Nie celkom rozprávky – Jedinák Michal

Všechno začalo jednoho sobotního dopoledne, kdy rodina Hňatliakových odhalila, že jejich nový prací prášek prádlo nejen vypere, ale navíc i zmenší. Od tohoto zjištění je do bubnu automatické pračky jen krůček, a tak není divu, že se pan a paní Hňatliakovi se svými dvěma ratolestmi začali zmenšovat také.  (A jestli se snad někdo přece jen diví, pak ať raději tuhle knížku vůbec nebere do ruky. Podobné myšlenkové pochody jsou totiž mezi obyvateli Jedinákova světa na denním pořádku.) Hňatliakovci se záhy stanou nejmenší a díky vlastnímu televiznímu pořadu i nejznámější rodinou na světě. No a díky pravidelnému sobotnímu praní se stále zmenšují a zmenšují, až jednoho dne nám, normálně velkým lidem, prostě zmizí.

Tak právě takhle začíná série devíti ne tak docela pohádkových příběhů, se zmenšenou rodinou těsně či volněji spjatých, proložených krátkými pidipohádkami s Hňatliaky pro změnu nesouvisejícími.

Struktura i nálada vyprávění se liší příběh od příběhu. Od smutně poetického stařeckého vyprávění nad padající pěnou čtvrtého piva, přes docela akční dobrodružství (to byste koukali, co dokáže taková krvelačná ponožka z panenky) až k příběhům bezmála hororovým. Že mezi posledně jmenované nepatří Strašidelná pohádka, je pro Nie celkom rozprávky typické.

Charakteristickým rysem a základním kamenem Nie celkom rozprávek je originalita a zdánlivě nepřeberné množství nápadů, které ze sebe autor sype jako na běžícím páse. Logiku příběhů a někdy vlastně i příběh hodný toho jména, byste asi hledali marně, takže ten, kdo se za každou cenu  tváří dospěle, si přijde na své tak nanejvýš při pohledu na nahou paní Hňatliakovou (případně na obnaženého pana Hňatliaka) a po první, mírně erotické straně může knížku odložit. Ostatní se ale mohou těšit na totální vyhlazovací válku nelidských rozměrů, probíhající mezi kolíčky na prádlo, na poštovního holuba bez orientačního smyslu nebo třeba na skutečného čaroděje, trpícího depresemi, protože neumí jediný kouzelnický trik.

Kousky v pravdě eskamotérské předvádí Jedinák s druhotným pohlavním znakem všech knížek pro děti, morálními ponaučeními. Takže milé děti: Nejezte sníh, při troše smůly (a neschopnosti operátorů na Marsu) by mohl být zmenšovací a vy se dostanete do miniaturního světa snížků. Nepřehánějte to se zmrzlinou – v kombinaci se zmenšovacím sněhem ještě umocňuje jeho účinky, a to pak může jít opravdu o život. Když si nebudete umývat ruce, voda se vás začne bát. Ale raději to nepřehánějte ani s tím mytím, protože…

Michal Jedinák se zkrátka představuje jako bezedná studnice nápadů, jejichž originalitu a hravost nemůže s čistým svědomím popřít ani člověk, kterému jinak kniha neučarovala. To vše je prostoupeno všudypřítomným humorem, který sice bránice čtenářů starších třinácti let podráždí tak nanejvýš na každý třetí pokus, ale dodává příběhům hravou a pohodovou atmosféru. O ilustrace se postaral autor sám. Obrázky přitom přesně vystihují způsob, jakým je kniha napsána: jednoduché, ale plné barev.
Jak je zřejmé už z názvu Nie celkom rozprávek, jde o knihu cizojazyčnou, přičemž české vydání asi hned tak nehrozí, ovšem „koľko rečí vieš, toľkokrát si papagájom.“ Když už si skladník ve šroubárně může přečíst Vergilia v originále, nevidím důvod, proč by znavený scifista nemohl po těžkém dni sáhnout po slovensky psané knížce, určené především (byť ne výhradně) dětem.