje prožitek, který ze série máme, aniž by byla jejím přívěškem. Kvalitě napomáhá i tradičně výborný překlad Dany Krejčové a odpovídající grafická úprava. Ian C. Esslemont rozhodně nezklamal a podle zahraničních ohlasů je i jeho další kniha (viz výše) stejných kvalit.
VERDIKT: Noc nožů není žádnou poznámkou pod čarou, ale plnohodnotnou kapitolu, vyprávěnou se stejnou bravurou, jako nám už známé knihy S. Eriksona. Detailní, brutální i okouzlující. A dostane se i na Paliče mostů…
- Autor: Ian C. Esslemont
- Překlad:Dana Krejčová
- Formát: paperback
- Počet stran: 232
- Cena: 229 Kč
- Nakladatel: Talpress, 2009
Boris Hokr (zástupce šéfredaktora)
boris.hokr@fantasyplanet.cz
Moc hezky napsané. Elegantně, k věci a bez yntelekuálních metafyzických rozborů. I Hokr má své dny.
Tak toto je najlepsia recenzia aku som cital. Odhliadnuc od toho, ze ich vela nebolo. 🙂 Povodne som knihu chcel elegantne odvrhnut, no teraz sa jej neviem dockat.
Skvělá recenze na skvělou knihu 🙂 Přesto bych ale doporučoval Noc nožů číst až teprve po nějakém kousku od Eriksona. Ne z důvodu nesrozumitelnosti pro nového návštěvníka Malazského světa, ale odkrývá pár věcí, nad kterými si potom v knihách už nebudete lámat hlavu (právě Dassem atd.).
Souhlas s Ebenovým drakem, Noc nožů je ještě náročnější než Malaz, Esslemont se s tím vůbec nepárá 🙂 Pokud člověk neví alespoň zhruba o co v Malazu jde, tak knihu znechuceně odhodí….
Dík
Jsem rád, že se recenze líbila. Jen tak pro zajímavost – byla napsána v srpnu 2009, ale zatím nebyla dobrá příležitost jí vydat. V době napsání už nebyla nejaktuálnější, když pak vyšel Erikson, tak jsem na to nějak zapomněl a vrhl se na něj, takže až teď… Náš malý recenzentský dárek Malazu :), předkrm před hlavním chodem.
Souhlas s drakem a Fenrisem
Z důvodů výše zmíněných je lepší číst Noc nožů až tak po Lovcích kostí.
Upřímně jsem ale vážně zvědavý na další knížku od Esslemonta, prý je o mnoho lepší než Noc nožů a hlavně – Rudá garda je podle mě ta nejdrsnější sebranka v tomto světě 😀
A Nihile – jen více takových dárečků, jestli máš ještě něco podobně dobře napsaného a schováváš to v šuplíku, tak sem s tím!
to Ebenový drak: Já taky, já taky. 🙂 Ostatně jako na všechno, co se točí kolem Malazské knihy. Nevím, jestli je Garda nejdrsnější sebranka, ale rozhodně mají mezi sebou několik úctyhodných válečníků. Nezapomenu, jak se edurové tvářili, když jim jediný válečník v mžiku “zabil” císaře.
Ulrik
Return of the Crimson Guard je rozmáchlejší a ukazuje se, jak Esselmont není vypsaný. Výsledkem je dobrá, nadprůměrná kniha, s mizerným rozvojem postav (tím spíš to bolí, že jsou to poměrně významní aktéři celého malazského fluffu) a rozplizlým koncem… Ale hodně doplácí na to, že bude srovnávaná s Eriksonem, což je kruté. Nicméně, jsem u konce Stonewieldera a nemůžu si pomoci, Esselmontovi mnohem víc sedne uzavřenější příběh, klidně rozsah novely, než megalomanské bitvy a vlákna, která spřádá skrz několik set stránek.
Ale zase na Stonewielderovi je vidět, že se stále “vypisuje” a lepší, takže budoucí romány z Darujhistanu a Assailu budou snad ještě lepší.
aj u mna je Ruda Garda srdcovka odkedy sa ten typek v MZ pohraval s tym magom-asasinom co isiel po Kvitkovi :-). a to vraj nebol najlepsi v parte. NN som uz cital a je super, takisto ako recenzia. to ze nam ukazuje co a ako sa stalo tejto Noci neskutocne obohacuje cely pribeh. Nehovoriac o uryvkoch okolo Dassema ‘Prvom Meci’, pri nich som krochkal blahom 🙂
A dostane sa aj na Palice Mostu….
noc nožů
fuuha!
pravem citam malazske knihy padlych, som pri druhom diely. uz pri prvych stranach som si povedala, ze noc nožov urcite nebude dostatočné dobrá-nechcela som si na záver pokaziť zážitok. po prečítaní tejto recenzie si ju ale hodlam urýchlene kúpiť! malazské knihy sú jednoznačne na vrcholu môjho knižného rebríčku.