Náboje nikdy nedojdou – Achmanov Michail

Nemusí kapat, stačí, když stříká. Asi takovým heslem se řídí většina autorů podobných děl. Samozřejmě, že mám na mysli krev, co jiného. A v této knize od ruského spisovatele Michaila Achmanova nepůjde o krev jen tak ledajakou, ale o tu upíří. Že nevíte, co je to upír? Ale jděte, pár knížek o nich poslední dobou vyšlo.

Hlavním hrdinou je Petr Deutsch, žoldák, nájemný vrah či, chcete-li, zabíječ. Zabíječi tvoří v Rusku organizaci, jejímž vůdcem je jistý Magistr. Dostávají nabídky a uzavírají smlouvy s různými jedinci či organizacemi za jediným účelem: zbavit pár upírů jejich hlav. Je to práce jako každá jiná, Petr však není normální člověk. Je to mutant. To mu zabíjení jeho klientů značně usnadňuje. Navíc má další výhodu – upilovanou brokovnici, která nepotřebuje nabíjet a náboje se v ní objevují samy. Jednoho dne mu ji daroval Obchůdek, od té doby je jeho nerozlučnou společnicí na cestách.

Kniha obsahuje dva příběhy. První se odehrává v Rusku, kde si Petra najme církev. Dostane od ní důležitý úkol, vypátrat velké tajemství upírů. Stačí, když prozradím, že jde o cosi se soudným dnem a podobnými věcmi. Zpočátku si Petr myslí, jako ostatní, že jde pouze o pohádku pro děti. Když se však do případu zaplete více, zjistí, že na tom velkém tajemství možná něco bude. Druhý příběh se odehrává na Kubě. Tam se děje něco hrozivého. Ve vesnicích mizí lidé. A tak je Petr poslán, aby to prošetřil. Samozřejmě nakonec zjistí, že v tom mají prsty upíři.

Jak už to u podobných knížek bývá, autor nešetří vyhřezlými střevy, rozcákanými mozky, usekanými a ustřelenými hlavami, končetinami oddělenými od zbytku těla a podobnými laskominami. Na stránku sází jeden vykřičník za druhým, jedna drsná hláška střídá druhou a čtenářovi rychle přibývá přečtených stránek. Je znát, že Achmanov čerpal inspirace z mnohých filmových i literárních děl. Kniha díky tomu působí trochu přeplácaně, jako když ji uvaří pejsek s kočičkou. Co lze ale přičíst k dobru, je fakt, že si tohle dílko na nic nehraje. Jedná se o prvotřídní brak, prvotřídní z toho hlediska, že pokud se dá něco označit právoplatně tímto názvem, tak jsou to právě počiny podobného rázu.

Mezi brakem, akčňárnami či podle filmovového označení béčkovými knihami je určitě na výběr z lepších kousků. Ačkoliv není Achmanov žádný začátečník, přestože mu v Česku vyšla zatím pouze jedna kniha, tohle dílo působí trochu rozporuplně. Avšak o zklamání se nedá mluvit. Na cesty či podobné činnosti, při kterých člověk vyžaduje spíše nenáročné čtivo, je to fajn. Je pak na každém, zda stojí o podobná díla a zavadí o ně okem, popřípadě i peněženkou.

Na závěr bych dodal jednu zajímavost – letos jsme Michaila Achmanova měli možnost spatřit na Festivalu fantazie v Chotěboři.

Jmenuje se Petr Deutsch a má velmi zajímavé povolání. Je Zabíječem. Jeho práce je spojená s nočními hlídkami, zahraničními cestami a pátráním po všemožných vrazích, násilnících, darebácích všech možných druhů, kteří jsou přesvědčeni, že mohou cokoli. Má právo je i popravit. Tedy v případě, že jsou to upíři. A těch je nejen v Rusku čím dál tím víc a mají čím dál tím větší moc. (anotace)

• Náboje nikdy nedojdou
• Autor: Michail Achmanov
• Překlad: Vlado Ríša
• Forma: paperback
• Počet stran: 304
• Cena: 269 Kč
• Vydal: Klub Julese Vernea, 2011

Adam Seicherstein (redaktor)

adamseicherste­in@seznam.cz