Newtonovo dělo – Věk nerozumu 1 – Keyes J. Gregory

Svět, v němž se kniha odehrává, změnil Isaak Newton tím, že se místo na fyziku vrhnul na alchymii a okultní vědy. Přelomovým rokem, po kterém se věci změnily, byl rok 1681, kdy se Newtonovi podařilo vyrobit kámen mudrců. Tím, že definoval základní pravidla alchymie a příbuzných věd, umožnil její využití i ostatním lidem.

Překvapený svět začaly zaplavovat vynálezy typu věčné lampy, přístroje umožňujícího komunikaci na velkou vzdálenost a pochopitelně nových ničivých zbraní. Vědecká alchymie dobývá svět a rychle ho mění. Některé věci jsou ale věčné, třeba nevraživost francouzů vůči Angličanům. Přivandrovalci z Britských ostrovů mají zrovna navrch a po úspěšném vylodění na východní straně kanálu dávají francouzům pěkně zabrat. V této situaci se navíc ještě chystá zemřít Ludvík XIV, Král slunce. Nutno dodat, že už je ve značně pokročilém věku, ale na rozdíl od zbytku ostatních lidí dostává ještě jednu šanci. Orientální elixír, získaný od jakéhosi obskurního araba, jenž se vydával za čaroděje, opravdu zabírá a Ludvík žije dál. Tím jsou ovšem odstaveni čekající kandidáti na trůn a ovzduší na královském dvoře houstne.  A Angličané se blíží…

Zachránit Francii může jen nová zbraň, jenže k jejímu dokončení chybí teoretické podklady. A právě tehdy se do děje zapojuje jeden z hlavních hrdinů, mladý Ben Franklin z Bostonu, věrný poddaný britské koruny. Nevědomky poskytne své výpočty jejím nepřátelům a aby svůj skutek odčinil, musí se vydat do dalekého Londýna. Další děj už prozrazovat nebudu, ale můžete mi věřit, že o překvapení nebude nouze.

Děj je tedy opravdu zajímavý, zrovna tak jako svět, v němž se odehrává. V knize setkáme s celou řadou známých osobností, od Franklina a Newtona až po Voltaira nebo nechvalně proslulého piráta Černovouse. Míra autorovy invence je opravdu značná. Už vím, co myslel Petr Kotrle tím, když v komentáři tvrdil, že existují ještě ujetější fabule, než ta k Pasqualovu andělu… Skoro bych řekl, že dnes recenzovaná kniha je víc fantasy než alternativní historie.

Navíc je i prostým nahlédnutím do encyklopedie možné zjistit, že ne všechny údaje sedí a autor je tak trochu poupravil. Spisovatel v podstatě vytvořil nový svět (finální “úpravou” je použití francouzské superzbraně), takže na něj nahlížím trochu jinak než jako pokus o “seriozní” alternativní historii. Román má však i své chyby a já o nich nemohu pomlčet. Zdálo se mi, že kniha občas trpí syndromem “pejsek a kočička pečou dort”, takže výsledek toho, že byly smíchaný různé dobré věci (a nápady) není tak kvalitní, jak by mohl být. Stejně jako kniha Pasqualův anděl má i tento román dost dlouhý rozjezd, než se mu podaří odlepit od země a vznést se k oblakům zajímavého čtení. Než čtenář pochopí, oč vůbec jde, je třetina knihy pryč. No a do třetice mi dost vadily některé dialogy, zvláště ty o vědecké alchymii mi připadaly dosti nudné. Tyto věci přispěly k tomu, že Newtonovo dělo dostalo stejné bodové hodnocení jako Pasqualův anděl.

Samostatnou kapitolu tvoří překlad do češtiny. Petr Kotrle odvedl dobrou práci, ale dají se tu najít nějaké chybičky. Budu konkrétní: na straně 323 je věta: “Za chvíli zaútočí ze strany Lehký kůň,” poznamenal Torcy. Neměla to být lehká kavalerie? Víc mě však rozčilovalo to, že zaspala redakce, v knize dosti často chybí písmena nebo jsou zaměněna za jiné, což vypadá divně. Pochvalu zaslouží autorský medailon na konci knihy od Martina Šusta. Potencionálně dobrou zprávou je to, že Newtonovo dělo je prvním dílem tetralogie Věk nerozumu, snad si i další části udrží alespoň stejně dobrou úroveň. Zajímavého čtení zase tak moc nevychází.