Není sporu o tom, že je Roger Zelazny v našich končinách poměrně oblíbeným žánrovým autorem. Díky tomu máme možnost se s jeho dílem důkladně seznámit. A s některými kusy rovnou dvakrát, což je případ i Nesmrtelného.
 |
Zelaznyho románová prvotina jako by předjímala autorovu další tvorbu. Nacházíme v ní typického, prakticky nesmrtelného (či snad samotného Boha, co, Pane?) a navýsost sympatického protagonistu, kombinaci sci-fi a fantasy či rochnění se v mytologii, tentokráte řecké. Před vašima očima tak Zelazny nechává ožívat mýtické bytosti, u jejichž původu nemůžete mít jistotu: jde skutečně o starověkou, magickou bytost? Nebo je to jen „zrůda“, výsledek radiace, která se vznáší nad mnoha místy planety po nukleární válce?
Na takto zdevastovanou Zemi přilétá zástupce rasy Veganů a hlavní hrdina Konrád (což je jen jedno z jeho mnoha jmen) má za úkol mu udělat průvodce. Což není zrovna bezpečná zakázka, protože o život mimozemšťana někdo poměrně výrazně usiluje. Navíc ani Konrád sám neví, jestli turistovi neprohnat hlavou kulku. Jako by toho totiž nebylo dost, na výsledcích pozorování emisara veganské planety záleží osud toho našeho koutku vesmíru. Jenomže nikdo neví, o čem že to Vegan rozhoduje.
Dějová linka Nesmrtelného je přímá a lineární, bez jakýchkoliv snah o košatění příběhu. Ono ani není potřeba, Zelazny jej totiž obohacuje tím, jak dobře ovládá své řemeslo. Servíruje nám skvělé postavy, především Konráda, tvůrce i ničitele, v němž jistě snadno spatříte Corwina, a asasína Hasana, chladnokrevného nájemného vraha (jehož postava mi svým vystupováním občas silně evokovala Pána smrti Jámu z vynikajícího románu Pán světla). Staví je do zajímavých, leč někdy poněkud přestřelených (jak bylo ve sci-fi před padesáti lety ostatně zvykem) situací, v nichž náramně vynikne jeho barvitá imaginace. Navrch přidává porci poetiky, cynického humoru a skvělého vypravěčství, to vše ve své rané, neředěné podobě. Díky těmto aspektům čtenář román přelouská jedna radost.
V rámci Zelaznyho neAmberovské tvorby pak Nesmrtelný patří k absolutní špičce. A pokud jste se slovutným autorem ještě neměli tu čest a (správně) cítíte nutkavou potřebu svou chybu napravit, je tato kniha ideální volbou.
| 80 % |
|
Nesmrtelný
Tak jsem při čtení této recenze měl pocit, že jsem četl jinou knihu než autor. První polovina knihy je čistý slovní průjem, šeď, nuda a filozofování o ničem. Ve druhé polovině a ke konci se to trochu zlepší, ale stále maximálně 40% hodnocení. Jmenovanému Amberu tato kniha nesahá ani po kotníky a být to moje první kniha od Zelaznyho, tak si od něj určitě už nic dalšího nekoupím. Pro mě čistočisté zklamání, rozhodně nikomu nedoporučuju…
to Tom:
Schválně jsem se ovládl a čekal jestli se někdo ozve, ať to nejsem pořád jen já kdo musí na něco kafrat. A díky že jsi to řekl za mě!
Ono to asi vážně nebude překladem, jak se to svádělo, když to kdysi vydalo Banshies jako Tento nesmrtelný. (Mám dojem, že Ikárie to tenkrát v recenzi moc neocenila.)
A s Amberem se to vůbec srovnávat nedá. Ale jsem rád že to Straky vydávají znovu.
to KarelC
Ano, recyklovat odpad jistě zaslouží pochvalu.
Recenze
Taky jsem četl, Zelaznyho si nenechám utéct. A líbilo. A je zvláštní, že kladná recenze vyšla rovněž na Sardenu, webu XB-1 a v Pevnosti.
Zelazny
anebo je to prostě chyba čtenářova očekávání a toho, že autor mu “nedodal” to, co očekával. Je nutné nutné brát v potaz, že na některé knihy prostě někteří lidé nejsou zralí a musí na ně “vyrůst. A někdy se to prostě nepovede.
Souhlasím s Tomem a KarlemC
Četla jsem bohužel první vydání s kdovíjakou kvalitou překladu a mým nejsilnějším dojmem tehdy byla NUDA. Zelazny patří k mým oblíbeným autorům a to nejen kvůli “Amberu”, ale “Nesmrtelný” se zařadil k té menší části autorovy tvorby, která mě zklamala. Nemám chuť testovat, jestli by si knížka u mě zvedla reputaci s lepším překladem.
Fíha… RZ mám rád, takže koupě nesmrtelného je jen otázka času. Ovšem tahle diskuse tady celkem šponuje moje očekávání (i z toho důvodu, že si nějak neumím představit, že by Richard Podaný ztrácel čas překladem sračky). No, i kdyby tomu tak bylo, při cenách, které Straky mají plus 10-15% sleva na krámě, nebude koupě taková bolest…
to Skočdolouky:
Já to beru z pohledu sběratele, který chce kompletního Zelaznyho v jednotné úpravě a v novém překladu. Takže je potřeba ocenit, že vydavatel jde i do těchto riskantnějších věcí.
Ona to není vysloveně sračka, ale je to nesrovnatelné s Amberem. A problém je, že ta kniha potom nesplní očekávání. Zelazny tam příliš filosofuje a pouští různá moudra a kniha ztrácí tempo a člověka bažícího po čtivosti, na kterou je u Z. zvyklí, znudí.
Ad kladné recenze: Já už si párkrát všiml, že jsou vydavatelé, na jejichž počiny se prostě v tom lepším případě neplive, v tom horším se vysloveně nadhodnocuje.
Asi nejvíc to řvalo na podzim, při hodnocení díla Dobrodruhovia. To bylo PR jako když vyšije!
Ale buďme rádi, že se tady k tomu můžeme alespoň vyjádřit.
Inu, já to měl přesně naopak než Tom – to filosofování podle mne k Zelaznymu patří a je právě tím, co ho staví do vyšší ligy. Je i v Amberu, byť asi ne tak markantně… Osobně soudím, že Nesmrtelný patří v jeho díle někam do střední třídy – není to pecka jako Amber nebo Pán světla, ale taky ne spodní lajna jako třeba Jdi a přines hlavu čarovného prince. Jestli mi tam něco vadilo, pak to, že ve všech klíčových momentech (a to je právě ta akční půlka) hrdinu zachrání nikoli jeho schopnosti, nýbrž nějaká forma deus ex machina – dokud jsem si neuvědomil, že je to záměr. Jednak, že jak to celé vychází ze (staro)řecké kultury, podle tradic klasických tragédií to tam patří, druhak, že zřejmě i tohle je součást jeho “nesmrtelnosti”…
A ještě takové malé rýpnutí do autora článku: ač bezvěrec, upozorňuji, že Pan je bůh s malým “h”, nikoli s velkým. To velké písmeno přísluší pouze bohům, kteří se tak rovnou jmenují – tedy Bohovi (tomu křesťanskému), Alláhovi a Jahvemu. (Což je vlastně pořád tentýž, jen v jiných jazycích; jenže spousta věřících ze všech tří stran to nerada slyší. Ale to už je jiná záležitost.)
Pro Leonarda
Takové malé rýpnutí – malé “h” tam ve článku ale je :o)) Já vím, četl jsem jinde – psáno po návratu z občerstvovacího zařízení :o)
Tygrovi: Aha. Chtěl jsem remcat, že tam to velké B bylo a stále je, ale už to vidím. Holt jsem se krapet upsal; snad to adresát pochopí…
Tlustý zlý etc. :
Teda s tím Bohem (Jahvem) a Alláhem bych byl opatrnej. To je kamaráde minimálně tak na bombu v odstaveném mercedesu. Nebo dlouhý, nikoliv nezáživný, pohovor s organizací MOSAD v některém hodně hlubokém sklepení s úklidovou stokou.
Tak dočteno a musím říct, že líbilo. No osmdesát procent hodnocení je možná moc, ale sedmdesát bych tomu klidně dal.
dobrá prázdninová oddechovka! amber to být nemůže, ale fajn čtení, i trochu k zamyšlení. 75%
BTW: jestlipak ten první čtenář Tom nebude náhodou Tom Lokenbauer, majitel nakladatelství, co Zelazného léta kazilo, než se do něj daly Straky? teď ještě aby přišel Bronec a začal tvrdit, že tohle dílo je naopak přelomové a genáální… :p
to ingot
Nejenže kazilo, ale nadále kazí. Viz právě Amber 🙁
to Ingot
Joj to jsem tu rozproudil debatu, ale to je dobře. Tom Lokenbauer nejsem a ani toho týpka neznám, nicméně na mém hodnocení Nesmrtelného stále trvám.
Přeji všem hezký večer a hodně (opravdu) dobré četby 🙂 .