Wing Commander byl původně počítačovou hrou. Následovaly knihy, seriály a dokonce i jeden celovečerní film. Nevíte o co se jedná? Pak čtěte.
V budoucnosti se celý vesmír ocitne ve válce. Lidé spojení v Konfederaci narazí při průzkumu vesmíru na rasu s názvem Kilrathi. Tito kočkám podobní tvorové mají silně vyvinutý smysl pro čest a zodpovědnost, jsou silní, houževnatí, vysoce inteligentní a technicky i kulturně vyspělí. Má to však jeden háček, jsou do morku kostí posedlí válkou. Tvrdí, že jsou předurčeni vládnout hvězdám, a tak je konflikt s Konfederací nevyhnutelný…
Všechny mírové pokusy se střetly s výsměchem Kilrathi. Také kvůli tomu se válka táhne již bezmála třicet let. Nikdo zatím nedosáhl potřebné převahy, proto se většina bojů soustředí kolem transportních meziprostorových děr a hraničních linií. Žádná strana zatím nedokázala zasadit vážnější úder. Síly byly vždy vyrovnané. Toto je ve zkratce svět, ve kterém se odehrávají tituly Wing Commander (tj. velitel peruti)
Příběh knihy se odehrává v pro lidi nezáviděníhodné době, kdy “kočičáci” pozemšťany zatlačují pomalu, ale jistě zpět k mateřské planetě Zemi. Kilrathi mají více zdrojů, bojeschopných plavidel, i lidského materiálu. Situace nevypadá příliš růžově.
V téměř sedmdesát stran dlouhém prologu knihy se seznámíme s Vukar Tagem. Tato planeta je na první pohled zcela bezvýznamná. Pokrývá ji poušť, nemá důležitější nerostné zdroje a také strategická hodnota se rovná nule. Přes to všechno kolem ní panuje čilý ruch. Transportní lodě létají sem a tam, hejna stíhačů neustále kontrolují oblast a samotný povrch brání elitní Císařská garda. Jen díky hrdinnému činu pilotů Konfederace se podaří zjistit pravou příčinu činnosti kočičáků v oblasti. Na planetě se totiž nachází stará posvátná stavba, bývalý palác královny matky Kilrathi. Admiralita si je vědoma nepříznivého stavu války, a tak se rozhodnou hrát vabank.
Lidé za cenu menších ztrát dobijí planetu, čímž nepřátele píchnou do živého. Mimozemská rasa je proslulá dodržováním kodexů cti a je jisté, že tato urážka musí být smazána, nejlépe dobytím planety zpět. S tím Konfederace samozřejmě počítá. I když shromáždí veškeré zbylé vojenské síly je jisté, že to nebude stačit. Kvůli oslabení nepřítele je nutno nalíčit past. Jako volavka je vybrána loď Tarawa se sympatickým velitelem wingu Jasonem “Medvědem” Bondarevskim, ostříleným bojovým pilotem. Tarawa dostane za úkol proklouznout do domovského světa mimozemců a rozdělit tak jejich síly, které se k Vukar Tagu valí ve velké přesile. Plán se sice podaří, ale Tarawa je každopádně uvězněna mezi mlýnskými kameny. Šance na návrat je od začátku téměř nemožná, jedná se prostě o Nálet bez návratu.
Jedná se o dobrý kus. Spojení poměrně neznámého spisovatele Forstchena se Stasheffem, který se proslavil sérií Čaroděje sobě navzdory, knize určitě pomohlo. Jak jste asi poznali, jedná se o akční sci-fi a z tohoto hlediska je jen málo věcí, jež by se daly vytknout. O technice v knize popisované se zmiňovat raději nebudu, protože nemám o kanónech na bázi urychlovačů příliš velké zkušenosti, ale myslím, že byla zvládnuta poměrně dobře. Taktéž příběh musím hodnotit jako vynikající, i když je zde jasně patrná inspirace druhou světovou válkou. Pokud se trochu blíže zabýváte událostmi druhé světové války, tak vás nemůže netrknout podobnost námětu knihy s příběhem Jima Doolittla. Jak asi víte, tento válečný hrdina byl nucen vyslat své bombardéry na Japonsko bez možnosti návratu na loď. Poděkování této osobě si koneckonců můžete přečíst i na začátku knihy. Použití tohoto “scénáře” se však osvědčilo, nemohu než doporučit. Domnívám se, že kniha by byla ideální ke zfilmování, i když to jsou příběhy z tohoto prostředí všechny. Forstchen připravuje již druhou knihu s názvem Flotila útočí, tentokráte sám.
