Přijdete do knihkupectví a sdělíte prodavačce, že nejste sériový vrah. Od února už na vás nezavolá policajty, ale položí před vás knížku Američana Dana Wellse. Trošku psychotickou a morbidní, ale raději si o ní zjistěte víc, než si ji odnesete domů.
 |
John Wayne Cleaver je patnáctiletý puberťák, který má s ostatními patnáctiletými puberťáky společné maximálně přeskakující hlas a krupičku na čele. Je to sociopat s chorobným zájmem o sériové vrahy. Obecně má rád mrtvoly, takže štěstí, že jeho máma vlastní pohřební ústav, kde se v nich může hrabat, co je libo. Když ve městě začne řádit tajemný zabiják (někdo jiný, než John), je ve svém živlu. Začne se o případy zajímat se zápalem odborníka a není proto divu, že se brzy dostane na stopu vrahovi. Ale co dál?
Nejsem sériový vrah je trochu zvláštní knížka pro mládež, přičemž její zvláštnost nemusí být každému po chuti. Mrtvoly, vraždy, pitevna – nebojte se, že by to mládeži přivodilo ošklivé sny, všechno je popisováno docela krotce a kdejaký třináctiletý gentleman už viděl horší věci. Navzdory bouřliváckému tématu je kniha vlastně krotká celkově, žádné zvláštní jazykové eskapády, žádné překvapivé dějové zvraty, nic moc napínavého taky nečekejte. (Napínavé chvilky se samozřejmě našly – rychle ale pominuly a na další se pak dlouho čekalo.) Všechno to je v pořádku, kniha je zaměřena na mladší, ovšem postrádá cokoliv z toho, kvůli čemu čtou dětské knížky i dospělí (viz moje předchozí recenze na povedenou démonskou taškařici Brána do pekla). Humor (příběh je pojat zcela vážně) ani bůhvíjakou hloubku tu nehledejte. Příběh je velice přímočarý. Zprvu se zdá, že se jedná o obyčejnou mládežnickou detektivku, později se přidá i nadpřirozený prvek, ale musíme ho vzít jako fakt, jeho existence není nijak objasněna (svět jinak fantasy prvky neobsahuje) a zkušenějšímu oku to právem přijde jako pěst na oko. Rozumím ale tomu, že cílovce je to asi jedno.
Autorovi se podařilo živě vykreslit postavy, ale u hlavního hrdiny je to kamenem úrazu. Ono vybrat si za hrdinu totálního psychopata je zajímavý krok, ale jak říká Rober Downey jr. v Tropické bouři: „Never go full retard.“ Vztáhnuto na psychopaty, „nebuď úplnej cvok“. S úplným cvokem, jakým John je, se čtenář těžko sžije, těžko se mu fandí, a když vám hlavní záporák začne připadat sympatičtější a dobráčtější než hlavní hrdina, hups, není to ono. Navíc je to celé vyprávěné v ich formě, tedy studeným, neosobním pohledem člověka, který není schopný žádného citu, se kterým se běžní jedinci mohou ztotožnit. Jako psychologická sonda do nitra sociopata to nestačí (v young adult by se něco takového těžko uplatnilo) a zároveň to knihu připravuje o zábavnost.
Když přejdeme tenhle hrubý nedostatek v postavě hlavního hrdiny, je Nejsem sériový vrah zručně napsaná kniha bez vážnějších prohřešků. Neskrývá v sobě ale tu euforii ze čtení, to těšení „co se na toho malého mizeru chystá a jak s těmi padouchy vyběhne“. Je studená a bez emocí jako hlavní hrdina. Pokud vám tohle nevadí (nebo jste sám psychopat, takže s ním sympatizujete – pak si můžete celý přecházející odstavec odmyslet) nebo jste čtrnáctiletý knihomol nebo sháníte dárek pro synovce a jste v koncích (tohle mu v hlavě škodu nenapáchá, přestože se v tom kuchají lidi), pak v knihkupectví své peněžence klidně ulehčete. Jinak to ale nestojí za to.
Patnáctiletý John Wayne Cleaver je nebezpečný a dobře to ví. Je posedlý sériovými vrahy. Nechce se však stát jedním z nich, a proto si ve svém vlastním zájmu – a v zájmu bezpečí svých blízkých – stanovil přísná pravidla, jimiž se řídí. Snaží se žít normální život tak, jako by šlo o soukromé náboženství, které jej může ochránit před zatracením. Johnova matka provozuje pohřební ústav a s mrtvými těly se tak setkává od dětství. Vlastně je má rád. Mrtvoly nevyžadují ani neočekávají empatii, kterou John neumí poskytnout. Možná proto rozpozná, že na těle, které policie nalezla v jedné zadní uličce, je něco divného – a uvědomí si, co tato odlišnost znamená. Poprvé se tak John musí postavit tváří v tvář nebezpečí, které nevychází přímo z něj a neumí je ovládat. Zlu, jež může ohrozit všechno a všechny, které by měl mít rád – kdyby ovšem mohl.
- Autor: Dan Wells
- Překlad: Radim Zetka
- Série: –
- Forma: hardback
- Počet stran: 224
- Cena: 199 Kč
- Vydal: BB/art, 2012
Petra Babuláková (redaktorka)
petra.babulakova@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Nejsem sériový vrah s 15% slevou (ušetříte 30 Kč).
Hmm, takže něco jako nealkoholický Dexter. 🙂
Sorry, ale s recenzí nemohu souhlasit. Odhlédnu-li od faktu, že recenzentka šmahem označily ty, jimž se kniha líbí za psychopaty (pokud to měl být vtip, moc se nevydařil), případně za čtrnáctileté knihomoly, přijde mi, že její kritika je zčásti malicherná a zčásti výsledek toho, že kniha je jiná, než autorka očekávala. Už jen vzhledem k anotaci nevím, proč ji překvapilo, že zde nejde o nějaké taškařice a příběh je naopak vážný, (kniha je navíc zaměřena spíše na starší mládež a dospělé, o žádnou dětskou knihu rozhodně nejde). Malicherná je zejména výtka ohledně nadpřirozeného prvku, co je zač lze z příběhu pochopit. Pokud autorka žádá nějaké vědecké objasnění jeho existence, tak nevím, ale nedá se tohle vytknout většině hororů s nadpřirozenými prvky? Když autorka vytýká knize (příběhu?) nedostatek hloubky, nejsem si, zda knihu pochopila. V knize přece nejdem jenom o to, co John udělá, ale mnohem více o to jakým způsobem a z jakých důvodů to udělá, co to pro něj bude znamenat a co se z něj díky tomu stane! V tomhle je jednoznačný přesah knihy, která není jen nějakou pustou zábávou (jakkoliv je napínavá víc než dost). Jestli s něčím s autorkou souhlasím, tak je to fakt, že na počátku je s hlavním hrdinou obtížné se sžít, avšak to se v průběhu děje, s tím jak John čelí svým vnitřním démonům, mění a John se stává fascinující, i když současně děsivou postavou a já osobně jsem hodně napnutý, co se z něj stane ve zbylých dvou knihách (v souvislosti s hlavním hrdinou jsem upřímně řečeno příliš nepochopil recenzentčino vysvětlení, proč by v knize nemělo jít i o psychologickou sondu do nitra sociopata – skutečně hraje roli, že jde o žánr young adult?).
Také mne zaráží konstatování v recenzi, že je vše popsáno celkově krotce (četli jsme stejnou knihu?, myslím, že například závěrečné vyvrcholení je mrazivé více než dost – třeba už jen způsob, jakým John nalákal hlavního protivníka do pasti).