Nezbytné věci – King Stephen

Tak jako patří Rayi Bradburymu planeta Mars díky jeho „Marťanské kronice“, tak městečko Castle Rock je lokální synonymum pro Stephena Kinga a jeho příběhy.

Odehrávají se zde příběhy jako CUJO, Temná polovina, úžasná novela Tělo aj. Toto městečko ve státě Maine vytvořil jako ukázkový vzorek života v USA. Proto mnohé čtenáře a fandy na začátku 90. let minulého století zdrtila Kingova informace, že píše poslední román z Castle Rocku – Nezbytné věci (Needful things). Naznačil, že v tomto příběhu jeho oblíbené městečko ukončí svoji existenci. Ale jak se říká, když pohřeb, tak se vší parádou. Kniha vyšla v roce 1991 a hned se stala velkým bestsellerem, tak jako u většiny z tvorby krále hororů. U nás vyšla už v roce 1993 v Melantrichu a v roce 1999 v druhém vydání v nakl. Beta. Není se čemu divit, kniha je jedním z vrcholů autorova díla.

Příběh je založený na znalosti psychiky obyvatelstva amerického maloměsta, na přesné časové postoupnosti a logice. Někdy si říkám, jestli při psaní neměl King nakreslený plánek města a po něm pohyboval figurkami hrdinů, aby se nezapletl a byl stále v obraze, kde kdo má být a co dělá. Hlavní myšlenkou příběhu je neoblomná touha člověka vlastnit věc, kterou nezbytně potřebuje, nezbytně pro svou osobní,  skrytou potřebu. Takové touhy má každý člověk, a nemusí se jednat jen o věci. A právě obchodováním s nezbytnými věcmi se živí hrdina příběhu Leland Gaunt, nikdo menší než samotný ďábel. Pomalu a v tichosti si otevře v Castle Rocku obchod “Nezbytné věci” jako starší usazený muž, který má pro každého pochopení. Žádná velká reklama, ale on ví, že právě trocha tajemství a záhadnosti v takovém městečku udělá víc než velkoplošné reklamy v celém okresu. Zabílená výloha se stává přímo lákadlem pro místní obyvatele. Pod maskou lhostejnosti jim zvědavostí běží mysl o sto šest. Co to tam může být? Co je to za divný název: „Nezbytné věci“? Obchodník ví své, ví jak funguje lidské myšlení. Pozoruje ho už tisíce let. Pronikne až do vaši mysli, zjistí, po čem ve skrytu duše opravdu, přímo nezbytně toužíte, a pak vám to nabídne.

Za cenu, které se nedá odolat. K této slevě chce jen malou službičku, nic děsivého. A právě v té malé službičce je skrytá celá hrůznost příběhu. „Poškrábej mu trochu lak na autě. Zaházej jí prostěradla blátem, chlapče. Uvidíš, že se ti to bude ještě líbit. Ona to pak vypere, chlapečku. A stejně, nezaslouží si to?“ Přesně podle pravidla : „Pojď, ukážu ti něco fakt skvělého, to musíš vidět. A pak za rohem – PRÁSK do hlavy“. Tak krok po kroku propadávají jednotliví obyvatelé do tenat Lelanda Gaunta. Krok po kroku se blíží Castle Rock ke svému apokalyptickému konci. Nikdo si nic neuvědomuje, nevidí věci vcelku. Až na šerifa Alana Pangborna. Ale jakou má možnost obyčejný smrtelník proti ďáblu?

Každý z nás má skryté hříšky, svá osobní tajemství. A pro jejich uchování jsme schopni udělat i věci, které nám nepřipadají právě správné. Proto si Gaunt s lidmi může dělat, co se mu zlíbí. Čtenář může sledovat jednotlivé stupně šílenství a hrůzy, která na hrdiny padá. King se nevyhýbá ani krvavému násilí. Nejsilnějším dojmem ale působí případ malého kluka Briana Ruska, kterým to vlastně všechno začalo. King je známý tím, že chápe, že pravý strach a utrpení dokáží prožít pouze děti. A dokonale to dovede převést do psané podoby.

Román Nezbytné věci je odlišný v tom, že vlastně nemá žádného kladného a záporného hrdinu. Jako čtenář nevíte, komu vlastně fandit (pokud nejste tak zvrhlý, abyste fandil Lelandu Gauntovi.) Autor vlastně poukazuje, že zlo je v každém z nás. Není to jen záležitost sociálních deviantů. Jak jsem se někde dočetl, právě tato absence kladného a záporného hrdiny byla důvodem, proč někteří knihu moc nepřijali. To je možná důvod, proč jsem jako čtenář nelitoval městečka Castle Rock, vždyť to vlastně bylo jen semeniště zla a nenávisti. V čem se ale kniha od ostatní jeho tvorby neodlišuje, je Kingovo heslo, že zlo je věčné a nezničitelné. To skvěle dokazuje shodnou první a poslední kapitolou, ze které je jasné, že nemáme šanci. Stejný princip použil i třeba v knize Svědectví, kde se Temný muž opět objeví a začíná znovu svůj nekonečný boj.

Co se týče překladu, nevím, neznám originál. Ale při četbě jsem na nic zdánlivě překrouceného nenarazil. Překlad Gabriela Gössela není asi špatný, když ho i v druhém vydání použilo nakl. BETA. Ale co se týče grafické a knihařské stránky, nedá se vydání nakl. BETA s Melantrichem srovnat. To vám určitě potvrdí mnoho čtenářů a fanoušků SK, že knihy vydané v Melantrichu jsou po grafické a knihařské stránce nepřekonatelné.