Mrtví se někdy vracejí – King Stephen

Povídková tvorba amerického krále hrůzy je u našich nakladatelů pravděpodobně v nelibosti. Z těch několika povídkových knih, které tento fenomenální spisovatel napsal, vyšly vlastně jen dva tituly – jeho sbírka Night shift z roku 1978 (č.výbor Mrtví se někdy vracejí, č.kompletně Noční směna) a Skeleton Crew z roku 1985 (č. výbor Hodina děsu). Pár českých překladů jeho povídek se objevilo i v různých hororových sbírkách jako „Hlas krve“ , „The Year´s Best Horror – povídky“, nebo naposled ve „Smrt má kola“.  Proč tomu je, to opravdu nevím. Ale vraťme se ke knize „Mrtví se někdy vracejí“. V tomto výboru je pouhých osm povídek z celkových dvaceti z původní knihy. Ale to neubírá na kvalitě tohoto titulu. Jednotlivá dílka můžeme rozdělit podle několika hledisek. Například na ty, které mají autobiografické rysy, nebo které jsou naprosto smyšlené, na ty, které jsou reálné, či které jsou opravdu fantastické horory. Jedno mají ale společné – jde o vynikající příběhy. A teď k jednotlivým povídkám:

Noční směna patří k těm příběhům, které mají reálný základ z autorova života. Jde o příběh lidí, kteří v horoucích letních měsících pracují v textilce v Gates Falls. Hrdinou je mladý Hall, rebel na cestách, který zde pracuje jen aby si doplnil finanční zásoby na další toulání po Státech. Nemá žádný pádný důvod zde pracovat, proto se oblibou naváží do vedoucího Warwicka a hecuje ho k nepříčetnosti. Ten mu za „odměnu“ nabídne velmi neatraktivní práci – vyčistit sklepení této více než sto let staré továrny. Důvod je jeden, je tu kolem mnoho krys. A to neuvěřitelně agresivních. A tak jednoho večera se vybraní zaměstnanci vydají do temných prostorů pod továrnou, aby zde našli smrt v podobě něčeho děsivějšího než je obyčejná krysa, co pobíhá kolem našich popelnic.

Povídka Šroťák patří taky k silně autobiografickým příběhům. Děj se odehrává v podobné prádelně v jaké pracovala autorova matka. Jen jeden starý žehlící stroj, ženskými přezdívaný šroťák, je lačný nejen po žehlení a skládání ložního prádla. King nám to předhazuje situaci, kdy i obyčejný stroj může být posedlý ďáblem.

Mezi povídky s fantastickým námětem patří Bojiště. Příběh nájemného zabijáka z počátku vypadá poměrně banálně, ale jen do doby, než rozbalí záhadný balíček, poslaný matkou jeho poslední oběti. Tento příběh, na rozdíl od předešlých, Vás zaručeně zaskočí svojí až tragikomickou pointou. Proto jedno důležité varování: vždy si pozorně přečtěte návod od hraček, které kupujete svým dětem (nebo třeba sobě).

Povídkou Mrtví se někdy vracejí se autor zase vrátil k vlastním zkušenostem. Příběh učitele střední školy, který má něco temného na duši, tak černého, že o tom nepověděl ani po několika letech manželství své ženě, můžeme považovat z jakýsi woo-doo story. Jde to příběh dávno mrtvých hajzlů, kteří zabili bratra hlavního hrdiny, a teď se vracejí, protože mají ještě jeden nevyřízený vroubek  s ním samotným. Obzvlášť nechutný je závěrečný exorcistický obřad, který osobně spíše jen očima přeletím, protože nesnáším ten sugestivní popis práce s nožem.

Povídka Římsa patří k příběhům, které postrádají jakýkoliv fantaskní prvek. Je to příběh, který byste NIKDY neměli uskutečnit – zamilovat se do ženy mafiánského bosse a pak s ní ještě uprchnout. To se nevyplatilo ani učiteli tenisu. Příběh je pouze o jednom, jak přejít římsu v horních patrech mrakodrapu. Ale v podání mistra vypravěče bude mnohým z Vás, co trpíte strachem z výšek, dělat tak trochu nevolno od žaludku.(jako mně)

A teď přichází příběh, který mne změnil v BoboKinga. Je to povídka Nekuřáci a.s. Byl to první příběh, který jsem přečetl od Kinga a změnil můj pohled na literaturu. Je to zcela reálný příběh o muži, který se rozhodl přestat s kouřením. Na tomto geniálním příběhu je právě nejděsivější ta reálná možnost, že se to může komukoliv stát. A zajímalo by mě, jestli už to někdo někdy nezkusil.

Poslední příčka žebříku je příběh, kterým se King snaží dokázat, že není jen mistr hrůzy, ale opravdový spisovatel. Tento až psychologicky ladění příběh  nemá de fakto s hororem nic společného, ale přesto ho dočtete zaručeně do konce.
Poslední příběh Na dobrou noc je vlastně epilogem k jeho slavnému upířímu románu Prokletí Salemu. Je to jeden z mála upířích příběhů, které mají skutečně úroveň.

Co více ke knize dodat. O překladu nelze diskutovat. Jméno Pavel Medek je zárukou toho nej- z překladatelské práce. Redakční práce je taky na vysoké úrovni. Byla to kniha vydaná renomovaným nakl. ODEON, které tak poškodili jisté machinace českých politiků.

Knihu zapůjčil SF klub Knihovny m. Ostravy, největší věřejná knihovna sci-fi, fantasy a hororu na Ostravsku.