Modrý posuv je pokračováním antologie Rudý posuv. Na druhý díl jsme čekali poměrně dlouho. Editor Al Sarrantonio si vzal nelehký úkol – chtěl vytvořit sborník, který by byl pro sci-fi stejně revoluční jako Nebezpečné vize ve své době. Nejen o tom, jak se mu to podařilo, jsou následující řádky.
Nejdříve se podívejme na práce, které dostaly v knize nejvíce prostoru.
Morální aspekt, zda je správné zmrazovat a rozmrazovat lidi, zatímco se pro ně hledá lék, řeší povídka „Vzkříšení.“ Text se tématem zabývá vyčerpávajícím způsobem a autor David Morrell (vymyslel postavu válečného veterána Ramba) si s ním jako spisovatel s fantastikou začínající poradil se ctí.
„Kleopatra Motyl“ je o motýlech a znásilnění. Jak spojit dvě témata, která spolu vůbec nesouvisí? Elizabeth Handová to zvládla velmi obstojně. Jedná se o jednu z prací, která čtenářům utkví v paměti.
Představte si dobrou reality show, na jakou koukáte každý den v televizi. Bavíte se? Že moc ne? Teď si představte, že jste účinkující, který dostal balík peněz, o nějž vás můžou připravit jenom ostatní lidé, kteří v televizi vidí to, co vidíte vy sami. K tomu si přidejte neopakovatelný cit pro detail Gene Wolfea a inteligenci, s jakou autor s textem pracuje, a získáte základní představu, o čem povídka „Hledisko“ je. Svět nespecifikované budoucnosti, kdy síla státního aparátu zdanit výdělek dosáhla nebývalé výše, nabírá každou stranou na poutavosti. Navíc je povídka výjimečně čtivá.
Stejně čtivá je i příběh Ala Sarrantonia „Billy Fétus“. Text je to kratší a zaměřuje se na myšlenky nenarozeného plodu. Povídka je velmi zábavná a oplývá úsměvnou zvrhlostí.
Milovníky kyberpunku zaujmou „Kapsy.“ Kapsy jsou místo, kam se schovávají programátoři honící termíny. Čas v nich totiž plyne pomaleji, než ve všední realitě. Má to dvě úskalí. Za prvé je to předčasné stárnutí a za druhé se v nich můžete ztratit. Kyberpunkový přesah má i erotická povídka „Dvojitý záběr,“ i když se to na první pohled nezdá, o to větší je překvapení v závěru. Je nutno dodat, že text Michaela Marshalla Smithe díky konci příliš nefunguje.
Klasické sci-fi není v této knize mnoho. Pomineme-li kraťas „Ssoroghodini lidé“ Larryho Nivena a o nemnoho delší žertovné „Houby“ Ardath Mayharové můžeme za klasiku považovat snad jen povídku „‘Slanec.“ Catherine Wellsová rozvádí téma postkatastrofického světa, kdy lidé žijí v omezených „projektech“ a vědění je zapomenuto. O tomto neopakovatelném zážitku, kdy si člověk při svém návratu k vědění rozšíří obzory nad rámec, jaký považoval za možný, je tato výjimečná povídka, na kterou jen tak nezapomenete.
Blíže nepopsaný postkatastrofický svět je vlastní i práci „Ave de Paso“ Cahtherine Asarové. Tentokrát se v povídce ovšem dočkáme spíše metafyzické roviny.
A nakonec příběhy velmi netradiční. Zatímco mikropovídka „Rozezlení burrové“ je jen jakýmsi doplňkem, bez kterého bychom se v knize obešli, „Rožci“ jsou neopakovatelnou záležitostí vynikající zvláště netradičním slohovým stylem. Autor i překladatel se při této povídce asi pěkně zapotili, ostatně stejně jako se zapotí čtenář při čtení.
Sborník nijak zvlášť nevyniká. Sice se tu najde pár prací, které vám utkví v paměti, ale že byste nad texty nějak dlouho přemýšleli, o tom se nedá mluvit. Jak vidíte, v knize jsme se toho příliš revolučního nedočkali. Modrý posuv sice čpí sexem (Zpětná vazba, Kleopatra Motyl, Cinkylink, Dvojitý záběr, Billy Fétus) a dotýká se hororu (Kleopatra Motyl, Silniční vrah), ale jinak se nesetkáváme s ničím mimořádným, co bychom každého čtvrt roku nečetli v magazínu Fantasy and Science fiction. A tak i tuto antologii můžeme brát jen jako prodlouženou ruku klasické západní fantastické povídkové tvorby.
No, ona už asi nejsou tabu, která by se dala lámat jako v šedsátých letech. Povídky jsou to často nadprůměrné, tak co chtít víc?
co chtít víc… aby se čeští autoři inspirovali 🙂 podobné nadšení s české antologie povídek člověk zažívá, žel, nečasto. ještě že máme nakora 😉
To Regis
Když už jsme u Ondry – na webu Tritonu už visí obálka a anotace antologie Mementa mori (a na FP si o ni zasoutěžíme). 🙂