Mlok 2002- ceny Karla Čapka za rok 2002 – ed. Koutný Martin

Jak jistě víte, MLOK je sestavený z nejlepších prací aktuálního ročníku Ceny Karla Čapka. Ta je považována za nejprestižnější soutěž. Je to hlavně způsobeno stářím soutěže. Vždyť proběhlo již 22 ročníků! A nemalou část uznání a popularity CKČ zajistili také autoři, kteří zvláště v osmdesátých letech soutěží procházeli. Dnes cítím ze strany poroty kromě zapáchajících ponožek i zapáchající strnulost. Když si projdeme poslední ročníky soutěže, máme šanci ujasnit si obraz celkového vkusu porotců. Stále vyhrávají příběhy podobného ražení a jen občas dovede něco kartami zamíchat (například vloni povídky Martina Koláře). Takže se dalo celkem očekávat, že bez zjevení nějaké nové naděje opět letos zvítězí Petr Heteša, napíše-li srovnatelný příběh s tím loňským. A fakt letos v kategorii dlouhých povídek vyhrál a stačila mu k tomu povídka poměrně bídná. Stařičké téma; slohově také žádný zázrak. Jediný plus této povídky vidím v napínavosti, ale po přečtení jsem si řekl, že na takové rozuzlení nás ani autor tak napínat nemusel.

O to víc se mi líbila práce Edity Dufkové na následujícím stupni pro vítěze. „Věc Elina“ je pocta Karlu Čapkovi. Jak zmodernizovaným čapkovským tématem, tak i dějovou výstavbou.
Dokonalý pocit z retrosborníku doplňuje ještě krátká povídka Slávka Švachoučka. Opět se jedná o pěkně vypointovaný kraťas ve střihu české sci-fi začátku osmdesátých let, ale na rozdíl od mnoha jeho předešlých prací, tahle vám asi v paměti dlouho nezůstane.

Hodně mne potěšila jediná fantasy povídka, která se mezi vítěze probojovala. Napsal ji náš redaktor Konstantin Šindelář. Pokud se trochu zahrabete v rubrikách Fantasy Planet, najdete jeho recenze a povídky. Zatím jeho patrně nejvydařenější práce je humorem naplněná a přitom i slušně dějově propracovaná.

S odstupem času si říkám, že ostatní letošní práce nemá cenu zmiňovat ani telegraficky (pardon, autoři). Patří totiž do šedého průměru Mločích prací. Představu o jejich kvalitě jste si už udělali přečtením předešlých Mloků. Tak třeba Kaufnerova povídka by byla po brutálním zásahu redaktora velmi slušná, ovšem „kdyby“ je stále jenom „kdyby“. Největším nepřítelem vítězného románu Karoliny Francové je jeho vlastní rozvláčnost. Text by opět potřeboval tvrdý přístup redaktora, aby se dostal do vydatelné formy. Porotcům nevyčítám, že dokonce této nejdelší práci přisoudili i vítězství celkové.

S odstupem času musím tuto knihu ohodnotit ještě slabší známkou, než po přečtení. Tehdy jsem byl ještě pln nadšení z těch asi tak dvou až třech dobrých textů a příliš jsem nehleděl na jejich rozsah v porovnání s celkovým objemem knihy.

Přehled letošních vítězů:

Dlouhé povídky:
Petr Heteša – Tunel
Edita Dufková – Věc Elina
Petr Kaufner – Noc na Antarktice
Konstantin Šindelář – Dravčí poupě
Jana Rečková – Klece našich duší

Krátké povídky:
Stanislav Švachouček – Maják
David Šenk – Sochy předků
Martin Koutný – Suzanne
Zuzana Minichová – Rozprávanie
Jana Rečková – Lumík a lumíci

Román oceněný Mlokem:
Karolina Francová – Život je rafinované peklo