Po přečtení téhle knihy se můžete jít tak akorát opít (a nemusíte být zrovna ženská). Kdo se ale nebojíte se svým oblíbeným hrdinou prožít také chvíle úzkosti, pochybností a bezmoci, a nejen okamžiky, kdy je úžasný borec, třetí díl Mycelia si rozhodně užijete do sytosti.
 |
Třetí kniha ságy je temná jako její název. Ledacos se vyřeší a uzavře, jiné se zase otevře a zastře tajemstvím. Spiknutí kolem Lucase Hildebrandta nabírá konkrétnější obrysy, avšak to, co si provedl sám, můžeme zatím jenom tušit. Každopádně je zřejmé, že byl a je ochoten zajít hodně daleko. Lucas ale zdaleka není jediný, kdo přináší oběti, a jsou tu i další, které do temnoty strhává s sebou.
Čtenář už tak trochu z předchozích dvou dílů tuší, že se budou zákeřné pletichy zaplétat víc a víc, a autorka zase ví, že musí přijít s něčím novým – a také to udělá. Na scénu vchází noví hráči – Gerdánci – a také několik nových postav jako empatik Tali nebo mladičká gleewarinka Paüsuë. Aby toho nebylo málo, do mimozemského panteonu se připojí další rasa.
Do hry se dostává dosud skrytý artefakt, který je (jen mezi námi milovníky) i takovou milou upomínkou na pozapomenutý argenitový vesmír. Na povrch znovu vypluje staronová rekvizita, prokletý otcův dopis, a konečně se dozvíme obsah jedné z podvržených verzí. K čemu to je dobré, suď Akkütlix. Ale zkušená autorka, jakou Vilma Kadlečková bezesporu je, by jistě do děje nezavedla nic, co by pro něj nemělo žádný význam.
O promyšlenosti celé ságy není pochyb. Vilma Kadlečková pokračuje ve své metodě vrstvení perspektiv, kdy je tentýž příběh neustále obohacován o nové pohledy v kombinaci s retrospektivními pasážemi a mistrovsky střiženými rozhovory. Ač je umožněno nahlédnout do hlav některých postav, tyto pasáže rozhodně nenudí. Škoda jen, že všichni mimozemšťané uvažují tak lidsky, což jim trochu ubírá na věrohodnosti.
Je ale úžasné, jak si autorka při vykreslování obrazu svého smyšleného světa vystačí s několika detaily. Gridy, surrö a čaje z hub, minimum technických hraček – prostě jen pár přísad, které Vilma Kadlečková obratně přimíchává do svého myceliálního koktejlu na důkaz, že i se zákonem minima se dá nadělat spoustu muziky.
Jak se stupňuje s každým dílem ságy intenzita intimních scén, možná bude spolu se mnou i leckomu vrtat hlavou, jak je to vlastně s anatomií „sloňáků“, resp. s tělesnou kompatibilitou k lidem. Když chybí detailní popis, je tu prostor pro fantazii. Jenom nechápu, proč tak moc cizinci z vesmíru podlehli pozemské byznys módě a nosí fádní úzké sukně, lodičky na podpatcích a obleky s kravatou.
Ale i tak se podařilo Vilmě Kadlečkové vytvořit fikci, ze které se tají dech. Nalistujte v knize kdekoliv chcete, budete lapeni. Autorka navíc umí nejen skvěle psát, ale také o svém díle poutavě přednášet a provokovat k filozofickým úvahám o vztahu závislosti a nenávisti k jejímu původci. Nakonec i Lucas, snad ten nejzavilejší odpůrce Hmyzího boha, si musí (ač nerad) přiznat určitou fascinaci össenskou mystikou.
Ostatně, hlavní hrdina dostává v tomto díle pěkně do těla. Příznaky údajné Morrisonovy choroby se rychle zhoršují, až už nejde bolet snést a nutí i výcvikem zoceleného chlapa sáhnout si až na samé základy lidské důstojnosti. S dalšími záchvaty vzrůstá – navzdory původnímu odhodlání – i Lucasova touha po úlevě. Jenže otázkou zůstává, za jakou cenu.
Přiznejme si, konečně tu máme trochu jiného hrdinu, než obyčejného řízka, který všechny vytříská a slavně zvítězí. Jen se zatím nedokážu rozhodnout, jestli je to opravdu hrdina, nebo tragikomická figurka. Každé vítězství je něčím vykoupeno. A ten, kdo ho vybojoval, málokdy slízne smetánku. Pád do temnot je neodvratný.
Nedá se totiž čekat, že by se mohl Lucas nějak ökrë, třetí z posvátných drog, vyhnout – byla by to sice hezká postmoderní legrace, ale koncepce ságy by se tím zbortila jako domeček z karet. Je jasné, že Pětice už Lucase nemine, ať se snaží sebevíc. Kým bude na konci, to těžko říct, ale už nyní je zřejmé, že kamarádem do deště určitě ne. Doufejme, že to má stále ve svých rukou, protože až se octne v těch cizích, tak nastane pěkný mazec.
Než se však dozvíme, o co ve spletitém mezihvězdném pletichaření jde, budeme si muset nějaký čas počkat. Čtvrtý díl vyjde na sklonku podzimu 2014 a pátý přibližně za rok. Bude to dlouhé a krušné čekání. Naposledy jsem něco podobného zažila na počátku 90. let, kdy Mladá fronta vydávala s ročním odstupem Pána prstenů. Je ale úžasné dožít se něčeho takového ještě jednou!
| 90 % |
|
Devadesát procent?! Tak to už tu dlouho nebylo!
Budu muset dát Myceliu ještě jednu šanci, díky všeobecnému nadšení jsem si koupila první díl a po třiceti, čtyřiceti stranách odložila. Bylo to nudné a nezajímavé… Ale zkusím ještě jednou a třeba to prolomím. 🙂
to Paprika
Jo, tohle chce tu správnou náladu. Já to taky nějak tak odložil. Ale když vyšla dvojka, dal jsem tomu druhou šanci a dočetl to. Sem tam jsem přeskočil odstavec. Zredukovat to tak o sto stran na díl, tak je to parádní jízda!
V prvním obraze přijíždí Pantělej Ignatič na plukovníkův statek, kde ho čeká Máša. Osud jim však nepřeje! Proradný Kuzmič pletichaří! V druhém obraze se dozvíme, jak to bylo se soubojem Olega Tlapoviče s kozáckým atamanem Děrbuchou. Krasimira onemocní. Třetí až dvacátý první obraz je věnován peripetiím Praskolevny Ivanovny s opilcem Karapičem. Obraz dvacátý druhý: Máša umírá! Obraz dvacátý třetí až třicátý pátý popisuje, co se stalo na honu. Třicátý šestý (poslední) obraz: Kuzmič končí na šibenici, pletichář jeden! Krasimira se pozdraví. Praskolevna Ivanovna slaví svatbu s Olegem. Konečně se na ně štěstí usmálo! A Pantělej? Inu, i horká krev se nakonec usadila, oženila a poklidně pěstuje na svém statku mrkviska a bandory…
to Podchaljuzin
Už je to dost ohrané a trapné.
to Paprika
A copak, holubičko? Myslíš ty nekonečné ságy, v nichž se snoubí sci fi s fantasy, plné překvapivých zvratů, spiknutí a protispiknutím, intergalaktických bitev a planetárních pletich, jejichž hrdinové čelí morálním dilematům a zachraňují vesmír? Ano, to souhlasím!
to Podchaljuzin
Jsem paprika, ne holubička. 😀 Ne, ty tvoje kecy pod většinou článků a knížek tady. 🙂 Ale můj názor, třeba to někomu přijde vtipné. 😀
to Paprika
Ale holubičko, jakpak bys mohla být paprikou? Máš to trochu pomotané! U nás ve vsi byl jeden, co si usmyslel, že má místo hlavy meloun. Všude chodil s kudličkou a nabádal lidi, aby si z něho ukrojili. Až jednou narazil na skupinku opilých mužiků, co šli z roboty a ti ho tak okrájeli, že to sotva přežil! Dochtor mu musel místo uší přišít uši z prasete a namísto nosu má rypec z norního tlapoucha! Inu, jak se říká: Kdo ostatní k činu nabádá, všanc svojí kůži vydává!
to Podchaljuzin
A jak bych mohla být holubičkou, když jsem Paprikou? :-O
to Paprika
Holubičko se u nás ve vsi říká každé děvuše, co ještě není provdána. Hádám, že ty také nejsi, jinak by ti tvůj muž už jistě vysvětlil, jak se má žena chovat! Inu, jak se říká: Dvakráte má muž ženu nejraději: Poprvé, když ji do jizby vnášejí, a podruhé, když ji z jizby vynášejí!
Konečně se to pohnulo
Mě se třetí díl líbil, bohužel to má jednu vadu, začátek byl dost řídký. Pamatuju si to jako jednu knížku, ne dvě…
A hodně nesouhlasím s chválou toho minimalismu při vykreslování cizího světa, to bylo přesně to co podle mně sráželo první dva díly hodně dolů. Je to fantastika, která se zabývá střetem civilizací, ne konverzační cvičení. Bez vykreslení reálií a kultur se tenhle žánr vůbec nedá dělat.
to Podchaljuzin:
Kamaráde ty jsi to shrnul naprosto jednoznačně! Zase se musím chlámat nahlas! A dneska byl mizernej den! I žena se na mne přišla podívat co se děje.
Já jsem chtěl být takový kulantní. Přeci jen česká autorka, česká sága… znáš to… ale ty jsi to pořádně rozhrábl. A jak čtu dál, tak to ještě pokračuje. 😀 🙂 🙂
Paprika:
Jo já se hlásím! Vždy je to úsměvné, ale dneska (vlastně už včera) to byla fakt pecka!!! Já vím že jsem divnej. (Ale mám na to právo: Moje žena pochází z Leningradu a máti od Galanty a tatík je po pradědečkovi Ital. Takže jsme trošku cigoši s pokřiveným smyslem pro humor.)
Clint:
Na to, že je tohle literárně zaměřený server, se vyjadřuješ velice pregnantně. Tady nejsi na lide.cz nebo v jiné podobné žumpě. (A vlastně jsi tady jediný, kdo se ani k té knize, nebo recenzi nevyjádřil. Jen jiným sprostě nadáváš a sám jsi nic nepředvedl.)
Bohnice:
Psychiatrická nemocnice Bohnice, Ústavní 91, Praha 8
http://www.plbohnice.cz/home1/cz tam zavíraj psychotický Pražáky co jim ruplo v kebuli z toho jejich metra a tunelů.
Nás Brňáky zavírají většinou sem: Jihlavská 20, FN Brno – Bohunice! Nesplést!
Hlavně příbuzní, až vám budou posílat bábovku na přilepšenou! Ať si nenacpe teřich někdo jinej! http://www.fnbrno.cz/psychiatricka-klinika/k1484
Bože, melounová hlava… 😀 To už je jak “Autopsie”:http://jarmik.blog.cz/0709/jiri-dostal-autopsie-aneb-vzrusujici-pribehy-ze-sveta-lidi-cast-1 😉
to KarelC
Tlety Bohnice v našem velkém městě opravdu nemáme! Mám pocit, jako by jsme každý znali jiné velké město… Ono je to vůbec nějaké divné co tu někteří lidé praví, a také jurodivé věci a kroje co jsou tu k vidění… Je taky zvláštní, že když se připojím na internet, vždy mi v počítacím stroji divně lupne a za oknem se zableskne… A to mám nejnovější model, Sčotnik 009… Takhle je to od té doby, co v Bulharském knížectví vybuchl ten Teslův stroj… To vám byla šlupka! Až oklapukové z břízek padali… Inu, jak se říká: Není ryba jako ryba, i když jsou obě mokré!
Podchaljuzinovi
http://cs.wikipedia.org/wiki/Paraleln%C3%AD_sv%C4%9Bty
A jak tak koukám duchaplnou poznámku kolegy Clinta někdo smáznul. Že by přeci jen někdo na námi bděl?
to KarelC
Toť. U nás ve vsi si také musíme dávat pozor na hubu! Jednou si starý Makarič pozor nedával, před popem divné řeči vedl, že prý on co do huby nemá a v kostelech a na úředech se ze stříbrných talířů jídává a ze zlatých pohárů pije a už ho měli! V noci přijeli, hřbet mu zvalchovali a ještě dostal pokutu! To by tak hrálo, pořádek rozvracet a na cara sočit! Inu, jak se říká: Huba není chlév, nelze zavříti!
To: Podchaljuzin
Když už jste tak rusofilsky orientovaný, znáte tuhle: “Medvěde, tys mě roztrh!”?
To: KarelC
Nejste první, kdo tohle říká. Co byste seškrtal? Jen se dohaduju – a nezbyla by pak z Mycelia jen tuctová akční sci-fi? Berte to prosím jako příspěvek do diskuse, která mě zajímá.
Konečně se to pohnulo
Abych řekla pravdu, taky mám raději, když je popis fikčního světa výživnější. Ale na druhou stranu prostě musím obdivovat, jak to ta Vilma dělá. Nebo myslíte, že ten její minimalismus vůbec nefunguje?
to Zuzana Hloušková
U nás ve vsi se říká: Mědvěd ti roztrhá zadnici, špatné svědomí palici! Nyní ke knize: A ona to není tuctová sci fi? Jak jsem psal výše, mě všechny ty ságy připadají velice mučivé a někdy i nechtěně sebeparodické. Duna se mi svého času celkem líbila, ale něco takového stačí jednou! A ještě se u toho ti spisovatelé musí příšerně nadřít! Už jen zapamatovat si všechny ty postavy a pletichy! To by nedokázal ani starý Mnemonič od nás ze vsi, a že ten dovede odříkat například všechny členy družstev co za naši ves hráli koptěnou od roku 1800!
na mě to působí jako šachy – každý díl jeden pohyb po šachovnici. Což mě svým způsobem nebavilo – respektive mě nebaví vždycky přečíst úsek a pak čekat. Takže jsem se rozhodl, že si počkám až to bude venku celé a pak to přečtu na jeden zátah.
Podchaljuzin
vy byste nebyl úplně špatnej… za předpokladu, že byste vynechával spoustu těch vašich keců o tom co stalo u vás ve vsi anebo kdo co u vás ve vsi udělal. Možná si myslíte, že jste zajímavý. Ve skutečnosti tomu tak není, jste hrozně trapný. Melete kraviny a ještě se navážíte do ostatních (viz. Paprika). Takže se pak nedivte, že vás někdo pošle tam, kam jsem vás poslal já. A že jsem nevychovaný? co vy o mě víte? myslím, že nic. Jen se domníváte a jak říkal Platón – domnívat se neznamená vědět. 😉
to Clint
Ty bys taky nebyl tak špatný, kdyby tě rodiče namísto módní cizácké výchovy občas metličkou vyplatili! Nevychovaný samozřejmě jsi. U nás ve vsi byl taky jeden takový. Ignat se jmenoval. Pořád proti všemu hubou mlel, staré lidi nezdravil, kočky za ocas tahal… Pak jednoho dne vypil lahvičku vodky, a jak byl nevychovaný, neuhnul staříčku Jemlichajovi na lávce přes Černý potok. No a staříček Jemlichaj, veterán z čínských válek, ho tak natřel holí po hřbetě, že milý nevychovaný Ignat do vody spadl a počal se topit. O pomoc volal, jak na lesy řval, nic platno mu to nebylo. Myslíš, že někdo nevychovanci na pomoc přišel? Ani nápad! Než bys přeříkal modlitbičku, tak se ptáček utopil! Inu, jak se říká: Nedobře končívá, kdo na slušnost zapomíná!
Podchaljuzin
cizácká výchova? to je prosím co? tu metlu byste potřeboval především vy 🙂 Určitě zase vytáhnete svoje další vesnická moudra, o tom kdo co u vás ve vsi udělal nebo řekl. Ale ty si můžete strčit za kloubouk. Z úcty k paní Kadlečkové už se téhle diskuze o **ničem** už dál nezúčastním. Takže přeji krásný den.
to Zuzana Hloušková:
Nejprve si musíme ujasnit, co je to ta tuctová sci-fi. Warhammer 40k? Jiné knihy podle herních, filmových, komiksových světů? Perry Rhodan a jemu podobné seriály? To co vycházelo za totáče v edici Saturn? (On tam vyšel i Bulyčov). Bez tohoto objasnění se nemůžeme domluvit.
Opravdu jste četla všechny pasáže a odstavce jedním dechem? Nezdálo se vám nikdy, že je tam nějaký zbytečný? Jaksi navíc? Neřeknu konkrétně co – nejsem za to placený redaktor- a taky na to není prostor. Prostě občas se stalo, že jsem se začal u textu nudit. Takže jsem obrátil list a četl dál, aniž by ta přeskočená pasáž “chyběla”. (Což třeba u Malazu až do sedmé knihy včetně, se mi nestalo nikdy. Nemluvě třeba o Amberu – a tam stačil Zelaznymu mnohem menší prostor k vytvoření Díla.)
to Clint ad …trapný Podchaljuzin: To je věc názoru. Já se u jeho průpovídek vždycky dobře pobavím. Smysl pro humor a nadsázku je věc ošidná a nikdy v tom nelze mluvit za všechny. Pokud vám to vtipné nepřijde, tak jeho komentáře jednoduše nečtěte. V televizi třeba taky nesledujete pořady, které vám přijdou trapné, ne?
A jenom poznámečka – to byla Paprika, kdo se navezl do Podchaljuzina. Ten už pouze na její komentář reagoval. 🙂
KarelC
ano, ale až po tom co se Po něco choval jako idiot.
to Clint
Cizácká výchova je taková, co přišla z Amerikánských kolonií a namísto posluštosti a úctě ke starším učí děti odmlouvat a planě rozumovat. K nám do vsi se jednou přistěhovali lidé, co svého syna taky tak vychovávali. Když vyrostl, byl všude proslulý svou hubatostí a nevychovaností. A to plané rozumování, to se mu také stalo zhoubou! Jednoho dne seděl, u lahvičky vodky planě rozumoval. Když ji dopil, popadl ho fantas, chytil vidle, po vsi začal pobíhat a dobré lidi bodat! Nakonec ho mužici obklíčili a ubili kladivy! Takhle dopad, rozumář! Inu, jak se říká: Kdo planě rozumuje, život sobě zkracuje!
Podchaljuzin
1. učili mě úctě ke starším, takže o cizácké výchově nemůže být řeč. 2. Nepotlačuji vlastní názor na úkor někoho jiného a říkám co si myslím, ergo jestli jste zvyklý na to, že ostatní vám líbají nohy a neodmlouvají vám, tak máte smůlu, já rozhodně takový nejsem. Hezký den.
Konečně se to pohnulo, to Zuzana Hloušková
Už jsem knihy četl před nějakou dobou takže tohle bude vysoce subjektivní. Popisy jsou nevyvážené. Můj dojem z prvních dvou dílů především je, že se s postavami potácím z jedné banální lokace do druhé, kde se kecá nebo něco řeší, jako bych šel na výpravný film a místo toho přijde televizní seriál natáčený v interiérech. Až příliš často se dovídám, jak to u koho doma vypadá, jak je Pinkertýnka nevkusná holka se svými figurkami a jiným šmejdem, jak se pěstují houby v kuchyni, jak je kdo oblečený, etc. Přitom jsme v cizím vesmíru budoucnosti, kde jsou asi i zajímavější věci. Je tam toho společenského románu prostě moc, ty civilní kulisy jsou tam na plný formát ty fantaskní v lite verzi, což mě třeba při čtení jinak zajímavého příběhu dost vadí a některé pasáže prolamuju na sílu.
to Clint
To tě učili špatně, holoubku, protože jinak by z tebe nevycházela taková ošklivá slova! U nás ve vsi takhle mluvil jeden dlaždič, Potruchin se jmenoval. Dláždil, vodku pil a strašně u toho nadával, hubu nezavřel. Jednou takhle dláždil ve velkém městě, kolem šli opilí kozáci a mysleli, že to nadává jim. Tak ho šavličkou propíchli! A měl to! Kdyby dláždil doma, tak by se mu to nestalo! Inu, jak se říká: Kdo sprostá slova z huby vypouští, proti Bohu se hříchu dopouští!
Podchaljuzin
Holoubku? Myslím, že špatně vychovali vás, škoda že na vás nepoužívali tu metlu. Hádám, že jste nějaký šedesátiletý pán co vyrůstal za totáče a teď se učíte s internetem. A fantasy planet má tu smůlu, že jste narazil zrovna na ni.
to Clint
Za jakého totáče? Já vyrůstal u nás na vsi. Kravky jsme pásli, v Černém jezeře se koupali, kolozuby chodili střílet… A vychovali mě samozřejmě dobře, v úctě k Bohu a Caru, holoubku. Měl bys raději poslouchat rady starších, a ne být takovým opozičníkem a vzpurníkem! Inu, jak se říká: Kdo moudrému stáří nenaslouchá, toho čert do pekla pošťouchá!
to Clint:
Takže Podchaljuzin je podle vás kníže Lev Myškin?
Nebo je to zase jen jeden z vašich urážlivých výroků daný onou vaší “slavnou” výchovou k bezbřehé aroganci a pocitu nadřazenosti? Aneb jak tomu říkáte vy: “Nepotlačuji vlastní názor na úkor někoho jiného a říkám co si myslím…”
to Clint
Čím dřív pochopíš, že tohle vyhrávat nemůžeš a jen mu žaludovku solí a pepřem nabíjíš, tím lépe pro tebe 🙂
Nekrmte…
Nekrmte už toho trolla. Souhlasím, že absolutně nezná hranici, za kterou se vtipnost stává trapností, exhibuje tu jak ohraná deska. Nereagujte na něj a půjde se dělat zajímavým někam jinam. Tu knížku nejspíš ani nečetl, jenom přemoudřelé ego.