Slavná fantasy se konečně dočkala i svého českého vydání. Ten, kdo ji dočte, na ni pravděpodobně nikdy nezapomene.
Je to snad jen pár týdnů, kdy jsem se ve své recenzi na Holdstockovu Keltiku uvažoval o mocném vlivu artušovského mýtu na podobu literatury fantasy. Má slova se nyní vracejí jako boomerang zpět a zasahují mě přímo do hlavy, neboť se na pultech knihkupectví objevila další kniha, inspirovaná starým mýtem. A není to ledajaký román, nýbrž slavné Mlhy Avalonu neméně slavné autorky, jíž je američanka M.Z. Bradleyová. Ta je u nás známa například svým cyklem Darkover a ani tato kniha jí jistě ostudu neudělá.
Její zpracování artušovské látky je totiž navýsost originální . Znovu se před námi vynořují Britské ostrovy v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, plné malých království, jenž vznikla po rozpadu římské říše. Jejich vládcové mezi sebou takřka neustále válčí a navíc se na ostrově vyloďují noví nepřátelé-Sasové, hnaní přelidněním a hladem po nové půdě. Válka probíhá i v spirituální rovině, protože do země masově proniká křesťanství a střetává se starým druidským náboženstvím. V těchto kulisách se odehrává známý příběh, ovšem tentokrát ho vidíme z trochu jiného pohledu, z pohledu žen. V klasické verzi mýtu je jejich úloha poněkud opomíjena, ovšem není možno zapomínat, že právě ony zde jsou často hybatelkami děje a právě o jejich osudech je tato kniha. Pokud bychom hledali nějakou hlavní hrdinku, pak je její Morgaine, zvaná také víla Morgaine. Je velekněžkou země Avalon, nyní ztracené v mlhách, do nichž ji zahalili druidové, aby jí ochránili před rostoucím vlivem křesťanství. Mlha brání v přístupu nezasvěceným, ovšem na samotném Avalonu dochází pozvolna k stagnaci a úpadku, způsobeném izolací. Poslední záchranu proto je proto spatřována v nástupu krále, který by opět vzkřísil slávu staré víry. Tím králem má být samozřejmě Artuš a jeho zvolení králem jsou nasazeny všechny, často i velmi nevybíravé prostředky. Právě prvek boje starého proti novému je hlavním motivem knihy a i když křesťanství vítězí, je zde přítomna i jakási naděje, že nový svět bude lepší , jak nakonec -pozdě, ale přece- pochopí i Morgaine. V tomto románu není nic černé nebo bílé a mezi dobrem a zlem je často jen velmi malý rozdíl. Je zde jen velmi málo skutečně záporných hrdinů . Psychologie a motivace postav je velmi pečlivě a delikátně propracována. Předem také musím upozornit, že v knize nenajdete popisy bitev a rytířských turnajů. Tyto věci jsou spíše omezeny na lakonické konstatování typu ‘‘toho léta nastala válka‘‘. Jste-li příznivci literatury meče a magie, není to kniha pro Vás. Vaše choutky uspokojí spíše nová kniha od Gemmela či Feista (nic proti). Tento román je o něčem úplně jiném a proto chci předejít případnému zklamání. My ostatní si ovšem s chutí počteme na skvěle vyprávěném příběhu, jenž se na začátku jen pomalu rozjíždí jako lavina valící se z kopce, která na konci neúprosně smete každého, kdo se jí postaví do cesty.
Poctivě musím přiznat, že vydání této knihy mě velmi překvapilo, neboť její předchozí kniha M.Z. Bradleyové, Lesy Albionu, příliš velký dojem neudělala. Rozhodně nebyla špatná, spíš byla psána poněkud nudným, dosti utahaným stylem. Tím spíše je počin Knižního klubu odvážnější, i když se mi zdá, že tento román je směřován i k poněkud jiným vrstvám čtenářů, než jsou pouze milovníci fantasy. Jaký ovšem bude mít u nich úspěch, nevím, ovšem předpoklady nemá špatné a přeji jí hodně štěstí. Redakční zpracování je vcelku kvalitní, překlad není špatný, pouze některé části vět jsou dost nešťastně formulovány. Důvod neznám, snad měly působit archaičtějším dojmem, snad jde o drobné lajdáctví redaktorů. Anglicky nevládnu natolik dobře, abych mohl posoudit originál a proto nechci soudit. Jsou to ovšem jen drobné chyby a celkový dobrý dojem příliš nenaruší. Koláž na obálce je vcelku decentní, nenadchne ani neurazí. Pokud si tedy chcete přečíst výbornou, lehce feministickou fantasy, na niž pravděpodobně nikdy nezapomenete, pak sáhněte po Mlhách Avalonu. Není to typický akční trhák, jenž byste zkonzumovali během víkendu nebo cestou tramvají do práce, není to zrovna jednoduchá četba, přesto ji alespoň zkuste a uvidíte, zda na Vás zapůsobí její tajemná, lehce pochmurná atmosféra, stejně jako na mě. Pro mne se tento román hrdě zařadil vedle Pána prstenů, Čaroděje Zeměmoří nebo ságy o Zaklínači.
