Již čtvrtý díl neustále se zlepšující řady o malém čaroději Randalovi, který nikdy neměl na růžích ustláno.
Čarodějnický tovaryš Randal a zpěvačka Lys cestují zemí a na živobytí si vydělávají kouzelnickým eskamotérstvím. Jednoho dne jsou však osloveni neznámým cizincem, který je odvede do paláce, kde se Randal seznámí s čarodějnickým mistrem Petruciem. Vyjde najevo, že v onom městě je kouzlení zakázáno a Randal toto nařízení nevědomky porušil. Shovívavý Petrucio obě děti „za trest“ najme a pošle je pomáhat ke zkouškám divadelního představení pro samotného prince. Jak Lys, tak Randal jsou spokojeni – mladá loutnistka se opět vrátila k oblíbenému herectví a čarodějník má dost času na studia v místní obsáhlé knihovně.
Ale ouha, zakrátko se začne dít něco podivného. Na hradě se objevují podivné osoby a v kuloárech se šušká o spiknutí proti samotnému princi! Nebyla by to dobrá kniha, aby se do toho všeho Randal nějak nezamíchal a vše nakonec (s malou pomocí přátel) nevyřešil.
Už čtvrtý díl Kruhů magie přináší mnoho nového. Příběh prvních třech knih byl těžko zařaditelný, vždy se jednalo o prostá dobrodružství bez zajímavějšího nápadu. V Nebezpečí v paláci se autoři rozhodli experimentovat s žánrem detektivním. A jak se jim to vydařilo? Inu, musíme si uvědomit, že jde o dětskou fantasy, proto bychom neměli očekávat zbytečně složitou a náročnou zápletku. Toto nepsané pravidlo je zde dodrženo – my můžeme jen hádat, zda to bylo díky spisovatelskému umu této autorské dvojice, nebo kvůli jejich neschopnosti vyplodit něco kvalitnějšího. Vše v knize je při troše přemýšlení lehce předvídatelné a děj je tím od prvních stran více méně předpovězen.
Další odlišností čtyřky od ostatních knih je větší používání magie. Randal na několika stranách zakouzlí víckrát než do té doby dohromady. Kouzla při tom používá naprosto všude – v posteli, při četných léčeních zraněných a v neposlední řadě také v divadle vytvářením různých efektů.
Nebezpečí v paláci však má se svými staršími bratry také mnoho společného. Nejvýraznějším znakem je například omezený počet postav – nová jména přibývají velmi pomalu a vůbec všech lidí, s nimiž se hrdinové střetnou, je také velmi málo.
Řada lidí Kruhy magie odsuzuje pro jejich jednoduchost, přímočarost, a dokonce i zbytečnost, ale zároveň si neuvědomují, že jde o dětskou fantasy. Dětem je zde podřízeno prakticky všechno – větší písmo, řada ilustrací, nekrvavě popisované a především nenáročné zápletky. Vycházím-li z toho, že Harryho Pottera, jedničku na poli dětské literatury u nás, hodnotím známkou 10/10, Kruhům magie musím udělit 7/10. Tato řada se s každým dílem zlepšuje, avšak pořád má co dohánět, stále ji chybí jistá dávka, jak já říkám, „harrypotterovského psaní.“
Knihu je možno číst i bez znalosti minulých příhod čaroděje Randala a jeho kamarádky Lys.
Dobrý den, dostala jsem tuto knihu ve škole za dobrý prospěch v roce 2007.
Myslim si,že tato kniha je zajímavá a pěkná.
A mohu se vás zeptat kde se prodávají další knihy magických kruhu?
Děkuji Valča