Nevítaní: recenze

Jsme ve Spojených státech amerických roku 2021, kde se rok od roku zvyšuje kriminalita. Díky vědeckým pokusům se přišlo na to, že za agresivní chování může HTS syndrom – v DNA agresorů se nachází vraždící gen. S přibývajícím testováním se zjišťuje, že většina zajatých vrahů je nositeli tohoto genu. Netrvá to dlouho a vyvrheli se stávají všichni ti, kteří v sobě gen mají, bez ohledu na to, zda něco provedli nebo ne. I jejich nejbližší okolí se na ně dívá jako na monstra, kterými mají předurčeno se stát.

V takovém světě žije sedmnáctiletá Davy. Ale jí se tyto problémy netýkají, chodí na místní prestižní školu a již od mala je hudebně nadaná. Svou budoucnost vidí v umělecké škole Juilliard. Je krásná a přítele jí závidí všechny holky z okolí, rodiče jsou zámožní a milující. Ovšem o to vše přijde během jediné chvilky, když se dozví, že je nositelkou vraždícího genu. To přeci není možné, vždyť ona není žádné monstrum. Její okolí to však vidí jinak, všichni kromě jejího staršího bratra Mitchella na ni koukají skrz prsty a odvrhnou ji. Teď je majetkem Wainwrightovy agentury, její život už jí nepatří. Stačí jediné hlášení a bude ocejchovaná.

Snila jsem, že ze mě něco bude. Někdo. Nikdo mi neřekl, že nesmím snít. Nikdo mi neřekl, že se stanu vražedkyní.

Rozhodně žádný čtenář knize Nevítaní nemůže upřít skvělý námět. Sophie Jordanová sama přiznala, že se nechala inspirovat stoupající kriminalitou. Koho by také nemrazilo při představě studenta, jenž vezme do ruky zbraň, vejde do školy a je schopen zastřelit své učitele i spolužáky. Ale v knize s psychologickým podtextem nenarazíte jen na vrahy. Sledujete také, jak se hlavní hrdinka vyrovnává s odvržením a následnou izolací. Sophie Jordanová skvěle popisuje pocity Davy, jež se dříve všemi oblíbená a obskakovaná musí vyrovnávat s krutým světem mezi násilníky. Pokud se rychle nepřizpůsobí, může přijít i o život. Pozorujete, jak se z dříve křehké dívky stává silná osobnost a možná nakonec i to monstrum. Jistě se nejednou budete rozhořčovat nad ztrátou její svobody, každý má přeci právo na svůj život. Nikdo s vámi nesmí jednat jak s kusem hadru, který nemá žádná práva.

Zatím to vypadá, že Nevítaní jsou dalším povedeným dílem v tvorbě Sophie Jordanové, ale bohužel to tak není. Vzhledem k tomu, že kniha spadá do ranku Young adult, je hlavní myšlenka zbytečně složitě podaná a překombinovaná. Navíc je kniha plná rozporů, protože naopak hlavní hrdinka místy působí velmi naivně, což se ne každému bude líbit a i romantická linka, jež je v příběhu velmi důležitá, působí nejen dosti naivně, ale hlavně nepřináší nic nového. Je jak vystřižená z dalších X podobných knih. Vždyť kdo by to neznal – ona slušná dívka, premiantka a neznalá násilí, on zlý hoch, playboy a vyvrženec společnosti. Ovšem jakmile ji spatří, je osvícen a začne se chovat jako princ, který ji pořád zachraňuje a pak spolu šťastně odcválají na bílém koni. Sice označeni tetováním, ale šťastní a žít budou v jeho přeplněné „barabizně“ s dalšími bratry a pěstounkou.

Kniha, jež měla velký potenciál, je bohužel potopena nedostatečně vykreslenými postavami a naivním příběhem. Některé události jsou zbytečně uspěchané a díky tomu působí nedotaženě. Co se Nevítaným ale upřít nedá, je jejich čtivost. I přes to všechno je nedokážete nedočíst a přeci jen se najde i část, nacházející se převážně v druhé polovině knihy, která vypadá velmi slibně. Konec je otevřený a vy po dočtení budete ještě dlouho dumat nad tím, jestli druhý díl sérii vytáhne, anebo úplně zazdí.