Mravenci – Werber Bernard

Pokud pod názvem „Mravenci“ hledáte jen nějaké synonymum pro vetřelce z hlubin vesmíru jako z románu R. Heinleina „Hvězdná pěchota“, musím vás trochu zklamat. Námětem příběhu jsou opravdu mravenci, hmyzí jedinci, kteří už po staletí fascinují lidstvo svojí organizací a sílou. Ale zase tak moc se od heinleinovských brouků neliší. Jak uvádějí na kanálu National Geographic, ve světě predátorů jsou lvi či žraloci oproti mravencům dobrota sama. V naši kulturní historii známe hlavně šikulu Ferdu mravence, pak tu je novější woodyallenovský mravenec Z, ale Werber zobrazil mravence realisticky, jako skvěle vedený nemilosrdný organismus, který semele všechno, co se mu připlete do cesty.

Děj knihy má dva hlavní proudy, jeden ten mravenčí, a druhý, který popisuje záhadu spojenou se smrtí fanatického vědce mravenčího světa. Oba mají svoje vlastní dějové linie, které se na závěr setkají v šokujícím vyvrcholení.

Mravenčí příběh se odehrává v jejich federaci Bel-o-kan, která sdružuje přes šedesát dva měst (mravenišť) pod vládou mravenčí královny Belo-kiu-kiuni. Po zimní hibernaci se probouzí město k životu, jedním z prvních je i samec 327. Díky jeho příběhu se jako čtenář můžete podívat do jejich fascinujícího světa, fungování jejich společenství, od jarního probuzení, kdy 327 začíná pomáhat oživovat kolegy, a opravovat jejich město. Přidá se i k první průzkumné výpravě, která za úkol najít nová teritoria s potravou. Když 327 odběhne na chvilku od výpravy, vrátí se už pouze k mrtvolám svých kolegů, kteří umřely tak bleskově a tiše, že ani nestačily zareagovat. S touto děsivou informací ihned spěchal zpátky do města, kde k jeho zděšení ale nikdo na jeho poplašnou zprávu nereaguje. Zato v jeho patách se objeví záhadné bojovnice, které očividně chtějí jen jedno – zabít ho. Jeho vlastní krev. Jediné znamení, který u nich poznal, je tajemná kamenitá vůně. I když 327 nepřesvědčí město o této hrozbě, přece jen se pár jedinců z různých tříd přesvědčí a společně se vydají po stopě záhady. Autor si tím dal prostor k popsat různorodost mravenčího společenství z pohledů jak pohlavních samců, tak bojovnic či budoucích královen. Převedl klasický příklad přírodopisného dokumentu do napínavé verze thrilleru. A to se všemi jeho atributy. Tajemné vraždy, ještě záhadnější zabijáci, boj o vlastní život, netečnost orgánů k masakrům atd.

Druhá dějová linie o vědci Edmondu Wellsovi je o poznání jiná. Jde o více bizarní příběh, který vlastně hraničí až s hororem. Po jeho smrti totiž jeho synovec Jonathan zdědí jeho byt v Paříži se vším vybavením, ve kterém se nachází i podivný dopis jemu adresovaný, ve kterém jo Edmond varuje před jediným, ať nikdy nevchází do sklepení domu. Tento vzkaz působí samozřejmě přesně naopak a Jonathan otevře dveře do sklepení a … zmizí v něm na několik dní. V momentě, kdy už jeho žena a syn chtějí volat policie, se ze dveří vynoří, ale jen na takovou dobu, aby sebral nářadí a stavební materiál, a opět zmizel v temnotách sklepa. Pokud jsem použil slovo bizarní, je to díky faktu, že příběh se odehrává v dnešní Paříži, v centru civilizace, a najednou tu jsou dveře do sklepe, sklepa temného a vlhkého, ve kterém se z domácí pejska najdou jen krvavé zbytky kůže, sklepa stovky metrů hlubokého, na jehož konec nikdo není schopen dojít, a hlavně sklepa, ve kterém mizí lidé, policisté i záchranáři a nikdo neví proč a jak. Jonathan totiž není poslední oběť, která se z toho temného chřtánu už nevrátila. I zde Werber vytvořil velký kaleidoskop postav s různými charaktery, z nichž mi osobně nejzajímavější připadala trochu bláznivá Augusta, matka Edmonda Wellse.

Ovšem opravdovým vyvrcholením celé knihy je závěr, který bych vložil do kategorie černého humoru. Celou dobu si jako čtenář uvědomujete, že zde musí být nějaký společný prvek mezi oběma dějovými liniemi, jedna o mravencích, druhá u tajemství vědce mravenců. Napadaly mne různé myšlenky, čím se spojí tento příběh, ale konec mne opravdu překvapil. Obzvlášť poslední komentář nové královny mravenců.

Pokud by bylo jen na mě, udělil bych knížce známku TIP FP. Werber, který se považuje za velkou literární hvězdu Francie, vytvořil opravdu velmi čtivý příběh, který zaujme především neobvyklým námětem. Ten hraje v mém hodnocení primární roli. Vynořuje se tu sice otázka, do jaké míry lze „Mravence“ považovat za science fiction? Příběh Edmonda má v sobě určitě fantaskní prvky, ale přímo sci-fi asi ne. Celkem to všechno lze považovat za uskutečnitelné. Příběh mravenců bychom mohli dokonce považovat za velmi realistickou a tvrdou bajku.

Jedná prostě o vynikající román, jehož kvalitu ještě zvýšil perfektní překlad Richarda Podaného, uznávaného překladatele v oblasti fantastiky.

P.S. A pro koumáky ještě jedna hádanka, která prochází celou knihou, a je důležitá pro naše hrdiny. Jak lze sestavit čtyři rovnostranné trojúhelníky ze šesti sirek? Jak říkají v knize, musíte myslet nestandardně. Pokud na to nepřijdete, určitě někdo v komentářích to prozradí, nebo mi napište, já na to přišel po několika dlouhých minutách. Nebo si přečtěte závěr knihy.