Neutroniový alchymista: Sjednocení – Hamilton Peter F.

Jak si možná pamatujete, děj této sci-fi se odehrává v 26. století, kdy lidstvo radostně expanduje po celém vesmíru a zdá se, že ho nic nemůže ohrozit. Je to však velký omyl – na planetě Lalonde se objevuje porucha reality, anomálie, přes kterou se do naší dimenze začíná šířit zlo v podobě duší mrtvých lidí. A jsou to duše velice agresivní, vybavené nadpřirozenými schopnostmi, a jejich jedinou touhou je posednout co nejvíce živých. V nicotě totiž čeká spousta bezprizorních duší…  a ve vesmíru je vhodného lidského materiálu více než dost. Jejich expanze je proto velmi rychlá, takže lidem hrozí totální záhuba.

Děj Neutroniového alchymisty je velmi bohatý a dosti nepřehledný, ale dal by se zhruba rozdělit na dvě hlavní větve. První popisuje expanzi nemrtvých duší do vesmíru a boj proti nim, zatímco druhý popisuje pátrání po superzbrani zvané Neutroniový alchymista, schopné údajně zničit i hvězdu. Zbraň takové účinnosti by pochopitelně mohla nadělat obrovskou paseku a je nutné za každou cenu zabránit tomu, aby padla do nepovolaných rukou. Zájemců je hodně, a v jejich čele stojí nemrtví. Klíčem k nalezení alchymisty je doktorka Alkad Mzuová, se kterou jsem se setkali již v prvním díle. Pochopitelně se setkáme i Jozuem Calvertem a dalšími známými postavami. Hon začíná, ale jeho výsledek se dozvíme až v druhé části. Ach, ta muka čekání…

Oč je výše popsaná dějová linie lepší, o to hůře je na tom ta druhá, popisující řádění navrátivších se duší. Autor zaplácal jeho popisováním neúměrně mnoho místa a čtení zhruba první poloviny knihy mi působilo dost velké potíže. Skoro se mi zdálo, jako by autor nevěděl, co dál. V podstatě se dá říci, že zbytečně opakoval pořád stejný scénář (posedlí přijdou, živí jsou poraženi a jde se dál), zatímco čtenáři už dávno pochopili, že navrátilci nejsou žádná ořezávátka a teď čekají, kdy se už konečně stane něco jiného a hodní hoši začnou konečně vyhrávat. Leč marně, náznak změny k lepšímu přijde až v druhé knize. Popravdě řečeno mě to pěkně otrávilo a prokousával jsem se tím jenom s přemáháním. Tyto repetitivní a nudné části se zasloužily o to, že jsem knize dal takové hodnocení, jaké jsem ji dal. Jak je vidět, dělení knih na dvě části má i své nevýhody. Avšak pozor, neprodejte panice, žádná krize netrvá věčně, takže se jen jednou vyspíte a na Fantasy Planet se objeví podstatně optimističtější recenze na druhou část s názvem Střet.