Dílo velmistra fantasy u nás nepřestalo vycházet ani několik let po jeho smrti. Díky bohu.
Duo skvělých překladatelů Skoupá a Hořejší pro nás připravili třináct dosud nepublikovaných povídek. Třináct naprosto skvělých povídek. Myslím, že jsem ještě nikdy nečetl tak vyváženou sbírku. U drtivé převahy sbírek bývá výrazná pouze určitá část, ke které se při druhém čtení vracíte. V této knize není ani jedna povídka horší než ostatní. Jistě, u některých v duchu řeknete “Pěkné” u jiných “Panebože, ten chlap byl génius!,” ale i přesto si všechny udržují vysoký standard.
Všechny povídky jsou náležitě rozmanité. U Klíče budeme řešit hlavolam, P-skluz je určen těm akčněji založeným, avšak nejvíc se mi líbila povídka Povolání. V té se staneme svědky naprosto brilantní vize budoucnosti lidstva, ve které je každý člověk stavbou svého mozku předurčen k určitému povolání . Mozek hlavního hrdiny při Dni výběru povolání vykáže jistou abnormalitu a mladík je, i přes jeho protesty, odvezen do psychiatrického ústavu. Ukáže se, že má dar tvůrčího myšlení, které planeta potřebuje více než kdy jindy.
Jak fanoušci několikanásobného držitele Huga i Nebuly jistě vědí, celé dílo je posazeno do budoucnosti. Do té velmi blízké i nedosažitelně vzdálené. V nekonečných variantách autor přemýšlí nad vývojem lidstva, poutavě vypráví o mezihvězdných cestách, budoucí struktuře společnosti, no prostě o zajímavostech doby příští.
V knize obsažený nejstarší příběh spisovatel napsal již v roce 1941, ten “nejmladší” se datuje do roku 1976. Většinou, když čtete některé starší tituly různých spisovatelů, řekněme z osmdesátých let, je zde jasně patrný rozdíl. Tito “dědečkové” v sobě mají nádech jisté omšelosti a oproti kvalitě literatury dnešní doby zaostávají příběhem, napětím i celkovým zpracováním. Asimovi se však tuto časovou propast podařilo překlenout skvěle. Čtete většinou s přihlouplým úsměvem nad jeho genialitou a poslední strany, často i poslední věty, jež většinou obsahují pointy nebo nečekaná rozuzlení, vás zvednou ze židle.
Isaac Asimov tvořil přes šedesát let, na kontě má kolem čtyř set románů a tyto vhodně sebrané povídky znovu ukazují, jak velký to byl člověk.
Znám několik spisovatelů sf&f, kterým byl přisouzen titul velmistrů. Asimov jím bezpochyby je, ale je také něčím víc. On zůstává především nesmrtelným bardem.
