Pohádky. V dětství jsme je slýchali všichni, ale když se k nim jeden vrátí v pozdějším věku, kolikrát se nestačí divit. Upálené stařenky, královny, které se utancují v rozžhavených železných střevících, a exmanžely naporcované a naložené v krvavém láku si nezadají s leckterým hororem. Není se čemu divit, že člověka občas napadne, jak by to vypadalo v „reálu“. Jima C. Hinese to napadlo také.
 |
Daniela (Popelka) má těsně po svatbě a zvyká si na pohodlný život v paláci, což je pro ni samo o sobě dost složité. Jenže idylka netrvá dlouho, protože nevlastní sestry mezitím kují pikle. Šarlota se pokusí Danielu zavraždit a mezitím je unesen i Popelčin manžel, princ Armand. Dívka je odhodlána ho zachránit – jediné štěstí, že královna, Armandova matka, je osoba, která ráda drží věci ve vlastních rukou a jejími agentkami není nikdo jiný než bojovnice Talie (Šípková Růženka) a kouzelnice Sněha (Sněhurka). Ve společnosti těchto dvou princezen se Daniela vydává do říše víl, aby svého manžela zachránila – jenže jak už bývá dobrým zvykem, spiknutí sahá mnohem hlouběji, než se původně zdálo.
Skočili po ní. Talie udělala kotoul vzad, prvního temníka nakopla oběma nohama a odmrštila ho zpátky vzduchem. Vřískal a mrskal sebou a Daniela vší silou sekla. Zemřel, ještě než dopadl na zem. A na lavici za ní. A troška se ho taky rozstříkla po stěně. Bude trvat celé hodiny, než někdo ten svinčík uklidí. (str. 186)
(Ne)šťastné konce nejsou, jak by se mohlo zdát, ani parodií ani parafrází na původní pohádku. Spíš jsou jejím pokračováním. Minulost hlavních hrdinek se sice v určitých detailech odehrála jinak, než vyprávějí všeobecně známé příběhy, autor je však nijak výrazně nekřiví. Pozměněno je pár momentů – v zájmu důvěryhodnosti, protože klasické pohádkové charaktery by přeci jen coby románové postavy neobstály. (Ne)šťastné konce pak na pohádky (podle hlavních hrdinek se zde setkáme se třemi: Popelkou, Sněhurkou a Šípkovou Růženkou) navazují přirozeně a už jako regulérní fantasy; působí trochu jako jejich prodloužená ruka.
Příběh je vcelku jednoduchý. Jde o klasickou lineární zachraňovačku, kde celou dobu sledujeme cestu tří hrdinek za uneseným princem. Rozhodně však nenudí, právě naopak, knížka je téměř návyková. Kromě toho je docela krátká, takže než se nadějete, jste na konci a můžete se těšit na další díl (v zahraničí byly zatím vydány tři a autor pracuje na čtvrtém). Poděkovat za to můžeme hlavně postavám, Hines totiž umí výborně charakterizovat; tři princezny jsou každá úplně jiná a úžasně to mezi nimi jiskří. Věčně nabručená Talie má ve skutečnosti dobré srdce, Sněha se snaží démony v sobě zapudit tím, že si ze všeho dělá legraci, a Daniela je prostě jemná a obyčejná dívka, ale na kuří oko jí raději šlápněte, jenom pokud umíte hodně rychle utíkat (ale to zřejmě taky nepomůže: ona si vás dohoní pomalu). Navzájem se skvěle doplňují a třebaže se často rvou jako kočky, jedna pro druhou by skočila do ohně. Jsou jako živé a pravděpodobně byste je chtěli poznat osobně. O takových postavách je radost číst a člověk chce jenom víc a víc.
(Ne)šťastné konce jsou další ze série jednohubek, které velmi příjemně překvapí. Samozřejmě to není román, se kterým se člověk vnitřně vyrovnává ještě týden po dočtení, ale je to poctivé, čtivé a zábavné dobrodružství. Má chvilky, u kterých se člověk zasměje, jindy zasáhne, tu sebere pár iluzí (s Růženkou by opravdu nikdo nechtěl měnit), támhle zase dojme. Zkrátka jako život; i pohádky si ho zaslouží. Nehledě na to, že děvčata na obálce jsou vážně k sežrání.
- Autor: Jim C. Hines
- Překlad: Kateřina Niklová
- Formát: paperback
- Počet stran: 224
- Cena: 199 Kč
- Nakladatel: Fantom Print, 2010
Petra Babuláková (redaktor)
petra.babulakova@fantasyplanet.cz
Tohle vypadá příjemně… četl někdo?
Hines
Od Hinese už u nás vyšla trilogie o Goblinovi. Stejně jako je uvedeno v recenzi, i tam příjemně fungují charaktery i vzájemná interakce postav. Není to nic, co by musel mít doma každý, ale jako oddechová literatura je to parádní. Proto jsem neváhal Nešťastné konce pořídil sestře.
Čekejte naprostou blbinku. Ségra knihu přečetla a cituji: Pokud má pipinka IQ pod 70, bude nadšená… Tím je jasné, že reklama bud kecá nebo mají pipi čtenářky a recenzentk IQ orangutána. Kniha je dobrá na WC a rovnou z ní odtrhávat… :-))
to Daren
Zato u tebe není pochyb, že máš IQ trolla…
breptal rejpal
😀 Daren je můj oblíbený breptal, jeho nenávist vůči věcem z FANTOM Printu mě baví…od poznámek k tomu co vyjde, přes trailery porušující zákony, po knížky samotné. Pověz, co ti provedli tak hnusného 🙁 :(……ale pokud o tom nechceš mluvit (trauma atd.) tak to chápu a nechme to být:( drž se! to přebolí…
Vcelku příjemné a veselé čtení… Má to hlavu i patu, obal je sice děsný (na tom trvám), ale tím se člověk nesmí nechat odradit; fandy potěší, zbytek neurazí.
To byl nesmysl. Hele, čtete ty knihy před překládáním nebo dáte na kecy překladatele, který chce mít práci? Já se nechala nachytat recenzí a bohužel jsem vyhodila peníze.
ujetý
Koupil jsem to a připadá mi to poněkud ujetý – taková psaná fantasy verze animáku “Špiónky”. Možná by to chtělo dát Alraune jako námět k zásadnímu překopání – hlavně osud “Růženky” by si mohla odborně vychutnat…
Největší problém je v tom, že máme v krvi naše místní (často filmové) verze pohádek, které se dost zásadně liší od toho, na čem je postaven děj.
pohádky
No, na českých filmových verzích se děj opravdu nezakládá. Konkrétně osud Růženky se docela věrně drží Giambattistovy verze z 16. století (http://www.pitt.edu/~dash/type0410.html – Sun, moon and Talia) a odborně si ho vychutnalo už dost lidí.
Taylor
Dovedeš si tenhle úlet představit zpracovanej ve stejným stylu, jako “Dítě Skály”? To by teprv muselo lámat každýho, komu se při slově “popelka” automaticky ozve v uších “Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?”.
Je ovšem nesporným faktem, že většina pohádek v původních verzích měla blíž k hororu a takovej sborník Šumavských pohádek z konce 19. století (mj. je v muzeu v Netolicích) by po lehké úpravě zabodoval v jakékoliv soutěži na “temné” téma.
Aleaune
Tak jsem knihu dočetl a nějak mi není jasné, na co si tu kdo stěžuje. Pravda, není to přesně styl, na který je český čtenář u Hinese zvyklý z Goblina (konce mi přijdou vážnější), ale že by to bylo špatné nebo ujeté, se říct nedá. Jasně, nejde o žádnou epickou fantasy ságu nebo zbrusu nové převyprávění známých pohádek ve stylu temné fantastiky.
Ale to přece žádný rozumný člověk po přečtení recenze nebo anotace nemohl čekat. Hinesovou silnou stránkou je poněkud svérázný humor a nahlížení na klasická klišé z trošku jiného úhlu. Stejně tak nikdo nemohl čekat, že se chudák amík jako poleno bude řídit českou variací pohádek (navíc většina českých čtenářů fantastiky je tak nějak schopná většinu běžných nuancí angloamerického folkloru vnímat).
Mimochodem nevím, kdo vymýšlel český název, ale vztah k originálu (The Stepsister Scheme) mi tu dost uniká. Jsem zvědavý, kdy vydá fantom print zbytek (těším se na Karkulku). Až na občasné nesrovnalosti v překladu kniha splnila, co jsem od ní očekával. V určitých ohledech připomíná Brooksovu pentalogii Království na prodej.
Chválim recenzentku, výstižná recenzia, dospel som k podobnému názoru, len tá humorná stránka je slabšia… u Jiga som sa často zasmial, tu zas bolo príležitostí hoci len k jemnému úsmevu pomenej.