Nakladatelství Polaris vydalo další pokračování dobrodružství sympatického mistra protikouzel, čaroděje Kedrigerna.
Hrdina této knihy se našim čtenářům poprvé představil zhruba před osmi lety v knize Kedrigern a hlas pro princeznu a od té doby si jeho dobrodružství oblíbilo velké množství lidí. Sympatický čaroděj se specializací na protikouzla se stal hlavní postavou dalších šesti románů. Je pravdou, že za nejlepší považuji první dva díly, ale i další pokračování si udržovaly solidní úroveň. Nejspíš by šly zařadit do kategorie humorné fantasy, vedle knih Pratchetta a Asprina. U jejich čtení se sice nebudete asi popadat za břicho smíchem, je to spíše úsměvná, uklidňují záležitost, u níž si příjemně odpočinete. Pramen knih však po několika letech vyschl, protože nakladatelství Polaris vydalo všechny díly z této série a už prostě nebylo odkud čerpat. Autor ovšem projevil nebývalou ochotu a poskytnul mu dosud v angličtině nepublikovaný rukopis. Ten vyšel v roce 1998 a nyní jsme se dočkali jeho pokračování.
Jak je známo, při studiu kouzel čas utíká rychle a Kedrigern by nejspíš zapomněl na to, že je mu sto let, nebýt toho, že ho na to upozornili jeho kolegové z oboru. Nastal čas, aby nadějný adept čarodějnictví složil svou mistrovskou zkoušku. Instrukce k ní jsou trochu mlhavé a je jasné, že ho po cestě budou čekat mnohá nebezpečí. Ano-cestování rozhodně nepatří k jeho oblíbeným činnostem, ale v tomto případě není zbytí. Jeho obavy nebyly plané, neboť velice brzy vinou vlastní neopatrnosti upadne do pasti loupežníků. Ani ten nejmocnější čaroděj není imunní proti zákeřné ráně pytlíkem naplněným pískem do hlavy a diagnóza zní: ztráta paměti. Tak tak že unikne osudu suroviny pro guláš v hospodě nevalné pověsti, to je však jenom začátek a Kedrigern po cestě potkává lidožravého obra, ďábla, mrtvého draka a živé právníky (těžko říci, co je horší), nájemné vrahy a jiné nepříjemnosti. Dík kombinaci štěstí a čarodějného umění však šťastně vyvázne, aby upadl do dalšího nebezpečí, jíž je láska…Není to ale žádné akční dobrodružství, tempo vyprávění není rychlé a děj se většinou jen zvolna sune kupředu, prokládán pořádnou porcí dialogů, zcela v intencích předchozích částí. Nejsou tady ani žádné záplavy slovních gagů a vtípků a je možné, že se při čtení budete při některých ‚hluchých‘ pasážích poněkud nudit. Ano, nerad to píšu, ale oproti prvním dílům se mi zdá tento román o něco slabší. Mám dojem, že kniha působí jako nastavovaná kaše, dobré nápady jsou obklopeny řídkou omáčkou a výsledek je jaksi nesourodý. Není tu ten správný ‚tah na bránu‘ a zdálo se mi, že spisovatel byl občas bezradný a nevěděl, jak dál posunou děj kupředu. Škoda.
O technickém provedení napíšu jen několik slov. Překlad Petra Cáhy je odpovídající a redaktoři též odvedli dobrou práci, i když někteří známí kverulanti z řad fandomu si možná najdou nějakou chybičku. Obálka, již tradičně nakreslila Zdeňka Boušková, se mi líbila a ke knize se dobře hodí. I cena je na dnešní poměry vcelku mírná. Můj verdikt tedy zní tak, že i když tento román nedosahuje kvality prvních dílů, je to stále ještě mírný nadprůměr. Díky absenci drastičtějších scén bych ho s klidem doporučil i odrostlejším dětem. Nehledejte v něm nic hlubšího a nebudete pak zklamáni, je to prostě jen příjemné počtení pro volné chvíle.
