Opět jedna z dalších vizí zničeného světa. Znáte třeba Fallout? Pak víte, o čem bude tato kniha…
Určitě znáte ty příběhy, kdy vybuchla atomová bomba, Alpha Centauri přešla v hypernovu, zničili nás mimozemšťané atd. A jediné, co na Zemi zůstalo, je malá komunita lidí přežívajících na úrovni středověku, případně počátku 20. století. Také tato kniha se řadí mezi tento typ.
Vyskytl se totiž nebezpečný vir CM – A, který se přenáší pouze vzduchem, a infikovaná osoba za 15 – 20 let zemře. Později i CM – B, jenž se rozmnožuje krví. Co to ovšem znamenalo pro lidstvo? Jednoduchou věc.
Několik nejvýznamnějších obyvatel planety postavilo jakýsi skleník – určitě znáte z televize pár lidí, kteří měli žít jeden rok pod jednou střechou, aby se zjistilo, zda je to možné použít na Marsu – a tuto průhlednou kopuli si zvětšete tak, aby se tam vešlo ne deset lidiček, ale několik desítek tisíc. Tato komunita je absolutně nezávislá na venkovním světě a snaží se přežívat, jak se dá. Bohužel ovšem, kde je možnost kontrolovat lidi, tam je vždy i korupce a snaha být tím nejvyšším. Takže zde vládnou doktoři, mají svůj vlastní senát a předsedu (doktor Krell) a řídí celou tuto malou říši. Oni jako jediní spolu beze strachu hovoří, dotýkají se a dělají to, o čem prý ženy přemýšlí každých sedm minut 🙂 (nebo to jsou muži???). Ostatní žijí ve strachu přenosu viru na svou osobu, protože nevědí, že toto ohrožení je pouze 0,02 procenta, chodí osamoceně, ostatním se vyhýbají a dotýkat se cizích osob je skoro tabu.
Sem tam se objeví příznaky bohužel i uvnitř jejich kolonie a tito jedinci jsou vyhnáni ven.
A co vlastně znamená ven? Podle knihy venku žijí v troskách města dva gangy, které mezi sebou neustále vedou válku a navzájem si znásilňují ženy. Zvláštností ovšem je, že všichni živí jsou v tomto stavu maximálně oněch zmíněných 15 – 20 let, potom umírají na následky viru. Takže vlastně ještě děti mezi sebou válčí, znásilňují další děti atd.
Další skupinkou jsou „horalové“. Usadili se v horách (podle toho i jejich název), kde se záměrně vyšlechťují (rozuměj páří) tak, že další a další generace žijí déle. Jejich současný průměrný maximální věk je 24 let. Neztratili úplně technické vymoženosti, mají vlastní elektřinu vyráběnou vodním kolem, vlastní domovy, knihovnu a vše, co má město mít. Jen je vše hodně primitivní. Tato společnost je dosti liberální, možná i utopická, protože zde prakticky neexistují zločiny a každý má rád každého. A jejich největší zvláštností je fakt, že jak jsou za přechodem a dostanou příznaky postupující nemoci, upadají stále častěji do kómatu a mnoha z nich se podaří mystický výlet, kdy jejich duch opustí tělo a může létat nad krajinou, vše pozorovat, poslouchat a poté radit ostatním spoluobčanům, kam mají jít zabít medvěda, kde je zatoulané zvíře atd.
To jsou reálie. A příběh? Twila Grimm žije pod skleněnou oblohou a pracuje jako každý jiný slušný občan. Její jedinou zvláštností je, že musí na lékařské prohlídky každý měsíc, a ne jednou za dva roky jako ostatní. Má velice ráda tanec a často se připojuje do virtuální reality, kde se bez jakýchkoliv problémů může pobavit se svými přáteli, zatančit si a třeba i mít virtuální sex (ovšem to vše bez dotýkání se). A jednou ve svém oblíbeném virtuálním klubu potká zvláštního muže. Zjistí, že je to syn doktora Krella, Jon. A tím začíná zápletka. Začne zjišťovat, co se děje uvnitř lékařského komplexu, a to hlavní, proč chodí každý měsíc na prohlídky, kde ji uspí a potom má bolesti mezi nohama. Nakonec se rozhodne, že prchne před maniakálním doktorem Krellem ven. Může si to dovolit, je totiž imunní vůči CM. Pravděpodobně jediná na světě a celkem mi vadí, že spisovatelka vůbec nevysvětlila, proč to tak je. Nebudu říkat podrobnosti příběhu, snad jen, že se setká s jednou skupinkou bojujícího gangu, bude žít u „horalů“, zamiluje se atd. Jejím jediným hlavním posláním zůstane pomsta. A tato emoce se ještě znásobí, když zjistí, že její dědeček byl schválně infikován CM – B.
Když mám říct svůj osobní názor, příběh je velice plytký, hlavní pointa, kterou jsem zde nevyzradil, ale dá se celkem lehce vyvodit ze skutečnosti, že Twila chodí každý měsíc na prohlídku a poté ji bolí vagína, mi připadá nedostatečná. Tři čtvrtiny knihy je jen pouhé popisování, jak lidstvo žije v různých podmínkách. Napřed chráněná kolonie, poté gang a nakonec „horalové“. Do toho se pletou emoce hlavní hrdinky, která prožívá nové zážitky a snaží se přijmout vše pro ni neobvyklé. Myslím si, že podobné knihy jsou na trhu lehce k dostání a určitě lépe vystihují atmosféru tragicky zničené Země. Pokud má ovšem někdo z vás chuť si přečíst něco velice nenáročného, lehce naivního, možná i feministického, proč ne. Já jsem si tím taky jen zkrátil dlouhou chvíli na písčité italské pláži :-).
Za recenzní výtisk děkujeme časopisu Ramax.
