Niven Larry – PROTEKTOR

Co se vlastně děje: PAKové jsou starodávná rasa, jejichž dospívání probíhá v několika fázích. V mládí je jejich hlavním úkolem množit se :o) a teprve po dosažení věku 42 let, jsou geneticky přitahováni k plodům stromu života. Plod, který chutná jako sladké brambory udělá z PAKa mocného PROTEKTORA. A tak se bytost ne nepodobná člověku mění v PROTEKTORa, bytost jejíž kůže ztvrdne do pevnosti pancíře, vytvoří se druhé záložní srdce a jejich mozková činnost bude několikanásobně zrychlena, což znamená, že pokud začne PROTEKTOR myslet, tak zpravidla zná ihned odpověď. Jenže PROTEKTOŘI jsou i výborní bojovníci a žijí stovky let. Jejich osudem je bránit, chránit a obstarávat blahobyt ploditelům (PAKům). Pokud ploditelé, kteří patřili pod PROTEKTORA jednoho území zahynou, pak většinou PROTEKTOR zemře, protože automaticky přestane přijímat potravu a zahyne. I když ne vždy, jsou i bezdětní PROTEKTOŘI, ti se většinou snaží o výzkum a pracují v obři knihovně, kde jsou vědomosti získané za tisíce let. Jenže jelikož mezi sebou PROTEKTOŘI neustál bojují, tak jejich technická vyspělost ač moderní, se nevyvíjí vůbec rychle.
Stane se, že jedna z kolonií PAKů se vydá osídlit vzdálenou galaxii. Jenže po přistání na planetě (na Zemi), se stane něco nepředvýdatelného, strom života nenese plnohodnotné plody, PROTEKTOŘI, kteří, je potřebují k životu, zemřou a z PAKové, kterým byli odstraněni všichni nepřátele, žijí a množí se, ale již se nemohou stát ochránci své kolonie, PROTEKTORY.
Lidé samovolně se vyvíjejíc po tisíce let, se střetnou se ztraceným odkazem, s PROTEKTOREM. Co se stane? Na to Vám odpoví tato 260 stránková kniha.

Celkově se jedná o nenásilné, leč zábavné a povedené dílo, která nenechá klidným žádného znuděného fanouška sci-fi literatury.

(úryvek – str. 227)
“Myslím, že je na čase, abych zase použil ten gravitační trik,” zamumlal Brennan. Roy s napětím pozoroval dvě žluté oči, hrozivě zářící za lodní zádí, i když věděl, že bude trvat nejméně dva a půl dne, než zjistí nějakou změnu.
Vtom se však mýlil. Náhle se pod nimi zablesklo a celý vnitřek obytného prostoru se rozzářil. Brennan bleskurychle vyskočil a napjatým prstem vrazil do tlačítka na kontrolním panelu. Několik vteřin stál jako ochromený, pak se však rychle vzpamatoval. “Mé reflexy jsou stále ještě dostatečně rychlé,” prohlásil s uspokojením.