Tato kniha není o úchylech a dámském poprsí. Uvnitř naleznete podivné praktiky americké rozvědky, procházení zdí, projekt neletálních zbraní, mučení, konspirační teorie a kozy. Spoustu koz. Stádo koz. Armádu koz mečících o kruté pravdě o svém zacházení. Kozami však jsme i my.
Na úvod trochu obhajoby. Tato kniha v sobě obsahuje tolik fantastiky asi jako lebka politika inteligentních buněk. Je to zjištění poměrně vážné, ovšem v tomto odstavci se budu hájit, proč má být tato kniha uveřejněna právě na těchto stránkách. Vše začalo filmem. Stejnojmenný snímek byl do jisté míry humorný, trochu zmatený a především se jeho tvůrci snažili, aby vypadal jako parodie Hvězdných válek a X-menů v prostředí současného světa, a divák tak do konce filmu nedokázal určit, zda se věci ve filmu dějí náhodně, zda někdo ty schopnosti skutečně má, anebo to je kardinální blbost, která je díky některým momentům koukatelná a pro zasmání. Závěrečná scéna navíc potvrdí dojem, že film asi skutečně bere celou záležitost vážně a zmiňované schopnosti v jeho realitě existují.
Tak a teď si vezměte ten šok, když otevřete knihu a zjistíte, že tvůrci filmu udělali s původním knižním textem to, co umí nejlépe – vykradli použitelné, jen lehce politikou šmrncnuté scény, z nich uvařili klasický holywoodský guláš a Georgem Cloonym a Ewanem McGregorem v hlavní roli. Kniha má s filmem společného maximálně obálku, takže tato recenze je varování, že Muži, co zírají na kozy nejsou o úchylech, ale ani nejsou fantastikou a tato kniha byla recenzentem vybrána v bláhové naději, že uvnitř fantastiku najde. Bohužel se jedná o sice zajímavou, ale nefantastickou konspirační teorii.
Na druhou stranu, jistým událostem, které autor popisuje, nebudete chtít ani věřit, protože se vaše mysl bude bránit, že to není reálné. Když si vezmeme, že normální fantasy knihu (tedy knihu postavenou na nereálnu) přijímáme s nadšením, protože víme, že je nereálná už díky obálce, takže můžeme vnímání této knihy obrátit. Berme ji jako zcela nereálnou (jemně okořeněnou vědomím, že to naopak bohužel reálné je), jako knihu ryze fantaskní, na niž zde recenze klidně může vyjít.
Představte si, jaké to asi je, být supervojákem. Do nepřátelské základny proklouznete skrz zeď, fotografickou pamětí okopírujete potřebné materiály, když kolem projde hlídka, tak se zneviditelníte, a když vás někdo načapá při činu, uzíráte ho k smrti během několika vteřin. Nádherná představa, že? A teď si vezměte, že toto není představa pouhých několika snílků a autorů sci-fi, ale reálný plán americké výzvědné služby, jak vytvořit novou generaci superšpionů. Má to však jeden veliký a háček, lidské tělo, jak už to u něj bývá zvykem, pevnou hmotou prostě neprojde, ať děláte, co děláte, a s tím smrtícím pohledem… zavzpomínejte, kolikrát jste ve škole zírali na pedagoga a přáli si jeho smrt. Povedlo se? Pokud ano, napište do US Army, mám dojem, že by se o vás mohli zajímat.
Armádní rozvědka hledá neustále nové způsoby, jak ovládnout lidskou mysl a zdokonalit tak svoji efektivitu v poli. Muži, co zírají na kozy jsou knihou, která se tváří všelijak, a když ji budete číst, tak dlouhou dobu nebudete vůbec vědět, o čem to vůbec je. Na úvod je třeba říci, že se jedná o naprosto bezdějový sled pátrání novináře Johna Ronsona po vojákovi, který údajně uzíral kozu k smrti. Nejedná se skutečně o žádný fiktivní příběh, ale údajně o čistou pravdu, která tak působí až tragikomicky. Už samotný název vypovídá o samotném duchu knihy, která se snaží popisovat celou realitu tak věrně, až daná realita, a buďme rovnou konkrétní, sama armáda Spojených států paroduje sama sebe.
Kniha byla napsaná nedávno, před zhruba šesti lety, přesto se k nám dostává se značným zpožděním, a to ještě kvůli filmu, který se u nás promítal. Je to škoda, protože text reaguje na jisté události, které pohnuly médii, a navazuje na ně, takže pro českého čtenáře je časový deficit šesti let velice znát, a navíc nemá ani polovinu informací, se kterými autor volně pracuje, takže tím dílo ztrácí na uvěřitelnosti a hlavně ztrácí punc přímé reakce na jistou situaci, takže již není tak kousavé a šťourající.
Můžeme tedy natvrdo říci, že fanoušci fantastiky, pokud se nechají zlákat, budou knihou nadšeni jen málo. Text je zmatený, neustále skáče z tématu na téma, objevuje se v něm spousta postav, z nichž bude známý tak akorát Bush, téma se točí okolo vojenských výzvědných služeb.. Opakuji, že tato kniha není fantastika v žádném skupenství, ale obsahuje publicistický text pátrání po tajných operacích americké armády, která se snažila a dozajista neustále snaží vymyslet nové způsoby, jak zlepšit své techniky. To, že nutí své muže čučet na kozy a svou vůlí jim zastavovat srdce, je vedlejší detail a jen posiluje status těžkého paranoidního stavu, který vládl Amerikou v době tuhé vlády G. Bushe a který pokračuje dodnes Obama neObama.
Zpočátku je tedy kniha až jakousi humornou groteskou, na co všechno byli vojenští potentáti schopní kývnout a co se snažili zavést do svého zbraňového arzenálu. Rytíři Jedi jsou jen třešničkou na dortu a vše pokračuje dál. Základem je takzvaný První batalion země stvořený Jimem Chanonem, který předpokládá užití neleteálních zbraní pro zpacifikování nepřítele. Představa, jak američtí G. I. Joeové nesou v rukou jehňata a jdou s nimi vstříc po zuby ozbrojeným muhamedánům, je vskutku k sežrání. A tímhle vším se kniha zaobírá do své zhruba poloviny. Zní to legračně, především potom, co vygooglíte, že Jim Channon skutečně žije, První batalion země taky existuje, a pomalu vám začne docházet, že asi možná určitě i k nějakému tomu zírání do kozích očí také došlo. Z této knihy se tak stane humorná groteska, skoro až dadaistická hříčka ne nepodobná našemu Švejkovi, kdy se armáda svým chováním paroduje sama.
Jenže od druhé půlky se to změní a autor sám se dostane do úplně jiných vod, než je pouhý pokus o zabití kozy. Najednou volně přejde do Guantanáma, což pro neznalé je taková veselá základna americké armády, kam posílají kohokoliv, kdo nechce mluvit a oni už mu tam vysvětlí, že to nebyl právě nejlepší nápad. Text najednou dostává úplně jiný rozměr. Pryč je až naivní hloupost vojáků snažících se projít zdmi, ale těžké mučení hlukem, bytím, světlem, ponižováním, prostě vším, ovšem neustále dávané do souvislosti s Prvním batalionem země. Dílky skládačky do sebe zapadají docela uvěřitelně, takže autorovi je docela lehké uvěřit, že by to mohla být pravda, což možná je, možná není. To už není úkolem této recenze, jejím úkolem je posoudit, jak moc je tato kniha dobrá.
Druhou částí se Ronson přiblížil k mnoha desítkám knih, které neustále předkládají nové konspirační teorie o přehmatech CIA a dalších vládních agentur, jak se snaží manipulovat se podprahovým vnímáním a jak jsou vězni mučeni. Celá kniha tak získává statut obvinění USA coby krajně kapitalistické země s manýry fašistického gestapa. Předkládá před čtenáře sadu otázek, které vrhají na Ameriku spoustu zajímavého světla, jenže to má jeden háček a sám autor se o tom zmiňuje.
Krutá pravda o tom, že americké vláda vraždí lidi, že lidská práva pro určitou sortu lidí neplatí a můžou se beztrestně porušovat, že historie Ameriky je tak luxusně ohavná, že snese srovnání i s nacistickým Německem, je podána v tak legrační podobě, že tomu nikdo neuvěří. Sám Ronson píše, že lidé jsou tolik zblblí romány a filmy o americké vládě, že si již myslí, že už znají pravdu, a stejný případ je u této knihy. Její obsah dementuje sám sebe. Vezmeme-li obálku českého vydání, tak usměvavý George Clooney, řada dalších chlápků a koza na obálce prostě a jasně nedokáže ve čtenářích vzbudit atmosféru vážného textu. Zírání na kozy v první části čtenáře naladí tak, aby nadále hledal parodii v druhé půli a nenacházel.
Tato kniha nejde doporučit všem. Její obsah je tak zmateně podivný, že je třeba velké snahy k pochopení, o co autorovi jde. K čemuž ovšem dojde až po dlouhé době trápení. Ve výsledném pohledu je tato kniha dobrá a příjemně zneklidňující. Její obsah vyvolává otázky, zda je všechno okolo možné, přesto, že to je tak bizardní. Pokud tedy máte rádi satirickou práci, odhalování tajných informací a konečně si chcete přečíst něco o Americe v jiném než glorifikačním tónu, vezměte do ruky právě Muže, co zírají na kozy. Takových knih česky mnoho nevychází.
A k otázce pravdivosti. Skutečně si myslíte, že autor objevil něco převratného, napsal o tom knihu, tu knihu i vydal a náhle neumřel nebo nezmizel i s manuskriptem? Kdyby tahle kniha měla něco změnit, dávno by ji zničili.
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
